Solaris
Soljaris
Režie:
Andrej TarkovskijScénář:
Andrej TarkovskijKamera:
Vadim JusovHudba:
Eduard Nikolajevič ArtěmjevHrají:
Natalja Bondarčuk, Donatas Banionis, Jüri Järvet, Anatolij Solonicyn, Nikolaj Griňko, Vladislav Dvoržeckij, Raimundas Banionis, Bagrat Oganěsjan (více)Obsahy(1)
Snímek Solaris na motivy románu Stanislawa Lema pojednává o ovdovělém psychologovi Krisu Kelvinovi, který je vyslán na vesmírnou stanici obíhající kolem planety zvané Solaris pokryté oceánem. Má zde vyšetřit záhadnou smrt lékaře, stejně jako psychické problémy sužující kosmonauty, jejichž počet rapidně klesá. Kelvin se na stanici setká nejen se zbývajícími členy posádky vykazujícími podivné a odtažité chování, ale ke svému velkému překvapení i s vlastní ženou Khari, která je už sedm let po smrti. Záhy vyjde najevo, že Solaris oplývá něčím, co u kosmonautů na vesmírné stanici vyvolává potlačované vzpomínky a obsese, a Kelvin je tak nucen zpochybňovat vlastní vnímání reality. (Cinemax)
(více)Recenze (361)
Atmosféra tohoto snímku je opravdu jedinečná až mrazivá... Musím si najít čas a podívat se na něj minimálně ještě jednou... SKVOSTNÁ ZÁLEŽITOST !!! ()
Těžká váha ve své třídě i po všech těch letech. Ano, je to místy zdlouhavé (např. snad nekonečná cesta autem jedné nedůležité postavy), ale Tarkowskij nakonec dokáže vyvolat ve svých filmech neopakovatelnou fantazijně-deprivovanou náladu, kterou přenese i na svého diváka. Samotný nápad je podle mě geniální a udrží zájem až do konce, což je vzhledem k délce alfa a omega. Kdyby nebylo nevyhnutelné depky, do které se hlavní protagonista dostane, docela bych si s ním jeho placený pobyt ve vesmírných lůžkovinách s obsluhou i vyměnil. ()
Vynikající filosofické sci-fi, ale nemůžu říct, že jsem to všechno tak úplně pochopil. Krásná režie, Bachova hudba, vizuální stránka. ()
Dokonalá predloha a zimomriavky z Tarkovského. ()
Tarkovskij je uznávaný umělec a je pravděpodobně dobře, že mu do rukou padlo takhle velké dílo. Kniha mě naprosto usadila, film byl také skvělý, ale... Něco mi tam chybělo, možná herci s vyjímkou Bondarčukové nebyli úplně skvělý a také poetičnost některých záběrů byla až moc zdůrazňována. Co se mi hodně líbilo, byl odlišný závěr filmu, moc povedené a těším se, až ho zkouknu znovu. Přesto, to není na plný počet mistře.80% ()
Solaris je bezesporu lehce kultovní záležitost. U nás není bohužel sovětská kinematografie moc populární. Raději však si pustím Kin dza dza. Určitě je to i způsobeno tím, že jsem to viděl jako dítě. Avšak atmosféra snímku Solaris, je vskutku dechberoucí. I kvality některých postav lze oceniti. Každopádně ještě něco od Tarkovskeho vyzkouším. A věřím, že nebudu zklamán. ()
Myslím, že pojem art si začal vydobývat svůj přívlastek “rakovinotvorný” zhruba v této době. Kdo řekl, že příběh nemůže fungovat jako filozofické zamyšlení a zároveň být sám o sobě funkční? Nikdo, ale už od sedmdesátých let se tohle povědomí evidentně hodně rozšířilo. Pro mě stěží ukoukatelných 167 hodin polemik na téma lidského nitra podávaných pomalu bloumajícími expozičními figurkami, které vše odříkávají jak básničku, vše zabalené do kubrickovských kulis a precizně pevné Tarkovského režie, která se s kamerou, prostorem a pohlcujícími obrazy mazlí jako málokdo. Ovšem nadčasová technická suverenita udělá z ničeho jen hezky blýskající se nic, které akcentuje především člověka a lidskou psychiku, a přitom působí dokonale strojově a odtažitě, a ještě prošpikované alegorickými výjevy klasických umělců, ve kterých může divák namísto sledování neexistujícího děje na prostoru asi osmi hodin hledat symboliku. Jedna za režii, jedna za Natalju Bondarčuk. 4/10 ()
