Město

Král je mrtvý, ať žije král. Téměř bezchybně natočená kriminálka, které k absolutní dokonalosti chybí silnější útok na divákovy emoce a trestuhodně nevyužitá postava vyšetřovatele FBI. Affleck je sice opět, v rámci své herecké škály, frajer numero-uno, ale hlavním tahounem filmu je přesto Jeremy Renner. Takhle slizký a zároveň strašně charismatický zločinec tu nebyl od Bardenova zabijáka v No Country for Old Men. Nominace za „Nejlepší mužský herecký výkon” by mě nijak nepřekvapila. Hudba je pouze „fajn”, akční scény má režisér v malíčku a z Rebeccy Hall by se nakonec mohla vyklubat pětihvězdná herečka. The Town sice nedosahuje Mannova Heat... ale setsakramentsky moc se snaží a třeba se mu to v očích dnešních generací i povede. (03.12.2010)

Navzdory urputnému opisování Affleck pominul, že Heat nestál na vztahu De Nira a Eady, ale na konfrontaci De Nira a Pacina. K ní nemohlo v The Town ovšem vůbec dojít, poněvadž agent FBI je čistě žánrová figura hnaná slepou vůlí, kdežto postava Afflecka přepsychologizovaný charakter ukotvený ve skutečným Bostonu, (-spoiler-) díky čemuž se nikdy nemohou střetnout, a také nestřetnou, jelikož každý z nich patří do zcela odlišného světa. Když si porovnáme konec z Heat a konec z The Town, vidíme dosti zřetelný rozdíl. Druhak, Heat byl filmem ideí tázající se po tom, zda mohou prací posedlí jedinci vést rodinný život (jistěže nemohou - dokonalost neexistuje ani ve filmech), ale o čem je vlastně The Town než snad o tom, že na ženský si nikdo dovolovat nesmí. Nějak málo na dvouapůlhodinový biják. (08.12.2010)

Po přečtení některých komentářů vidím, že spousta lidí film přirovnává k Heatu a další spousta tvrdí, že je tento film emocionálně chudčí, než Affleckův předešlý počin - ani s jedním názorem se nedokážu úplně stotožnit (nechci spoilerovat, takže to nebudu nějak extra rozebírat, ALE)... Jsou tu chvíle, které Nelítostný souboj připomínají (ano, mluvím hlavně o geniálním pojetí honiček v přeplněných ulicích), ale neberu to jako kopírování, nýbrž takovou poctu zmiňovanému klenotu žánru. V žádném případě oba filmy neporovnávám, protože bych v tomto případě musel s hvězdou dolů, ale troufám si říct, že jestli bude Affleck dál tvořit filmy s takovou vervou, čekají nás velké zážitky a jeho obrovské úspěchy na režisérském poli - 90%. Závěrem bych rád pochválil hudební doprovod, o který se postarala dvojice David Buckley & Harry Gregson -Williams. (12.12.2010)

Režii to má kulantní, akční scény jsou špička ve své třídě! Jen mi nejde do hlavy, co to režiséra napadlo, obsadit do hlavní role toho slizkého pokrfejse s obličejovou obrnou, který když chce zahrát nějaké emoce, musí před ním klapka utýrat koťátko a to ještě s nejistým výsledkem, zdali se mu ta vráska uprostřed čela vůbec objeví. Navíc přes polovinu dvouhodinové stopáže dělá nudně kudrnaté oči na nějakou ohyzdnou kikinu z banky, kterou se kdoví proč snaží ošukat, což v kombinaci s odpudivým heavyendem degraduje toto nadějné drama na úroveň sériové, klišovité sračky podle Rosamunde Pilcherové o trampotách životem zklamané vdovy a zneuznaného švédského jaderného fyzika na pozadí uhrančivých Rakouských Alp. (08.12.2010)

Žena a láska (k ní) jako cesta ke spáse. Nesmrtelné bressonovské téma ve vyváženém poměru bostonské melancholie a příkrovu prázdných nábojnic. Naděje křižující oblohu, růže kropené krví, ozbrojené jeptišky. Vnímavé prolnutí posmutnělé poezie městské krajiny s žánrovou vehemencí, které se kinematografií táhne již od Feuilladea, a kterým se tak proslavil Michael Mann (Nelítostný souboj, Collateral, Miami Vice). Městská kriminálka v sobě měla vždy cosi operního, neuchopitelně velkolepého a přepjatého, k čemuž se váží i osudové náměty. Láska a smrt v těsném objetí. Dramata hříšných, leč pochybujících duší, které volají po osvobození z pout fatálních závazků. Affleck to vystihl (téměř) dokonale. (20.01.2011)