Belle de jour
Bella di giorno
Kráska dňa
Belle de Jour
Belle de Jour
Režie:
Luis BuñuelKamera:
Sacha ViernyHrají:
Catherine Deneuve, Jean Sorel, Michel Piccoli, Geneviève Page, Françoise Fabian, Maria Latour, Macha Méril, Francisco Rabal, Bernard Fresson, Luis Buñuel (více)Obsahy(1)
Jiskřivé dílo, oscilující na rozhraní pikantní reality a surrealistické vize a řadící se k nejdůmyslnějším průhledům do podvědomí moderních žen. Na příběhu mladé mondénní dámy - oddané manželky i rafinovanou děvky - se Buñuel opět zabývá dvojí morálkou měšťácké společnosti. Séverine žije v ohleduplném, zjevně však neuspokojivém manželském vztahu s bohatým chirurgem Pierrem. Od rodinného přítele se dozví o existenci luxusního nevěstince, do něhož začne každý den odpoledne potají docházet, aby zde poskytovala pod pseudonymem "Belle de jour" sexuální služby. Buñuel vedle sebe bez přechodu klade útržky snů, představ a reality a tak bez velkých technických prostředků dosahuje surrealistického účinku svého filmu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (162)
Tento film mě překvapil, protože na šedesátá léta je nejen odvážný (odvaha nemusí vždy znamenat jen ukázku nahých těl), ale je i skvěle a trochu minimalisticky provedený - líbí se mi, že tam všechno probíhá bez "filmového patosu" - tak nějak v klidu a se samozřejmostí. Hrátky, hrátky... a jako by v těch "legráckách" jen chvílemi prosakovalo na povrch drama hlavní hrdinky. Co navenek vypadá jako hra vzniklá z nudy, skrývá možná osobní beznaděj. A jako bonbónek navíc - milovnice retro módního stylu 60. let si přijdou na své - je na co koukat! ()
Film o ženě, co by se raději rozdala mužům, kteří s ní zachází co by s kusem hadru, než by sdílela lóže se svým milujícím manželem. Severine si po každém odpracovaném dni v bordelu prohlubuje důvěru a lásku ke svému milému a taky nejspíš i vědomost toho že je pěkná mrcha. Zřejmě mi chybí, jak se říká, ten jemnocit abych ji neodsuzoval a místo toho viděl její vnitřní utrpení, které by mě mělo přivést k lítosti. Catherine Deneuve je ve filmu krásná, křehká a vypočítavá mrcha, které by jste ze vší lásky nejraději dali pár facek. ()
Hlavní hrdinka má v hlavě pořádný zmatek, aneb do ženy a do melounu nevidíš. Bůhvíproč ji začne bavit živit se nejstarším řemeslem (asi vidina dobrodružství) a tak sledujeme její příběh s více či méně zábavnými epizodami z nevěstince. Deneuve není v tomhle filmu vůbec dobrá jako herečka, ale je to taková krásná ledová královna. ()
Chudák Catherine, takhle ji nechat ponižovat. Dnes už Kráska dne nemůže tak společensky pobouřit. Režisér dokázal akorát ukázat neuctu k ženám, udělal z nich komodity. Naštěstí nemohl tenkrát odhalit více než holá záda a spodní prádlo. Škoda je taky, že se víc nevysvětlily ty scény z minulosti, abychom poznali, proč se Kráska stala frigidní ženou. Byl tam náznak, jak ji někdo jako malou osahával. Další její vývoj se už ale nedozvíme. ()
film, ktory ponuka vela uhlov pohladu a moznosti interpretacie, z pohladu dnesneho divaka, ktoremu sa veci serviruju na zlatej tacke, mozno zbytocne symbolicky, ale dobovo neuveritelne posobivy. ()