Včerajšia premiéra. Veľmi zaujímavo spracovaný film. Knihu bohužiaľ som nečítal. Sovietsky zväz sa tento, krát ukázal a to v dobrom slova zmysle. Film je na môj vkus zbytočne natiahnutý. Príbeh je zaujímavý ale dal by sa zhrnúť do 20 min. Pri dĺžke 164min je to na mňa moc ak by mal film len 120 min tak by sa to dalo a aj tak by sa dala pointa bez problémov zachytiť. Vizuálne je to skvelé hudobné to je síce trochu slabšie ale čo už. Herecké výkony sú veľmi dobre. Viem si predstaviť, že kniha v tomto smere funguje lepšie. Hlavne kôli fantázii. Film určite odporúčam ale pripravte sa na pekne pomalé sci-fi. Celkové hodnotenie za mňa je 70%. ()
Otázka lidství jejímž médiem je poněkud zčeřená podoba vzpomínek ci podvědomí. Ano, je to dlouhé, ale tak akorát. ()
Trochu mě zamrzelo, že se nosné téma s velkým filozofickým potenciálem tak trochu rozpustilo v oné love story. Přesto však, že je spíše implicitní, je to asi právě jeho metafyzické (nebo spíše epistemologické) poselství, co si člověk z filmu odnese. Kam až musíme dojít ve svém rozumovém poznávání, co všechno kvůli němu musíme podstoupit, abychom zjistili, co je skutečně důležité, na čem opravdu záleží a co skutečně potřebujeme? Lze ve jménu vědy vytěsnit existenciální otázky, které nás sužují? Mělo by poznání podléhat nějakému morálnímu hodnocení, jež by stanovovalo hranice, které již nepřekročíme, ač jsme tím, co je za nimi, fascinováni? To a další otázky procházejí celým filmem, který mi díky tomu přišel zatím takový nejsoudržnější ze všech Tarkovského snímků, které jsem měl možnost vidět. Nebyl to jen sled obrazů a dialogů, které vás samy o sobě zatíží natolik, že pak nejste schopni vysledovat nějakou celkovou linii :-). Délka je ohromná, tempo pomalé, ale kdo by od filmu od tohoto režiséra čekal něco jiného? Jak obecně nemusím tento žánr, tento film určitě považuji za jeho ozdobu. Kéž by se aspoň desetina dnešních sci-fi pouhou desetinou přiblížila jeho duchaplnosti. ()
Teprve ve světle amerického remaku jsem si jistý, že těch 5* tomuto filmu jednoznačně patří. Pro mě až nečekaná Tarkovského lahůdka. ()
Můj další WTF zážitek... A zatímco u Stalkera se jednalo o pozitivní WTF, tady to je vážně zvláštní zážitek... Zbytečně dlouhé, nesympatické obsazení a v podstatě zabitá Lemova předloha. To nejzajímavější z knihy (červený a modrý den, útvary na Solaris) bylo vynecháno a celý film kvůli tomu v podstatě ztrácí smysl... Po 2. shlédnutí: Jsem starší, mám víc nakoukáno a zvedám ze dvou na čtyři hvězdičky. Pořád je to zdlouhavé, zejména první hodina je taková nadbytečná, ale část odehrávající se přímo na Solarisu je skvělá. Hlavně herecký výkon Hari stojí za vyzdvihnutí. KVIFF 2014 ()
Přepálená stopáž. Prostříhání a zkrácení by filmu prospělo. Možná až moc filozofování. Hari zahrána dobře. Prostředí mohlo být ještě o něco lepší. ()
Neboť jsem nedávno viděl Nolanův Interstellar i Kubrickovu Odyseu, nedá mi to, abych se nepozastavil nad všudypřítomnými komparacemi těchto tří filmů. Koho to vůbec napadlo jako prvního? Tarkovskij tvrdil, že Odyseu radši neviděl, aby mu nezkazila úsudek, Nolan tvrdí to samé. Jsem přesvědčen, že jediná věta, ve které se mohou tato tři díla ocitnout pospolu, je tato a žádná jiná, neboť nemají nic, ale vůbec nic společného. Interstellar je polopatický a rozvášněný, Odysea je alegorii plující vstříc nekonečnu a Solaris je náročným sociálně-filosofickým esejem s kromobyčejnou atmosférou, velmi mi připomínající Čapkovo dílo, jehož vědecko-fantastický prvek tvoří nepříliš důležité pozadí, jako tomu je třeba v Cahillově Jiné Zemi, kde ona jiná