Režie:
Agnieszka HollandScénář:
Štěpán HulíkHrají:
Táňa Pauhofová, Jaroslava Pokorná, Petr Stach, Igor Bareš, Vojtěch Kotek, Adrian Jastraban, Patrik Děrgel, Ivan Trojan, Jenovéfa Boková, Denny Ratajský (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Po seriálu Terapie, který vyvolal příznivé ohlasy u kritiky i u diváků, HBO Česká republika pokračuje v tvorbě vlastních hraných děl. Dalším původním projektem, který vznikne v režii světoznámé Agnieszky Hollandové, je třídílné retro Hořící keř, inspirované skutečnými událostmi i reálnými postavami. Scénář dramatu o alarmujícím činu Jana Palacha, osudech jeho blízkých a počátcích normalizace v posrpnové ČSSR napsal Štěpán Hulík... Děj začíná Palachovým sebeupálením v lednu 1969 a líčením rozjitřené atmosféry v tehdejší společnosti. Události se zdramatizují po skandálním nařčení od poslance Viléma Nového, který Palachovo sebeobětování zlehčoval na stranickém mítinku v České Lípě lživým prohlášením o takzvaném studeném ohni. Hlavní postavou vyprávění je skutečně existující advokátka Dagmar Burešová, která jménem Palachových příbuzných podala na Viléma Nového žalobu na ochranu osobnosti. Charakterní právničku, jež přijala zastupování klientů ve zdánlivě beznadějném soudním procesu a trpělivě sháněla důkazy v jejich prospěch, ztvární Tatiana Pauhofová. JUDr. Dagmar Burešová za normalizace obhajovala pronásledované disidenty a po listopadu 1989 se stala ministryní spravedlnosti. V letech 1990 – 1992 zastávala funkci předsedkyně České národní rady. (HBO Europe)
(více)Videa (3)
Recenze (887)
Dva nejtěžší úkoly, tedy vyhnout se bezmyšlenkovité obžalobě a nespadnout do Hledání ztraceného času, vyšly na jedničku. Od poznávání jednotlivých charakterů jsem se přes snahu o alespoň částečné porozumění těm zápornějším z nich dostal až k momentu, kdy jsem visel na každém slově či gestu Pauhofové i Pokorné a jen si přál, aby tenhle příběh mohl mít jiný konec, než jaký mu dějiny určily. Jen mě mrzí, kolik motivů si na svá bedra bere ve studentské linii Vojta Kotek. Je jich totiž až příliš a co hůř - nedokáže jediný z nich uhrát se ctí. ()
Komentář i hodnocení platí pro třídílnou televizní verzi, Ať už souhlasíte s Hřebejkovým tvrzením, že nám tady lidi z HBO a jedna polská paní režisérka ukázala, jak se točí český film na mezinárodní úrovni (a strčili tím novodobou českou filmovou produkci "do kapsy" - já bych to podepsal), nebo budete chtít být hodně opatrnější a říct, že se to "jenom" hodně povedlo a patří to k tomu nejlepšímu, co se tu za posledních pár let natočilo, jedno je jisté - tohle je událost a povinná četba pro kohokoliv, koho jen trochu zajímá historický film, historie, nebo prostě jenom ten film. Úchvatný scénář nepochopitelně mladého Štěpána Hulíka, citlivá, civilní režie paní Holland, forma, která se z televize vysmívá svým filmovým kolegům. Dále pak mimořádně šťastný casting, jdoucí ruku v ruce s bravurními, skoro až angažovanými výkony naprosté většiny herců - zde jsou malinké prohřešky oproti historické pravdě (například omládnutí skutečné doktorky Burešové o cca deset let a asi i určité zkrášlení osobou nádherné Táni Pauhofové) zcela v rámci umělecké licence. O dost problematičtější (a v kontextu filmu, vyprávějícím také o překrucování historických skutečnostech zarážející) je pak sice dost značné pokroucení historie ve třetím finálním dílu (Emil Zátopek, anyone?), ale filmové kvality a v konečném důsledku zachování výpovědní hodnoty