Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti

Spoilery - Z očekávané katastrofy je velkofilm plný překvapení. Snyder se totiž obratně vykrucuje z toho, co během propagace působilo jako noční můra, tedy Jesse Eisenberg jako Luthor a Doomsday jako finální monstrum. První jmenovaný, v trailerech ve formě rušivého elementu poskakujícího skřítka, je strhujícím portrétem mladého člověka s velkou mocí, kterého pohlcují vlastní ambice. Druhý pak i při svojí vizuální zaměnitelnosti funguje jako násobná katarze s úžasným soundtrackem na pozadí patřičně titánského (i dostatečně úderného) souboje. Co té katarzi předchází, je ale jedna velká směska, kde se střídá jistota se znatelným tápáním. Nejmarkantnější je to při odkazování na události komiksu, které jsme ale ve filmech neviděli a v dohledné době ani neuvidíme, a to bez ohledu na to, jak nakonec celé stavění velkolepého vesmíru skončilo. Proč zmiňovat Jokera a jeho činy, když jsme ho v tomto světě nikdy nepotkali? Naopak kritizovaná malá domů v podobě Wonder Woman nakonec nepůsobí jako pěst na oko, přestože právě tady si DC do budoucna zásadně podtrhla vlastní nohy. Teď ale stačí, aby Gal Gadot párkrát zamrkala, nahodila všeříkající úsměv, a nejen Bruce Wayne zůstane stát s pootevřenými ústy. Bohužel právě Netopýr zůstává po celou stopáž tím třetím vzadu, což je vzhledem k prostoru, který dostává, největším selháním. Ne snad, že by Affleck byl přímo za troubu, protože melancholické zadumání mu sedí. To jen v přímé konfrontaci s Cavillem, obzvlášť v emocionálních chvilkách, dostává od svého protějšku naloženo snad v každé větě a je trochu smutné vidět, jak právě takto vyhrocené scény nečekaně neuhrává. Naopak Cavill v poloze sestupujícího Mesiáše vládne snad každým gestem a jeho pouto s Lois Lane je nejkouzelnější linkou celého filmu. Po dvou a půl hodinách pořádného rachotu jsem nevstřebal všechno. Halasu je příliš, necitlivého vyhazování vděčných linek také a vadí mi, jak přehrocené je Batmanovo chování vzhledem ke křehkosti celé jeho motivace i jejího rozuzlení. Přesto mělo tohle měření sil smysl, mohlo nakročit k zajímavým tvůrčím snahám, ale všechno přehlušila touha mít co nejrychleji na trhu Ligu spravedlnosti. Na tu se vábilo více než důkladně - a přesto ve mně nevzbudilo pražádnou chuť, natož hlad. (31.03.2016)

Vezměme to od začátku. Propojení s Mužem z oceli bylo fajn a dobře se na to koukalo. Úvod, kde jsme již po 150. viděli smrt Bruceových rodičů opravdu byl jen ve zkratce, aby leccos vysvětlil neznalcům. Irons jakožto mentor a opatrovatel Batmana v pohodě - seděl k Affleckovu Batmanovi, který se nijak moc vábně netvářil, celkově si v kostýmu moc nepoběhal, ale nevadil. Cavill opět jako Superman potěšil a Eisenberg byl po druhém shlédnutí vážně jetý... Překvapením filmu se stala Wonder Woman, která opravdu potěšila a spolu s naprosto famózní hudbou Zimmera a Junkieho, naprosto válela. Soundtrack opravdu výrazně umocňoval zážitek z filmu. Děj nijak světoborný, prostě klasika s pár dobrými nápady. Babiččin broskvový čaj si už po filmu asi nedám. Absolutní spokojenost panovala, když se na plátně objevili znaky dalších 3 budoucích členů Justice League. Aquaman, ač oproti komiksové předloze vzhledově pozměněný vypadal skvěle, stejně jako Cyborg. U Flashe pořád nevím co si mám myslet. Vlasatý Miler mě zatím nijak neuchvátil, ale SPOILER: Za předpokladu, že to v písečném snu byl Flash, který cestoval minulostí: SPOILER KONEC nevypadal zase tak zle. Doomsday byl fajn záporák a zde se i Snyder držel předlohy (koukněte na to, je to další spoiler). Vtipem je, že lidově řečeno do huby si dva hlavní "cápci" dávají asi tak 5-10 minut, což mě osobně zarazilo, ale co se dá dělat. Největší "žblebtem" potom bylo jejich usmíření, které bylo více než podivné. Závěrečným epic-fight v mnohém připomínal konec Muže z oceli, ale jinak rozhodně neurazil. Nedá se tedy říct, že bych byl tímto filmem nějak ohromen, ale jako základ pro Justice League solidní. Uvidíme co přinese prodloužená R-Ratingová o 30 minut prodloužená verze (zatím vypadá více než nadějně). Kino hodnocení: 75% Po druhém shlédnutí nechám 75% (klasická verze), protože jsem si film sice překvapivě užil, ale Lex mi začal hodně vadit. (29.03.2016)

potesila identifikacia Lateefa v zaberoch a vacsi priestor pre Drazica, ktory od australskej strednej urazil kus cesty (skoda ze bez Anity, ta by bola pre mna vhodnejsou Wonder Woman) - ved modri uz vedia :), zvysok je naplnenim pribehu o psickovi a macicke, ktori zacali varit kasu ale skoncili pri nestravitelnom gulasi. (23.03.2016)

