Belle de jour
Bella di giorno
Kráska dňa
Belle de Jour
Belle de Jour
Režie:
Luis BuñuelKamera:
Sacha ViernyHrají:
Catherine Deneuve, Jean Sorel, Michel Piccoli, Geneviève Page, Françoise Fabian, Maria Latour, Macha Méril, Francisco Rabal, Bernard Fresson, Luis Buñuel (více)Obsahy(1)
Jiskřivé dílo, oscilující na rozhraní pikantní reality a surrealistické vize a řadící se k nejdůmyslnějším průhledům do podvědomí moderních žen. Na příběhu mladé mondénní dámy - oddané manželky i rafinovanou děvky - se Buñuel opět zabývá dvojí morálkou měšťácké společnosti. Séverine žije v ohleduplném, zjevně však neuspokojivém manželském vztahu s bohatým chirurgem Pierrem. Od rodinného přítele se dozví o existenci luxusního nevěstince, do něhož začne každý den odpoledne potají docházet, aby zde poskytovala pod pseudonymem "Belle de jour" sexuální služby. Buñuel vedle sebe bez přechodu klade útržky snů, představ a reality a tak bez velkých technických prostředků dosahuje surrealistického účinku svého filmu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (162)
Podle mého názoru je tento film přeceňován a neobstál ve zkoušce času... Sice disponuje klasickou atmosférou francouzských dramat té doby, ale pro mne osobně nemá žádný význam. ()
Bez komentáře. Snad jen, že kdo si hraje, nezlobí. :-) ()
Odstrašující příklad, kam to vede, když ženská nechodí do práce, jen se fláká doma, nemá děti a ještě k tomu dostane k ruce služku, aby si náhodou nenamohla šlachy při stírání prachu nebo točení vařečkou. Jo jo, zlatí komunisti, ti věděli, co ženský potřebujou, nahnali je do výroby a ženský hned přešly nějaký erotický fantazie a nevěstince tím pádem po zásluze zkrachovaly. Ta hlavní hrdinka byla fakt na odstřel, zvláště v závěru, kdy její vinou skončil její muž na vozíku se to nijak nedotklo, žádné výčitky svědomí neměla. Na filmu mi trochu vadí nejasný závěr, když se její manžel dozví o její minulost, akorát pootočí rukou, co to jako mělo znamenat? ()
Krasa je vysada nekolika let. ()
Docela se to ve mě pere - přes všechnu tu nadsázku v hrdinčiných snech - ta nuda a prázdnota jejího života jsou skutečné! A to mě fakt děsí. Je tak pro mě nepředstavitelné soucítit s hlavní hrdinkou, zvláště když má tu chladně krásnou tvář Catherine Deneuve. Viděno během Season Challenge tour 2015. ()
Velice originální film, přesto pozdní buňuelovština, která mi nesedí tolik, jako jeho dřívější díla (hlavně Zapomenutí). Moje škoda. ()
Říká to jinak, kritizuje krásně a je jedno co a s jakým názorem. Nutí přemýšlet o sobě samých při pohledu na fantastický obraz. ()
Zakřiknutá, křehká, frigidní kráska s hodným manželem, která tajně touží po ponižování, násilí a hnusu. To je Buñuelova filmová výprava do chaotické duše ženy. Tady to chtělo, půjčím si slova klasika, ".....Dožralo to chlopka, že tak hlupy byl, do hospody zašel, vyplatu prepil, a jak domu přišel, řval, jak hrom by bil, a tu svoju robku zbil. Včil ma robka rada chlopka, jak on píská, ona hopka...." ()
Bohužel nějak nesdílím nadšení ostatních komentujících - zřejmě nedokážu ocenit rozpolcenost Séverine, která mi velmi připomíná věčně mlčící sestru Inu z Nemocnice na kraji města - když žena neví, co chce, ani s kým chce spát, je to problém, ale nevidím důvod, proč se na to mám 101 minut dívat (stačila by bohatě půlka). Ano, možná je to psychologické, umělecké a já nevím ještě jaké drama, ale pro mě to byla spíš rozvleklá nuda. Asi se žánr filmu nesešel s mým vkusem. ()