Palachova činu to v podstatě vyvažují. Hlavně první díl je naprosté zjevení, v podstatě každá druhá scéna vás citově vyždímá (nikoliv vydírá), druhý díl je pak jistý v kramflencích v jiných oblastech a je skoro stejně dobrý. Finále (s už zmíněnými historickými propadlinami) je tak sice nejslabší, ale pořád by samostatně sežralo většinu okolní produkce. Obrovská poklona nejen paní Pokorné a Ivanu Trojanovi, kteří zahráli oscarově, ale i všem jejich kolegům (včetně Vojty Kotka, který mě tady poprvé přesvědčil, že má na to stát se opravdu skvělým charakterovým hercem) a hlavně tvůrčímu týmu, který to celé za nimi vystavěl - panu Hulíkovi, paní Holland, panu Štrbovi a všem lidem od HBO, kteří do toho šli a dokonale nám tím nakopali zadnice. Bravo. 90% ()
Nebudu se pouštět do argumentačního střetu s některými komentátory z mé topky, a brojit proti jejich (pro mě nepochopitelnému) požadavku na korektní "objektivitu" ani proti neadekvátní potřebě rozvádět myšlenky o tom, že současnost je stejně prohnilá, jako období totality. To je vážně spíš důkaz oné nic neříkající a po povrchu věci plující "blbé nálady". Pro mě jde každopádně o jeden ze tří nejlepších "českých" porevolučních snímků a zároveň o další důkaz, že zdaleka největší problém naší kinematografie tkví v tom, kteří režiséři se dostávají k financím pro natočení celovečerních snímků. ()
Napovídalo se o něm mnoho, výsledek nakonec naplnil ohlasy. Zvlášť když má převýraznou tuzemskou příchuť, to potěší o to víc. Než se schoval srp a kladivo, dělo se tu hodně prasáren. Poměr sil byl předem daný. Třídílné televizní drama, které natočila polská režisérka Agnieszka Holland, je sakra ambiciózní. Dalo by se o něm rozepsat na několik stran, ale tentokrát bude lepší, když si každý přímo při projekci vytáhne to své. Ať to bude naléhavý scénář mladého autora, spolehlivá režie umně analyzující nelehkou dobu, velkolepá kamera Martina Štrby nebo přesný casting, kdy bez výjimky potěší proklepnutá jména Pauhofová, Trojan, Huba nebo Budař, stejně jako civilně úsporná Palachova matka (Jaroslava Pokorná). Naléhavé, objektivní, emotivní, tíživé, stále aktuální a hlavně nepolopatické. ()
Galerie (91)
Zajímavosti (44)
- Pro roli právníka Vladimíra Charouze byl nejprve zvažován Karel Roden, nakonec ji ale dostal Adrian Jastraban. (hansel97)
- Aby se Jenovéfě Bokové (Vlaďka Charouzová) nepromačkávala špičatá podprsenka, která se v 60. letech nosila, dávali jí do ní maskéři molitan, ze kterého pak herečka dostala vyrážku. (rublik05)
- Mezi černobílými scénami je možné vidět i skutečné záznamy z roku 1969. (karlik4801)
Hořící keř je především minisérií extrémně návodnou, což by nemuselo vadit u rodinného melodramatu, ale v případě politického dramatu podle mne důsledné vedení diváka v pořádku není. Nevidím důvod, aby byl nemelodramatický příběh vyprávěný se zesílenou expresivitou. Jako kdyby události po Palachově sebeupálení neměly dostatečný dramatický potenciál samy o sobě, drama je vytvářeno uměle a nadto ještě zveličováno téměř exploatačními prostředky. Excesivním herectvím, vypjatým hudebním doprovodem, zesílenými zvuky (nejlépe dětského křiku). Tvůrci podceňují sugestivnost něčeho tak prostého, jako je ticho. V druhé epizodě se série párkrát překlopí do hororu, a ve třetí intenzivní zatraktivňování obsahu vrcholí žhavou erotickou scénou. Zduřelá dramatičnost ztěžuje odlišení banálního dění od skutečně podstatných situací. Všechno je vyhrocené do