FIlm tak temný, že většina akčních scén v podstatě nejde vidět, a to až takovým způsobem, že to vypadá, jako kdyby na plátno promítali nekvalitní kinorip. Dlouho očekávaný duel dvou nejznámějších komiksových hrdinů je nakonec bohužel nepříliš zajímavá komiksárna (napočítal jsem slovy jeden zajímavý moment), kde si Batman se Supermanem dají v jedné scéně přes držku, aby byl jejich konflikt ukončen neuvěřitelně lacinou scenáristickou berličkou a pak se společně vydali bojovat s jakousi okatě digitální mimozemskou opicí, která se zrodila prapodivným způsobem z prapodivných důvodů (motivace hlavního záporáka, haló, kde jsi?). Mimochodem na nějakou akci se čeká nekřesťansky dlouho, a když už konečně začne, tak buď není vidět (jak jsem již vyjádřil v úvodu), anebo je nepřehledným digitálním bordelem, v němž kolem sebe zmíněná opice metá blesky, výbuch střídá výbuch a zážitek se rovněž rovná nule. A do toho Lois Laneová odpovídá Batmanovi správně na otázku, kterou neslyšela, případně háže do vody kopí, aby se pro něj pár minut později potápěla a málem při tom umřela, aniž by byla přítomna dialogu, v němž je odhalena jeho důležitost, přičemž ani nemá dostatek informací, aby si ji mohla správně odvodit sama. Zklamáníčko, zklamání. Asi jediným pozitivním prvkem je nakonec nasupený Afflackův Batman, toho bych celkem rád viděl v jiném filmu. (PS: Man of Steel byl u mě za 5*) (23.03.2016)

Kryplonitová bondáž největšího buzíka homixového univerza neodpustitelně obsazenou latexovou turbomyší, nyní s xichtovým tetanem! Naštěstí má Beník většinu filmu naraženou bondážní masku a dnešní digitální triky odvedly natolik přesvědčivou práci, až by si jeden myslel, že dokáže cenit ty zuby i úplně sám. Stále trvající megadebilní premisa dvojího života Supergeje, že když si nasadí brýle, nepozná ho ani vlastní gayfriend! Naštěstí se ten řiťopich už alespoň naučil nosit slipy pod kalhotami. Uonderkráva do počtu je snad tou nejtrapnější homixovou štěrbinou všech dob, navíc osazenou ultraslizkou a asexuální tlamou, kterou už víckrát nechci vidět! Naštěstí je vyvážena nejlepším Sašou Lutorem, jaký kdy byl k vidění, fantasticky zahraným a skvostně vyšinutým. Bravo, Ledokopče! Je to furt na jedno brdo, 1 až X různých menů se buď kočkuje mezi sebou, nebo se hrdinně semknou v pionýrskou bojůvku proti nějaké mrdce z vesmíru a všechny nás zprasí! Naštěstí se tuhle klauniádu podařilo Zeckovi udržet mimo transformační debilitu Assvengerů v příjemné temnotě Nolanových Batmanů, vcelku chytře ten homosouboj navlíknul a i kosmický oblud je tentokrát celkem xežrání. Takže jsem si nejpodstatnější výtky odargumentoval nějakými těmi pozitivy a ačkoliv jsem leporela žužlal naposledy ve třech letech, pálím krásnou trojku, přičemž být to o třicet minut patetických žvástů kratší, mohla z toho být i hnusná čtyřka. Mimochodem, všimli jste si někdy, jak si leporelová impéria Mrvel a Dyslektický Cigán homix vzájemně v rámci konkurenčního boje o přízeň zaostalých slabikovačů kradou omalovánky? Antonín Stárk je Brůs Vejn jako přes kopírák, Kapitán Homokokot jasná Uondrkráva, Tór očividný Suprgej, Akvarista evidentní Spajdrgej bez lepkavých dlaní a Zelený Lampa jako by Hulkovi z prdele vypadl. A pak jim všem ťamani vypoulí oči a je z toho mango. Už se těším, až v roce 2025 všechen ten zdegenerovaný nekulturní bordel konečně globalizačně zfúzuje a vzájemně se povraždí v ultimativním digitálním mrdníku s názvem Assvengers vs. Liga Slaboduchosti vs. Pokémoni: Úsvit literatury. (26.03.2016)