Schyzartis

Film roku pro fanoušky Euforie a pro lidi, kteří dělají filmové edity na Instagram. Což o to, barvičky to má hezké a dívá se na to skvěle, ale uvnitř toho už moc není. Zápletka je zábavná, ale skrz celý film se nijak zajímavě nevyvíjí, což platí i pro všechny postavy. Nejvíce jsem pak trpěl u finále, kde se Emerald Fennell snaží být stejně šokující jak pár let zpátky v Nadějné mladé ženě, do zbytku filmu to ale vůbec nepasuje a dějově moc nedává smysl. Keoghan s Elordim jsou sice skvělí a občas je to opravdu vtipné, ale od novinky této tvůrkyně jsem tedy čekal víc. || 5/10

Only thing better than being myself is to get paid to be myself. Why be Wallace Wells for free? || Ze splněného snu všech fanoušků Scotta Pilgrima se velmi rychle vyklubalo něco, co asi žádný z nich nečekal. Během první epizody se mi upřímně začali lehce naplňovat obavy, které jsem měl už u předem vydaných klipů. Animace nebyla nic moc, ale hlavně mi vůbec neseděl komediální timing, který i scény, u kterých se při sledování filmu směju na celé kolo, přetvořil tak, že jsem se občas sotva jen pousmál. Celé to na mě působil skoro jakoby seriál ve skutečnosti vytvořil nadšený fanoušek, který vzal audio z filmu, úplně sám k němu na koleni udělal animaci, a pak se to nějakou haluzí dostalo z jeho YouTube až na Netflix… a já si říkal, že jestli to tak bude dál, asi moc spokojený nebudu. A v tu chvíli se to zlomí. Od druhé epizody se kašle na adaptování komiksů a my se starou známou partou poznáváme nová zákoutí jejich světa. S tím i trochu mizí předešlá negativa. Na animaci jsem si sice zvykl, momentama mi ale pořád vadilo, jak je vlastně nezajímavá, a to hlavně v akci. Ta by přitom v animované podobě mohla mít obrovský potenciál, bojové scény byly pro mě ale často ty nejnudnější. Humor se zato naštěstí vrátil na vysokou laťku. Hlášky padají ostošest a herci si svůj návrat naplno užívají. I O’Malley je očividně nadšený, že se do svého světa může vrátit, a obohacovat ho dalšími šílenostmi, přičemž doslova srší skvělými nápady. Ty z dosti případů  baví naplno, u jiných ale není vlastně vůbec využitý jejich potenciál a jedou vyloženě na půl plynu, kdy se tvůrci asi jen spokojili s prvotním vnuknutím, které vůbec nerozpracovali. Do té druhé skupiny teda patří i hlavní dějová linie, což je dost problém. Zprvu se zdá, že dostaneme úplně nový pohled na náš oblíbený příběh, což by seriál zařadilo na kultovní pozici hned vedle filmu a komiksů, ale slabý scénář a líně postupující zápletka ho nakonec bohužel odstrkují až na druhou kolej. I přes všechny problémy to ale bezesporu na těch pár hodin zabaví, skvělé postavy a jejich herci to táhnou, takže fanoušci můžou být spokojeni, někteří třeba i nadšeni. Já nakonec musím říct, že až zase někdy dostanu chuť si tenhle příběh zopakovat, sáhnu raději po jeho klasické podobě. Ovšem, rozhoně se nebráním potenciálním dalším sériím, prostor ke zlepšení sice je, ale dostat jednou za čas úplně nové dobrodružství Scotta Pilgrima a jeho parťáků ze Sex Bob-Omb rozhodně nebude na škodu. || 7/10

How’s ‘I don’t give a f*ck’ going? || Když před měsícem padaly otázky na nejočekávanější filmy do konce roku, vedle nových zářezů od Scorseseho a Scotta nemohl chybět ani Fincherův Zabiják. Do téhle kolonky patřil samozřejmě i pro mně, ale už tehdy jsem se obával, jestli Fincher kvalitativně nenaváže na Manka. A ono jo. Zabiják je precizní, chladný a odměřený. Ať už je řeč o Fassbenderově postavě, nebo o samotném filmu. Aura Fincherova nejchladnějšího díla ho předcházela měsíce před premiérou, a něco přes dekádu je tahle chladnost a odtažitost v podstatě poznávacím znakem Fincherova díla, takže vytýkat filmu tyhle vlastnosti úplně nejde. Problém je, že ty předchozí Fincherovi vždy měli nějakou jiskru, něco, čím si vás dokázaly získat a vtáhnout do sebe - silný skutečný příběh, pekelné tempo, tajemno, skvělé postavy a dialogy… Zabiják žádný takový hnací motor nemá. Film úplně postrádá jakékoliv napětí, Fassbenderovi nikdo nejde po krku a on tak nemá žádné potíže si své akce naplánovat, připravit a potom, i když někdy s potížemi, provést. A pak zase. Celou dobu to jen takhle ubíhá a pak to skončí. Ano, po technické stránce je to opravdu vynikající, sledovat Zabijákovy postupy a slyšet jeho myšlenkové pochody dokáže být často zajímavé, ale ve výsledku to nezanechá nic. Je tu pár momentů, které v tepavě sestříhaných ukázkách fungovaly skvěle a naháněli husí kůži, ve filmu ale i ty jen divákovi bez emocí proudí před očima a nepozorovaně splynou se zbytkem. Zabiják tak zcela naplnil moje obavy, že se na konci roku mezi nejzajímavější a nejlepší filmy letoška spolu s těmi ostatními mistry (u Scotta ještě nevíme, ale věřím mu) nedostane. || 6/10