krajnosti. Pořád. Napětí není kam stupňovat. ___ Nevhodně kladeným důrazem trpí rovněž scénář, který se zaobírá detaily tam, kde ničemu neslouží a sleduje více dějových linek, než kolik lze na prostoru čtyř a půl hodin uspokojivě rozvést a někam dovést. Hulíkem pečlivě nastudovaný historický kontext zde vyloženě bojuje o pozornost s osobními životy hrdinů, které nakonec vítězí (a zcela opomenut tak například zůstává tlak vyvíjený na československou vládu z Moskvy, která se bála průseru srovnatelného s událostmi srpna 68 a po-palachovské demonstrace považovala za projev nejistého stranického vedení). Série se na jednu stranu uchyluje k používání laciných zkratek při vykreslování některých vedlejších postav (což jsou kromě Burešové v podstatě všichni) a zároveň trpí nadbytkem slov, která buď v celku vyprávění nenacházejí pevnější místo, anebo jsou zhola zbytečná. Často by k vyjádření téhož stačil vhodně zvolený pohled herce. Postavy navíc často mluví jako u soudu (tedy spisovně a diplomaticky), i když se tam zrovna nenacházejí. Jestliže nechtěla do scénáře kvůli taktnosti příliš radikálně zasahovat Hollandová, měl se o dodatečné pročištění postarat dramaturg. ___ Jestliže první epizodě nelze vinou celkové přepálenosti věřit ani všepožírající šeď a zmar nastupující normalizace, klidnější druhý díl s mnohem lépe zacíleným vyprávěním zprostředkovává hřbitovní posrpnovou náladu výrazně přesvědčivěji, ačkoli pracuje s málo pravděpodobným předpokladem, že po vpádu vojsk Varšavské smlouvy došlo k náhlému zlomu. Veřejné dění téměř nikoho nezajímá, skoro všichni jsou nasraní, úroveň služeb je tristní a jídlo v restauracích nepoživatelné. Ulice se hemží agenty StB a policajty, kteří nepromarní žádnou příležitost šikanovat nevinné občany. Skutečně je vykreslení Československa jako místa naprosto nevhodného pro normální život nejlepším způsobem, jak se vypořádat s normalizací? Jasně roztříděné postavy svědčí o snaze existující mýty přiživovat, nikoli zpochybňovat, natož bourat. Zlidšťování komunistů, kteří přece taky mají rodiny, jež musí živit, působí nuceně. Nesrovnatelně přesvědčivější byl ve vytváření normalizačního morálního bludiště, v němž se mohl ztratit kdekdo, Christian Petzold s jeho Barbarou. Ta je svým přirozeným, scenáristicky nekostrbatým během událostí v řadě ohledů pravým opakem Hořícího keře. ___ Zmar ještě zesiluje vysoce profesionální řemeslné zpracování. Záběry jsou hozené do tmavých barev, časté místo dění představuje zakouřený pokoj, postavy kamera zabírá (resp. sleduje) zpovzdálí, mnohdy přes jiné objekty, s řadou odrazových ploch v popředí (okna, dveře, vitríny). Dokumentárně „pátravé“ (ve skutečnosti velmi pečlivě promyšlené) záběrování nás oproti zvukové stopě nijak agresivně netlačí k přijetí jediného hlediska, jenže hudba a slova nad obrazy vítězí stejně jako osobní dramata nad suchou faktografií. Ať šlo o záměr, nebo náhodu, Hollandová formálně navazuje na to nejlepší z polské školy morálního neklidu. Bohužel jen formálně a bohužel jen někdy (převážně v druhé epizodě, která se oproti dalším dvěma více zaobírá fakty než emocemi). ___ Mimoumělecká hodnota Hořícího keře jasně převažuje nad jeho skutečnými kvalitami a tvůrci mají bezesporu velkou výhodu v tom, že na dané téma zatím nic (významnějšího) nevzniklo. Bude na dalších filmařích, aby to zkusili znovu, jinak, a snad také lépe. 65% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Sandiego, Cabotin, zencitizen () (méně) (více)