Nevím zda-li je moderní pohledná žena, kterou se Bunuel pokoušel v krajnostech zachytit, moderní ještě dnes. Respektive s pláčem musím konstatovat, že nikoli. Kdyby totiž žena vzhledu a postavení hlavní protagonistky potřebovala každý den od dvou do pěti provětrat, byl bych jejím pravidelným zákazníkem, a zajisté sotva jediným. Zobecnění tohoto tématu není možné, snaha ukázat sexuální touhy žen - v nichž jsou zde ty mužské poněkud ve stínu - v Bunuelove světle, je absurdní, ale snad i proto tolik lákavá, protože ženy takto žel bohu nefungují, a pochybuji, že Bunuel točil o oné vyjímce potvrzující pravidlo; daleko spíše měl pokřivenou optiku vnímání, či spíše měl poněkud zvláštní vztah k ženám, což způsobilo jejich démonizaci, která byla v tomto snímku zhmotněna - a mýtus ctnostných květinek s vizáží přerostlých školaček je zde Bunuelem zbořen, s takovou vervou, že dozajista film musel podpořit radikální feministická uskupení, v jejich snaze vyrovnat se muži ve všech jeho neřestech. Takže snímek vyznívá velmi,velmi politicky, a může bát mnou milován stejně tak jako nenáviděn, jelikož stejný ambivalentní vztah bych choval k počestnému děvčeti andělské vizáže, které by se mi mrouskalo po nárožích - čím více bych jí zato nenáviděl, tím více bych jí patřil. Nicméně čest muže je zde devastována. A co je to čest muže ? Co je to manželství ? I Němcová se kurvila v touze nepatřit muži, aby ho dokázala více milovat, jelikož se sama vysvobodila - bez jeho vědomí - z pout, které jí z mužova vlastnímu pudu vlastnit navlékl: skrze jeho ponížení smilstvem se žena dostává z mužovi poroby, toužíce po svazku v rovnosti, protože nechce představovat relikvii v mužově hrdosti; je to touha vyprostit se z role ženy, touha po vlastní silné identitě, o kterou jí její pán okrádá, aby byla posilněna ta jeho.__Naprosto kouzelnou svou přesností je postava Marcela, který se, jako hrdý mladý muž pokryt jizvami života, snaží s chladnou agresivitou vlastnit, co mu dle jeho mínění o vlastní nadřazenosti patří, a je tak směšný a zároveň děsivě pudový, až se musí právě on stát vděčným objektem vášně. Nicméně byl osedlán hřebec, který běží až padne...a manžel, který se ke všemu dostavil jako slepý k houslim, platí za vše a končí v pozici, ve které ho jeho žena v tajných snech vždy chtěla mít: jako mrzáka, který bude na ní závislý, pak ho bude milovat...celým srdcem. ()
První film Buñuela a musím říct, že víc než dobrý. Není ani přehnaně umělecký a náročný, ani tuctový. Dobře se sleduje a nechá v divákovi trvalou vzpomínku. Viděno 7.2.12, 80%. ()
Vážně nevím. Sám jsem byl unavený, nebyl to se? ()
Luxusní dekadentní atmosféra, ale celkově poněkud nudné. Nějak jsem se prostě nedokázal napojit na ty Buňuelovy psychoanalytické sondy do ženské duše a sexuality a náležitě je ocenit. ()
Ale houby .. žádná kritika společnosti, žádný útok na instituci manželství ... vždyť to celý je jen o bujné fantazii znuděné paničky. Co z toho se stalo doopravdy a co je jen sen ? ()
Kdyby nebylo režisérů jako Buňuel, svět filmu a jeho diváků by byl velmi ochuzen. Zajímavá sonda a okouzlující Catherine Deneuve. Skvostné. ()
Zajímavě pojatý film o na svou dobu jistě velmi kontroverzní, byť dnes už nám mohou ony odvážné scény trochu úsměvné. I když musím přiznat, že mi na tuto úlohu Catherine Deneuve moc nesedla. ()