Země, podobně jako zde živým oceánem pokrytá planeta Solaris, je taktéž pouhým podkladem pro závažnější myšlenky. Hrozivě aktuální jsou např. Snautova slova: Musím vám prozradit, že vlastně vůbec nechceme dobývat vesmír. Chceme jen rozšířit Zemi až k jeho hranici. Nevíme si rady s jinými světy, nepotřebujeme jiné světy. Potřebujeme jenom zrcadlo. Mimozemšťanka Harey zase říká: Považujete své hosty, tak nám říkáte, za cosi nepatřičného, co vás ruší. Přitom my jsme vy, jsme vaše svědomí. A Kris: Stud! To je emoce, která zachrání lidstvo. A tak bych mohl pokračovat do aleluja. Andrej Tarkovskij, respektive Stanisław Lem, na to jdou prostě z jiného konce a zatraceně se jim to daří. ()
Viděno poprvé v roce 2015. Neuvěřitelně toporně zahrané, zejména hlavní mužský hrdina. Jeho kalhoty po příletu na Solaris jsou asi nejstrašnější kostým v dějinách filmu. Pokud bych to viděl v roce 1972 ve filmovém klubu, asi bych se rozplynul nadšením. Dnes nudaaaaaa... ()
"V životě není krásy leda v lásce a není pravdy leda v utrpení" (Alfred de Musset) ()
Mám silnou potřebu vymezit se proti názoru, že film je zdlouhavý. Jistě, hodnoceno optikou současných akčních filmů nemá zrovna rychlé tempo, ale o to tu přeci nejde. Tarkovskij líčil stejně jako Vláčil myšlenky. A myšlenka Solarisu je natolik silná, velká a úchvatná, že se tu prostě o zdlouhavosti mluvit nedá. (Může být Solaris Bůh? Nemůže, samozřejmě, ale za úvahu tahle myšlenka stojí.) / "Vypila kapalný kyslík. Udělala to ze zoufalství." ... "Čím déle je s tebou, tím více se polidšťuje." Přijde mi zajímavé, že tenhle film vznikl zrovna v Sovětském svazu a zrovna na tohle téma. / "Jsem to já?" ... "To nejsem já." / Má to cosi společného s Planetou opic. / "Nevrátím se na Zem, budeme spolu žít tady na stanici." / Shrnuto třemi slovy: Monumentální, dojemné, lidské. ()
Nemohu jinak, než porovnat zároveň obě adaptace a to od Tarkovského (1972) a od Soderbergha (2002). Podle mého názoru je Tarkovského adaptace Lemova románu nepochopitelně přeceňována a přitom její obrazový vizuál vykazuje znaky značného zestárnutí. Děj i v době, kdy fil Tarkovskij točil se měl pohybovat někde o 100 let dopředu. Pak, ať se na mne fanouškové toho díla nezlobí, ale na mě obrazový vizuál působil dnes už jen velmi úsměvně. Ty regály plné analogových přístrojů ze 70. let 20. století, vesmírná loď, která působí spíše jak loď námořní... dekorace působí velmi lacině a tak nějak je poznat, že byl film natočen v socialistickém Mosfilmu, který považoval žánr sci-fi za úpadkový. Buďto měl Tarkovckij malý rozpočet a nebo nebyl vizionářem, jako Kubrick, jehož 2001 Vesmírná odysea, natočená o 3 roky dříve ani dnes, co se týká techniky zde ukazované, nezestárla. A nepomůže zde konstatování, že Tarkovskij se zaměřil hlavně na filosofickou část díla. Film mě musí dostat do doby a to hlavně pokud jde o sci-fi žánr. Podle mne se to mnohem lépe povedlo Soderberghovi. Tarkovský např. odbude let na Solaris větou: Už letíš! (My ale nejsme na divadle, nebo neposloucháme rozhlas!). Soderbergh nám let i planetu v celku nádherně ukáže. Mnohem lépe a uvěřitelněji podává vztah psychologa a jeho ženy. U Tarkovskiho nic podobného nenajdeme. Prostě Tarkovského dílo působí na mne jako laciná TV inscenace, která se snaží nedostatek peněz na natočení zakrýt rádoby filosofickým podáním a to navíc natáhne do neúměrné délky téměř tří hodin. Však si pusťte obě díla těsně po sobě, jako jsem to udělal já. Myslím, že Tarkovskij dopadne ještě hůře, pokud si pustíte nejprve Soderbergha a potom jeho. Já to udělal obráceně. ()
Star Wars vo svete Tarkovského, omnoho lepší! /95 %/ ()