Ale no tak já teda taky přidám svůj výklad, když už se do toho pustili všichni ostatní. Mám dojem, že se tímto filmem Buňuel výrazně zastal žen. Na jedné straně je popsal jako bytosti s plným právem na svobodný sexuální život, který není nikdo další oprávněn soudit, na druhé straně znázornil směšně pyšné a panovačné chování mužů, kteří si ženy kupují. Muži jsou zde do jednoho směšní. ()
Hodně ujetá podívaná, panička má poněkuď specifičtější choutky, které zdá se pan manžel jakožto rozený dobrák (čti pitomec) neumí splnit. Vyřeší to tedy fikaně - začne se kurvit. Což jí přivede do zajímavé společnosti různých masochistů, sodomitů a lecjakých úchylů. Rozumná stopáž, zajímavé téma a fajnový herci (kromě hlavní hrdinky se mi hodně líbil Michel Piccoli). Lze doporučit. ()
Poznámky (z hlediska dějové posloupnosti): V úvodu velmi brutální snová sekvence, ve které nechá muž zbičovat ženu, načež ji jejím trýznitelům přenechá jako sexuální objekt. Následuje střih do reality, ve které si hlavní hrdinka tento výjev představuje. Přechod mezi těmito sekvencemi je velice nenápadný, nejde o typické zdůrazněné oddělení reality od snu. Rovněž snová sekvence je komponována velmi realisticky. Sen naznačuje ženinu sexuální neukojenost a nudu, kterou prožívá v soužití se svým manželem. --- Hlavní hrdinka se dozví o veřejných domech, které stále existují, ale načerno. Tím, že se stane prodejnou ženou, začne realizovat svoji skrytou sexualitu, k jejímuž rozvoji nemá ve vztahu se svým manželem prostor (mají oddělené postele; nemají spolu sex; intimita jejich vztahu je destruována buržoazním pozlátkem). --- Hlavní hrdinka se během hledání své ženskosti střetává s nejrůznějšími druhy sexuálních úchylek. Stává se stále více sebevědomou a otevřenou ženou. To vše se promítá do jejího vztahu s manželem, který začíná být přirozenější a vášnivější. --- Komorní drama postupně přerůstá takřka do kriminální roviny, protože se do Krásky dne zamiluje zločinec. Ten v závěru postřelí jejího muže, což z něj udělá invalidu. --- Závěrečný sen (a současně závěrečná scéna) hlavní hrdinky se vztahuje k tomu, že její manžel opět chodí a ona je s ním šťastná. V tomto snu se také objeví kočár z úvodu, který signalizuje, že Kráska dne už nyní dokáže prožívat se svým mužem vášeň. To, po čem toužila, když její manžel ještě chodil a nenalézala to u něj, nyní směřuje právě k němu – proto je jejím posledním snem spokojený vztah s ním a do tohoto vztahu navíc přichází vášeň, symbolizovaná přijíždějícím kočárem. --- Buñuel se soustředí na nejzákladnější lidské pudy – psychologii postav nevytváří na základě sociálních a společenských situací, ale spíše na základě lidských tužeb, snů, pocitů, které často nejsou racionální a už vůbec ne logické. ()
Zatímco pro mnohé může film pojednávat o hledání vlastního sexuálního středobodu nebo o nebezpečné manželské cudnosti, já sám - a to budu asi jediný - jej chápu jako náhled do značně pošramocené ženské duše, čemuž napovídá množství hrdinčiných snů a imaginárních situací. Míra, s jakou je můj názor (že hlavní hrdinka je citově narušená) ovlivněn rolí Catherine Deneuve v Polanského Hnusu, je i pro mě docela neměřitelná. Rozmanité interpretace ale dokazují jedno: Buñuel to natočil opravdu dobře. 75% ()
Prakticky jediná výhrada: nedokážu se želbohu zbavit pocitu, že s pretextem (Venus im Pelz) se tu zachází pouze jako s lacinou ozdobou. Vzájemných podobností, jež by nebyly čistě arbitrární povahy, vlastně najdeme jen pomálu. Naléhavě začíná film znít až tam, kde na pretext úplně zapomeneme. ()