Belle de jour je krásným příkladem Buñelova filmu, když i přes nespornou vážnost příběhu do děje umně komponuje jemnost, něhu a cit v podání Catherine Deneuve (i přes její rozpoložení), černý humor a vtip vůbec, pak vkládá do postavy Michela Piccoliho a nechybí ani autorovo tradiční téma týkající se měšťácké společnosti zde v podobě rozmaru bohatých a toužících obyvatelů vyšší Pařížské třídy, jenž je perfektně vykreslena nejen v samotných postavách, ale také v jednotlivých interierech. Jak už je u autora zvykem i přes jasnou myšlenku a cíl nechává divákovi mnoho prostoru k vlastní interpretaci a domyšlení toho, co je zde jen lehce naznačeno nikoliv vyřčeno. Mírným zklamáním tak pro mně byla jen nevýrazná postava Jeana Sorela, která se od začátku až do konce vlastně vůbec nevyvinula a celkově působila nemastným neslaným dojmem. ()
Pana reřiséra začínám mít raději a raději. Sice pořád moc nechápu co se mi snaží říct, ale jeho francouzské filmy mě okouzlují svým šarmem neznáma, spletitosti a lehké uchylnosti. ()
Z těch režisérů, které znám, umí Buňuel a Švankmajer nejlépe zobrazit toho pana Hyda v nás. Oba mají navíc společnou i surrealistickou formu vyprávění. Catherine Deneuve byla pro tuto roli vybrána velmi vhodně, krásnou tajemnou ženu dvou tváří zahrála přesvědčivě. Kdysi jsem se s velmi podobnou ženou (charakterově) znal a tak si vždy, když se na film dívám vybavuji i téměř reálné vzpomínky na podobné situace. V tomto žánru určitě jeden z nejzajímavějších filmů. ()
Zajímavá role pro Catherine Deneuve . Jemná a distingovaná dáma se nudí. Jsou nějaká ta 60. léta, měšťácká společnost - nudná setkání s manželem, sex je tabu a fantazie vyvstává. Kde se odreagovat, kde přijít na jiné myšlenky? A tak se zrodí z jemné a krásné dámy - nádherná a velmi rafinovaná děvka. Ráno do pěti prostitutka - od pěti maloměšťacká dáma se služebnou. Velmi zajímavé dílko o morálce, o snech a fantazii, o pocitu viny i o zradě a následcích .... ()
Dvě * za to, že ten film nějaký smysl má. A jen 2 * zato , že se mi nezdá. Také profil hlavní hrdinky je podivný. To, že i nejslušnější žena sní lecčems beru, ale že se nechá ponižovat a ještě bude štastná a bude tím více milovat svého manžela? A skutečně pak byla štastná? Když pak musela žít ve strachu, až zakončila svůj život? A závěrečné osvobození smrtí z nemoci a minulosti se mi příčí. Cožpak nelze prožít plný život i s nemocí, i s prohřešky v minulosti? ()
Na tak vysoké hodnotenie filmu, aké ru vidím, zatiaľ najväčšie sklamanie aké som zažil... Toto ani hodnotiť nebudem :( ()
Je zábavné číst komentáře k tomuto filmu, je na nich totiž vidět, že je psali muži, kteří vůbec nepochopili, proč se hlavní hrdinka chová jak se chová. Toto je pánové příběh o ženách, jaké jsou, když nejsou samy sebou a bojí se ukázat svou "temnou stránku". Je to příběh o ženě, která k tomu, aby si přiznala svoje potřeby vášně a dobrodružství, musí "pracovat" jako prostitutka a tak alespoň na chvilku dochází k uvolnění přetlaku a vyrovnání protikladů. Hezký je také konec, který jsem pochopila tak, že když se její manžel na vozíku dovídá pravdu, tak dochází opět k oživení hlavní hrdinky. Není nic horšího než žena, která se tváří jako nevinná princezna, protože tam se zcela jistě skrývá i opak. Catherine Deneuve v tomto filmu opravdu zazářila. ()
Ofkórz Buñuel vybral tu nejlepší herečku pro tuhle roli, která mluví o zkažené morálce, licoměrností společnosti a dvojím životi lidí. Ale v tomhle filmu je manželka ta, která hledá sexualní potěšení mimo manželství tím, že pracuje v bordelu. Celej ten film je jedna velká facka do tváře všeho buržoázního a její pokrytecký morálky, kterou Buñuel nesnášel. Všechno nasáklý sadomasochismem, voyerurismem, erotickym ponížením a víc. ()