Dobrodruzi z vesmíru

Tenhle seriál jde těžko hodnotit, protože jsem ho viděla v osmi letech a od té doby ani jeden obrázek. Nicméně fakt, že jsem na něj nezapomněla (naproti jiným tehdy běžícím seriálům byl pojatý docela vážně a i slzička ukápla) ani po třinácti letech, si říká o velice slušné čtyři hvězdy. Pokud bych Dobrodruhy někdy viděla znovu, možná by se moje hodnocení změnilo. Ale ani bych to nechtěla. Takhle člověku alespoň zůstanou nezkažený vzpomínky. (08.11.2005)

Dobrodruzi jsou seríálem number ONE mého mládí. Těch krásných chvil, co jsem prožil po boku televize, kde běžel tento seriál...ach...... Nedávno jsem se dal do stahování některých dílů a musím říci, že - ač již jsem starší - tak Dobrodruzi pro mě SKORO neztratili nic ze své krásy. Jen těžko najdete seriál, který je vhodný i pro děti, i pro dospělé a který dokáže takovým nádherným způsobem pojednávat mimo jiné i o otázkách morálky, odpovědnosti, či přátelství... (24.04.2007)

Můj první japonský animovaný seriál a taky nezapomenutelný. Mám na něj krásné nostalgické vzpomínky stejně jako všichni ostatní, co tady k tomu už napsali nějaký komentář.Takže, bych se vlastně jen opakovala. Přidám jen, že moje nejoblíbenější postavy byly Rana, ten co vypadal trošku jako žabák, mluvil ho Michala Pavlata (nevím to jistě) a mimozemská, chlupatá, zelená koule Sibep, která hrála na loutnu. (08.03.2010)

Společně s Kačeřími příběhy patřil k seriálům, na kterých jsem si na základce ujížděla, když jsem byla nemocná. Oproti kačerům jsme ale zvládli nahrát jen jednu kazetu, která končila scénou, kde na nějaké planetě hlavní hrdinové padají do jakéhosi písečného víru... střih a šum :) Nedávno jsem si pro zajímavost zkusila Dobrodruhy zase pustit, ale nebylo to úplně ono, no jo, už mi není deset... jako malá jsem to ale milovala. Nostalgie vždycky vítězí :) (27.08.2010)

Tenhle seriál jsem jako dítě žral takovým způsobem, že mi máma upletla svetr s hlavou Gerarda, do jehož postavy jsem se pravidelně vtěloval, a to podle vzoru, který jsem vykřížkoval na kostičkovaný papír. Svetr jsem pak hrdě nosil, dokud jsem z něj nevyrostl.(Jenže já jsem magor takového kalibru, že jsem nosil taky tričko s nápisem T- rex a podobně :) Prostě paráda! Scifi a ještě animák! Navíc tak trošku manga styl. Nejvíc mi utkvěla v hlavě epizoda s Orlogany, nebo jak se jmenovali. Byly to takové podivné chapadlaté bytosti se zobáky, které kosil tuším nějaký tank či co. A naši hrdinové ze Střelce se jim snažili pomoci. A pak jsem zbožňoval Sibet s tou svojí kytárkou a "pípa", aneb to, co každou chvíli vydávala, to mě dokázalo skoro rozbrečet. Strašně rád na tenhle seriál se slzou v oku vzpomínám. Dnes bych možná neustál ani jeden díl, ale zrovna tuhle příjemnou vzpomínku si hýčkám a nechci si jí nechat zkazit. Vždyť co jiného nám zbude na stará kolena než právě vzpomínky. Až se vrátím v séniu do mládí, budu se třebas vidět, jak usedám za knipl zelenkavého Střelce a letím ke hvězdám... A propós, nedávno jsem ten svetr našel, a opravdu jsem se podivoval nad tím, jaký jsem byl tehdy malý smrad :) (03.03.2011)