Slávka Budínová

Dobroslava Stanislava Budínová, tedy slavná Slávka Budínová se narodila 21. dubna 1924 v Ostravě do rodiny soudního referenta Bedřicha Budína. Vzorem pro divadlo jí byla zapálená ochotnice a zpěvačka v kostelním sboru – maminka Alba.

Musela studovat Obchodní akademii a potají studovala herectví u Marie Rýdlové. Díky Rýdlové se stala elévkou s povinností účinkovat v baletu (1943 – 1945) a poté i řádnou členkou činohry (1945 – 1946) v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě.

Poté prošla oblastní soubory pardubického Východočeského divadla (1946 – 1950), olomouckého Krajského oblastního divadla (1950 – 1960) a pražského Divadla E. F. Buriana (1. září 1960 – 1. leden 1987). Slávka Budínová byla skvělou charakterní herečkou.

Dokázala sehrát všechny rozmanité druhy: rozmazlenou dámičku, ženu svůdnici, udřenou matku, tragickou hrdinku či ztřeštěnou temperamentní komičku. Měla dar pro sebeshození, karikaturu, nadsázku, jiskřivý intelekt, svůdný šarm a atraktivní tělo a roztomilou blonďatou hlavu. Bravurně ztvárnila „Zkrocení zlé ženy", „Tři sestry", „Vytetovaná růže", „Višňový sad", „Svatá Jana", „Sestup Orfeův", „Hedda Gablerová" a nebo „Veselé paničky windsorské").

K filmu přišla již za svého působení v Olomouci v 50. letech. Byla Vrbovou ve Steklého dramatu ANNA PROLETÁŘKA (1952) a Josefovu (Otomar Krejča) ženu v dramatu POVODEŇ (1958) Martina Friče.

Po příchodu do prahy na prahu 60. let se na filmovém plátně začala objevovat pravidelně v titulech VÁNICE (lékárnice), TEREZA (Kynclová), ORANŽOVÝ MĚSÍC (Málková), SKOK DO TMY (paní Kirchmaierová), MALÝ BOBEŠ VE MĚSTĚ (paní oficiálová), ...A PÁTÝ JEZDEC JE STRACH (Wienerová) i ŽENU ANI KVĚTINOU NEUHODÍŠ (Podzimková). Vzápětí všichni pochopili její talent a hrávala velké titulní úlohy.

Z nádherných role, které jsou i dnes u diváků neobyčejně oblíbené, uveďme: ředitelku a cirkusačku (LIDÉ Z MARINGOTEK, TARZANOVA SMRT), matku (BLBEC Z XEENEMÜNDE), Martu Horákovou (ZLATÁ RENETA), ženu Elišku (JAK SE KRADE MILIÓN), paní Seidovou (PŘÍPAD PRO ZAČÍNAJÍCÍHO KATA), podezřelou Janíkovou (VRAŽDA V HOTELU EXCELSIOR), Horáčkovou (SVĚDECTVÍ MRTVÝCH OČÍ), slečnu Marceaovou (TAJEMSTVÍ VELIKÉHO VYPRAVĚČE), zámeckou paní (HRY LÁSKY ŠÁLIVÉ), svéráznou paní hofmistryni Ofku (NOC NA KARLŠTEJNĚ), plukovníkovu ženu (ZBRANĚ PRO PRAHU), Krejčovou (MOTIV PRO VRAŽDU), císařovnu Marii Terezii (slovenský PACHO, HYBSKÝ ZBOJNÍK), matku Pavelkovou (MŮJ BRÁCHA MÁ PRIMA BRÁCHU, BRÁCHA ZA VŠECHNY PENÍZE), Honzovu matku (LÉTO S KOVBOJEM), lakomou selku (HONZA MÁLEM KRÁLEM), artistkou Kroupovou (ZÍTRA VSTANU A OPAŘÍM SE ČAJEM), zdravotní sestrou Machovou (VRAŽEDNÉ POCHYBNOSTI) či trochu potrhlou hospodyní Preichingerovou (V PODSTATĚ JSME NORMÁLNÍ).

Často ji do svých filmů (SMRT NA ČERNO, ZBRANĚ PRO PRAHU nebo VE ZNAMENÍ TYRKYSOVÉ HORY) obsazoval letitý milovaný manžel (od roku 1977), režisér Ivo Toman (1924 – 1994).

Od 80. let se Budínová ve filmu zcela odmlčela a v 90. letech si zahrála pouze hodnou domovnici Buštíkovou v oscarovém KOLJOVI (1996) syna a otce Svěrákových a docentku, která je po autonehodě upoutána v nemocnici na přístrojích ve Sci – Fi dramatu DVOJROLE (1998) Jaromila Jireše. Tato hořká a smutná pomenší dramatická role byla její poslední a sehrála ji čtyři roky před smrtí.

Byla rovněž vytíženou rozhlasovou („Básník a čas", „Neznámá", „Optimistická tragédie", „Bratranec" či „Bludné kruhy" a „Naši furianti"), dabingovou a televizní (inscenace CHLÉB A PÍSNĚ, MATA HARY, PŘÍBĚH SE STAROU LENOŠKOU, DLOUHÁ BÍLÁ NIT, SANTA LUCIA, ANI MÁLO, ANI MOC, ANI SVATÍ, ANI ANDĚLÉ a desítky a desítky dalších a seriály SŇATKY Z ROZUMU, BYL JEDNOU JEDEN DŮM, SLOVÁCKO SA NESÚDÍ, ŽENA ZA PULTEM, DLOUHÁ BÍLÁ STOPA, BAMBINOT i POMALÉ ŠÍPY) herečkou.

Díky svému hereckému daru byla Slávka Budínová obdařena Cenou Národního výboru Hlavního města Prahy (1965) a Vyznamenáním Za vynikající práci (1967). Slávka Budínová zemřela v osamění v pražské nemocnici Pod Petřínem 31. července 2002 ve věku sedmdesáti osmi let. Ivana Hutařová vydala knížku „Slávka Budínová: nic jsem nedostala zadarmo" (2003).

Jaroslav "krib" Lopour