Sněhurka

O nemeckej filmovej tvorbe mám všeobecne hodne nízku mienku, no a v prípade televíznych snímkov a seriálov je to ešte horšie. Zistil som, že Nemci nevedia točiť filmy, a preto sa ich produkcii vyhýbam. Avšak občas predsa len natrafím na nejaký ten titul s označením made in germany. Teraz naposledy to bola rozprávka zo série príbehov bratov Grimmovcov "Snehulienka" (Schneewittchen), ktorú v roku 2009 natočil režisér Thomas Freundner. Na to, že je to nemecký televízny produkt, tak to vôbec nebolo až také príšerne nepozerateľné, ako som sa pôvodne obával. Snehulienka bola síce neskonale naivná, ale sympatická. Zlá kráľovná bola fakt vrcholne protivná. A siedmich trpaslíkov hrali liliputáni. Ja som sa pri tom celkom fajn pobavil. ** (10.01.2024)

Poněkud nezvládnutá adaptace klasické pohádky. Král zemře na infarkt přímo před kamerou, po zámku a okolí se motá maskovaný princ, ale nijak významně do děje nezasáhne, je mu upřen dokonce i záchranný polibek, který je nahrazen pro princeznu poněkud nedůstojným vykašláním otráveného sousta. Sněhurka sama je sice pohledná, trpaslíky však neustále sekýruje a když dá vařit vodu, tak ne na polévku, ale na mytí, navíc předvede vrcholný akt naivity, když královně přes všechna varování a zkušenosti třikrát skočí na stejnou fintu. No a zlou královnu nakonec po odhalení všech nepravostí vyprovází ze zámku potlesk. (08.10.2011)

Zatímco princ běhá zmateně po lese s šaškem, královna kuje pikle v podobě škrtícího pásku nebo známého otráveného jablka. Pohled na Sněhurku je sice hezký (vzhledem k tomu co nabízí zbytek), ale její hloupost si říká o Darwinovu cenu. Otázka trpaslíka: "Jak ji mohla znovu ošálit?" tak získává nový, ironický charakter. Jednu hvězdičku si zaslouží odstrčení prince ženoucího se k polibku a vychrchlání otráveného sousta, které celé parodii na pohádku nasadilo korunku. Prostý lid v podhradí pak tleská a divák má chuť se k nim přidat už jen proto, že celé to mučení je u konce. (28.09.2012)

V jednom království měli opravdu děsivého šaška, taky tam měli Sněhurku a posléze čarodějnici a takové ukecané zrcadlo, co neumělo odpovědět přesně na otázku a v tom bylo jádro problému. Princ s vízorem frajírka s pionýrem či jinou epesní motorkou, jak jsme je vídali v osmdesátých letech, už to nemohl příliš zhoršit. Nemohl do okamžiku, kdy se Sněhurkou na samém konci začal tančit - do rytmu děti, do rytmu! (28.09.2012)

Propánajána. No, takhle to dopadá, když si člověk jednou za půl roku zapne k nedělnímu obědu telku s očekáváním, že si odpočine u jedné ze svých nejoblíbenějších pohádek a raných dětských hrdinek - Sněhurky. Jenže co očekávat od pohádky, kterou si vzali na paškál naši západní sousedé, místo odpočinku pak přijde rozčarování a zhnusení nejen z podivně zmatlaného scénáře (během hodiny sledujete třikrát téměr totožnou scénu až na pár drobností:D + Sněhurčino probrání se a vyplivnutí jablka), ale hlavně z naprosto odpudivých, šaškujících hereckých výkonů (podstoupil někdo z nich alespoň měsíční kurz herectví?). Tu jednu hvězdu nakonec dávám za překrásnou představitelku Sněhurky, kvůli níž jsem byl ochotný to dokoukat, hrát ovšem vůbec neuměla..no nevadí. 20% (28.11.2010)