V pořadí třetí celovečerní film Andreje Tarkovského je zcela typickým pro předešlou ale i pozdější režisérovu tvorbu. Po natočení druhého celovečerního filmu Andrej Rublej, jenž se setkal v Rusku s velkým úspěchem se Tarkovský rozhodl točit Výrostka podle Dostojevského, ale soudobé politické vedení mu tento počin nedovolovalo a donutili ho točit film „pro diváky“. Chtěli „žánrový film“. Tarkovskyj ale science fiction naprosto nesnášel vysmíval se i v té době Kubrikově Vesmírné oddysee označoval sci-fi jako „čtivo pro puberťáky“. Autorem knižní předlohy byl S. Lemm, jehož stejnojmenná kniha byla uznávána celosvětově za nejlepší science fiction té epochy. Mezi filmem a knihou jsou značné diference. Film je příběhem toho, že je objevena planeta Soláris, jenž je oceánem a pozemšťané se snaží ji zkoumat, jelikož tento oceán je jakousi zvláštní inteligencí, dovede materializovat či „klonovat“ lidi, s nimiž kdysi kosmonauté měli určité vztahy a kontakty. Na lidské stanice se objevují „klonované“ bytosti. U Lemma je ale zejména vystavěna otázka toho, že by člověk nikdy neměl zkoumat neznámé, jelikož to neznámé může člověka ovládnout a zničit. Tarkovskyj si k filmu přizval F.Gorenštajna, jenž byl nejosobitějším psavcem své generace, ( emigroval později do Berlína-byl jedním z prvních emigrantů, kteří využili židovství a za Brežněva těmto lidem byl umožněn odjezd). Tarkovskyj nechtěl za žádných okolností točit science fiction. Původně zamýšlel, aby se většina Solarisu odehrávala na Zemi a aby tam neexistovala atributika kosmické lodi. Proti tomu ovšem silně protestoval S.Lemm a osočil Tarkovského z toho, že z hlavního hrdiny učinil postavu, jenž se trýzní svým vlastním svědomím, což u Lemma v románu nebylo, zde šlo jen o jakési záhady. Tarkovskyj nakonec základní fabuly dodržel. I přesto se ale hlavní část děje odehrává na Zemi (před odletem a pak se objevuje v materializované podobě jako oceán-odpovídá na život podvědomí hrdiny. Scény na Zemi ale pak mají motiv nostalgie – což bylo u Tarkovského silné téma, jenž se objevuje ve všech jeho filmech. Zde je přítomna nostalgie po civilizaci jako takové) Film je i po výtvarné stránce velice pozoruhodně pojednaný a výtvarné pojednání má i svou historii. Výtvarníkem byl Michail Romadin, blízký přítel Tarkovského a velmi známý výtvarník. Maloval klasicky, tekutým perem, tuší či akvarely a vycházel ze zavedené tradice sovětského filmu – tj. u každého filmu byla speciální profese scénografa. Byla povinost film celý namalovat, čímž se učinilo vhled na celé rekurze. Romadin sám dával dával spoustu záběrů v prudkých rekurzech. Romadin a Tarkovskyj se znali už ze studií, studovali na stejné výtvarné škole – 2 roky Tarkovskyj ještě jako gymnasista paralelně studoval výtvarné umění, takže byl dozajista člověkem velmi fundovaným ve výtvarném umění. Na vesmírné stanici Solarisu lze spatřit reprodukce Pietra Breughela – například obraz Zimní lov, který má význam toho, že umělý klon udělá bytost Hary, která vznikne ze vzpomínek hl. hrdiny Krise, který na ni neustále myslí, v průběhu filmu několikrát umírá a ožívá, ale stále je to jen jakýsi robot. Stanice je pojatí jako jakýsi „prstenec“ s kabinami. Původně chtěl tedy Romadin zařídit stanici jako typický moskevský byt, ale z tohoto pojetí naštěstí sešlo. Na stanici se ale můžeme setkal například s tzv. „mobily“, které měly ve světě v 60. a 70. letech obrovský boom. Důležitý pro film je hudební doprovod, o který se postaral Eduard Artemjev , který často citoval J.S.Bacha, jehož Tarkovskyj nesmírně obdivoval. Zvuková kulisa reálných zvuků je neobyčejně působivá. () (méně) (více)