Oáza

Jeden z nejlepších českých válečných filmů. Samozřejmě, není moc z čeho vybírat, ale Oáza by si rozhodně zasloužila být známější. Není sice tak strhující jako Atentát či Nebeští jezdci, není tak filmařsky vyhračičkovaná jako Tmavomodrý svět nebo Tobruk a není monumentální jako filmy Otakara Vávry... ALE: Působivě (samozřejmě díky senzačním hercům s Radoslavem Brzobohatým a Rudolfem Hrušínským v čele) ukazuje, čeho všeho jsou lidé ve vypjatých situacích schopni, psychologii zoufalých žíznících vojáků rozebírá do posledního mozkového závitu a výsledky toho všeho nám servíruje vcelku nemilosrdně a tak nějak i lhostejně stylem "Diváku, přeber si to". Jsem fakt spokojený. Jediná vada - Němci mluví česky. (13.04.2010)

Film, jemuž hodně ublížily problémy s výrobou a především cenzura, která se podepsala na jeho torzovité výsledné podobě. Zajímavé je srovnání s tématicky podobným Marhoulovým snímkem "Tobruk" - když nic jiného, oba filmy mají společný dost netradiční pohled na válečnou vřavu, viděnou především z individuálního úhlu jednotlivých vojáků. (26.06.2007)

Cizinecká legie v československém válečném filmu mohla být za totality hodně ožehavé téma. Snad abych nezapomněl, cizineckou legii jsem také viděl v ČERNÉM PRAPORU. Zpět k filmu OÁZA, který byl polozapomenutý a televizí znovu oprášen. Myslím si, že ve své době mohl mít film u našeho diváka ohlas i když lze také říci, že pro tento film ztvárnil námět a scénář člověk údajně s podivně zvláštní minulostí Kamil Pixa estébák či umělec? Děj filmu je zasazen do africké pouště, ale jde vlastně o turkmenskou poušť, kde se natáčely hlavně exteriéry, z kterých také dýchalo tak nesnesitelné horko, že se v něm hlavní protagonisti příběhu uprchlíci z cizinecké legie i tříčlenná posádka z německého letadla při filmování z vedra opravdu téměř potáceli. Podle mého názoru je tento film nesporně slušným dílem, ale rozhodně je o třídu níž než třeba film ATENTÁT (1964), na kterém se také podílel scénáristicky již zmíněný Kamil Pixa. Přičemž v samotném závěru tohoto válečném dramatu vidím problém, který příběh oslabil, což je docela velká škoda. Beru v úvahu, že ostatně si film nečinil žádných nároků ve své době natáčení na reálnou psychologickou sondáž autentických legionářů a příslušnosti k cizinecké legii, kteří se řídili heslem bez příkras (Čest a věrnost), ale zde šlo vlastně o uprchlíky, tak trochu očima bolševika, jestli se nemýlím, holt každému, co jeho jest. Snad ještě dodám, kvalitní herecké obsazení a trochu lepší, než jen průměrný válečný film. (27.07.2007)

Tvůrcům lezlo na mozek to teplo asi víc než postavám filmu. Příšená hudba (nebo spíš zvuky) musela také vznikat v hlavě s úpalem. O hraní bych se neopovažoval mluvit, protože ten příšerný smích, který hercům režisér ordinoval, nemohl představovat absolutně nic. Nuda by mi nevadila, být smysluplně vyplněná, ale tady je to přímo utrpení sledovat až do konce. Vzhledem k poměrům a okolnostem, v jakých film vznikal, klobouk dolů před tvůrci a herci, a hodnocení filmu opravdu smysl nemá. (10.11.2010)

Oáza je velmi rozporuplný snímek. K řadě kladů patří zejména silné herecké obsazení a nasazení herců, kteří v náročných podmínkách a s vědomím, že se podílí na dost vyjímečné práci, ze sebe vydávali maximum. Atraktivní je pochopitelně i pouštní prostředí a především fakt, že příběh se odehrává v té době tabuizovaném prostředí s tabuizovanými hrdiny. Tvrdit o Oáze, že jde o pozapomenutý film je hrubě nepřesné, protože tenhle filmový kousek z pochopitelných důvodů vlastně nikdy v distribuci nedostal šanci. Strohé natáčecí podmínky a odlehlost místa přispěly k vysokému pocitu autenticity. Nejde - a vzhledem k omezenému rozpočtu ani nemohlo jít - o velký válečný snímek, spíš o komorní psychologické drama několika vojáků dvou znepřátelených armád, kteří jsou donuceni společně čelit žízni a pocitu odloučenosti v extrémně obtížném prostředí. Slabinou filmu je nicméně nevyrovnaný scénář. Film působí nedodělaným dojmem, jako by v průběhu natáčení došly peníze nebo spíš přišel zákaz z vyšších míst. Na konci jednoduše chybí řekněme deset minut z děje. Zároveň je nutné připomenout, že Brynych nepatřil mezi naši režijní špičku a jsou místa, kde je to na filmu znát. Typickým případem jsou scény, kdy vyčerpaní žíznící vojáci odpočívají vystaveni účinkům slunečních paprsků, zatímco se mohou skrýt ve stínu nedalekých rozvalin...Celkový dojem: 60 %. (01.08.2008)