Apollo 18

Pár slov o souvislosti mezi Pablem Picassem, Apollo 18 a Sofoklém. ____ Ač se to nezdá, představuje Apollo 18 nesmírně zajímavý experiment, kde je určitá monotónnost děje vyvážena různými způsoby, jak je tento děj vizuálně zaznamenán. Apollo 18 dodržuje jednotu místa času a děje, známou z antických her, kde se také o všech ostatních událostech dovídáme díky chóru nebo z úst poslů či účastníků hry, zde z úst velící základny na zemi. Dokonce i klíčoví astronauti jsou tři, podobně jako u Sofokla, který jako první zavedl v antickém dramatu tři herce. Tato jednota děje spolu s určitou jednotvárností a nedějovostí (v tom filmu se toho vážně moc nestane) je ovšem vykompenzována doslova a bez nadsázky desítkou různých vizuálních formátů, záznamů, tonalit, barevných podání - přesně po vzoru zákona zachování energie aneb když někde uberu (story), musím jinde přidat (styl). Takže tu máme pohyb po ose zrno-šum-vyžehlenost DNRkem, barevný záznam i černobílý, statický kamery v rohu po lehký 16mm do terénu, různý poměry stran od 1.33 po 1.85, trhání a chyby v obrazu, změny fpska, a do toho ještě průzory skafandrem nebo okénka v lodi (tematizace rámů obrazu, řekli by jistě nějací fajnšmekři přes vizuální studia)… a tohle se děje fakt po celý film, je to až neuvěřitelný, jako byste si neustále nasazovali jiné brýle s jinými skly. Důležitost tak ve filmu nemá to, co se odehrává před kamerou, nýbrž to, co se odehrává v kameře, z čehož je patrné, proč určitá dějová monotónnost filmu zas tak nevadí (velmi podobný princip různých záznamů využívala found footage duchařina Grave Encounters, kde to bylo obohacený ještě třeba o noktovizory – vidění ve tmě). Apollo 18 tím překlápí 3D dění do 2D záznamu, který je klíčový, podobně jako to udělal Picasso, který ovšem přidal o jeden rozměr víc, neboť překlopil 4D do 2D - Picassovy obrazy žen s dopředu hledícíma očima a nosem na stranu byly pokusem zobrazit čtyřrozměrnou perspektivu, protože ten, kdo na ženu hledí ze čtvrtého rozměru, vidí její tvář, nos i týl současně. Že se to Picassovi podařilo, zatímco filmaři nemají se čtvrtým rozměrem šanci moc hnout, je celkem logické, jelikož film má mnohem blíž k reprodukci skutečnosti než malba, která je expresivnější. (19.12.2011)

Více než dobře zpracovaný zajímavý nápad, který mi připomněl atmosféru povídek A. C. Clarka. Vyjma filmu Monstrum jsem vlastně neviděl žádný sci-fi či hororový snímek z poslední doby natočený stylem "Našli jsme tuhle pásku a děje se na ní to a to", a nejspíš i proto na mě Apollo 18 tak zapůsobilo. Technické provedení bezchybné, herci bezproblémoví, finále příjemně vygradované, stopáž tak akorát. (27.08.2012)

Paranormal Activity na Měsíci. Nápad dobrý, technické provedení (moduly, vozítka, povrch Měsíce) velice slušné. Ale chladné je to jak psí čumák, nemá to atmosféru, nějaký pocit pro diváka, nic. Vlastně mi i to tajemství, co se tam děje, bylo časem tak nějak jedno. Mám pocit, že tomu chybí prostě schopnost budovat napětí, což je umění. Tady prostě vše tak nějak teče a zvraty jsou podány nanicovatě. Tam, kde by před 30 lety filmy Johna Carpentera začínaly, tady se už skoro končí. MOŽNÝ SPOILER! Jinak teda taky nějak nechápu, jak by se kdo dostal k těmhle nahrávkám, hlavně po tom Bum (btw, super titulek! .-)) (26.11.2011)

║Rozpočet $5miliónov║Tržby USA $17,687,256║Tržby Celosvetovo $25,562,471▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA //počet predaných kusov $1,467,687║ Tržby za predaj DVD v USA //počet predaných kusov $4,484,661║ Komorných sci-fi moc nebýva(naposledy Moon) a toto jedno z mála sa vydarilo, príbeh jednoduchý ale prevažne účelový, s postavami sa moc v rámci charakterov nepracuje ale ani nie je treba, dávka neznámeho a napätia slušne funguje, trikovo to nie je tiež vôbec špatné. /60%/ (23.11.2011)

Autentický styl found footage v efektu, děsivou atmosférou s řetězovou sekvencí kamer, naprosto působivým ZVUKEM a prolínáním střihu s prostorem tajuplného prostředí Měsíce, kdy se ve zlomku vteřiny divák přesune na každý detail v bezprostřední blízkosti (tohle stálo jen 5 milionů?!). Čím více se blížíme k závěru tím v nás roste napětí za kterým G.L-Gallego směřoval a i když neudržel závěr na maximum vytvořil velmi silný snímek s dějovou strukturou, která jde především za svým primárním cílem, za kterým film hororově s velkou dávkou dokumentárního cíle směřoval. (26.07.2012)