Buñuelovy filmy o ženách [až na pár výjimek vícero-méněro všechny] mám rád. Nastolují témata, k nimž by se jeden v hyper-korektním poli současného filmu nedostal a sám by neměl z úcty k ženám odvahu se jimi soustavněji zaobírat [ha ha ha]. Schizofrenie, ambivalence, rozštěpení chtíče a citu, nepředvídatelnost, nekonzistence, pasivní rezistence, únik, izolace, tajemství, chaos - v moderní kinematografii neznám filmaře, který by vyzněním svých děl tolik přibližoval tomu, jak se s archetypem ženství pracovalo předtím, než někoho napadlo, že by měl být takovým úkolem pověřen rozum. Krásku dne si dopřávám opakovaně hlavně proto, že (ne-)jednu znám a těším se iluzí, že mi skýtá klíč. Označovat ale za klíč k pochopení Buñuelův film je samozřejmě ošidné. Přestože zpočátku je hranice mezi Severiiným fantazírováním a skutečností zdánlivě jasná a občas divák obdrží cosi jako zařaditelný motiv, s progresí stopáže se stírá [existují sice "návody" - rolničky, kočár apod. ale ty Bunuel vložil zřejmě jen jako šálivou vějičku], stopy se vytrácí a před koncem už osciluje výchylka pravděpodobnosti tak rychle, že jeden vážně jaksi neví - nebo lépe řečeno dochází k matoucím poznání surrealistické povahy ženy-skutečnosti. Přes situovaost ženství v těžišti filmu totiž vyvstává otázka, jde-li o něj především, nebo zda se prostřednictvím jednoho motivu dostáváme k čemusi důležitějšímu, širšímu - represivní podstatě společnosti a kultury, pronikání snu do chatrného konceptu reality / fenoménu reality v širé říši snu, institucím, jichž jsou nejen surreálné ženy snadno sežvýkatelnou potravou, nebo z jiné strany mužská nedostatečnost, neschopnost ženám porozumět. Nadržovat realitě v souvislosti s ženským světem / světem ženy se po zhlédnutí Krásky jeví vyloženě neudržitelné. Hlavně neztrácet naději a pevné mužské ...odhodlání. Jedinečně otevřený, upřímný a nekonečně inspirující film. Z obsazení vedlejších (mužských) postav hlavně dokonalý Piccoli, na výkonu Catherine Deneuve může diváky mrzet jen rmutně plochý zadek. ()
Nečtela jsem předlohu a film jsem viděla až teď, na svá středněvěká kolena. Nemyslím si, že příběh je kritikou maloměšťácké společnosti či proradné ženské povahy. Je to jen jeden z mnoha úhlů pohledu na ženskou sexualitu a na manželství. Kdo z nás může své touhy volně ventilovat, aniž by sklidil opovržení když už ne společnosti, tak partnera? Řekla bych, že film má platnost v každé době a krása Catherine Deneuve jej podtrhuje. ()
Stravitelnější, než jsem čekal. Za ten závěrečný "cimrmanovský krok stranou" přidávám čtvrtou hvězdičku. ()
Je to surrealistické, Buñuel občas představí scénu s představami hlavní představitelky. Představte si to! Mě to zas tak nevzalo. Catherine hraje, to opravdu, začne chodit do bytu, kde docházejí pánové, se svými neotřelými choutkami. Jeden z nich se do ní až moc zadívá. I přes to, kde se film odehrává, nečekejte žádné nahotiny, nebo něco podobného. Na svou dobu určitě trhák. Uvědomuji si co snímek nabízí, ale mě to nudilo. ()
[3,5*] "It seems you need a firm hand, eh?" Tak trochu surrealisticky ladená dráma s typickým Buñuelovým satirickým pohľadom na spoločenskú morálku, obzvlášť na pokrytectvo vo vyššej spoločnosti. Tentokrát je hlavnou témou postoj tejto spoločnosti k sexu, s nenápadnými kritickými narážkami na katolícku výchovu. Divák je svedkom obsiahlej prehliadky rôznych sexuálnych preferencií, jednej bizarnejšej ako druhej, čo je sprevádzané svojským humorom. Je zaujímavé, ako bola mladá Catherine Deneuve, so svojou až éterickou krásou, často obsadzovaná do rolí nejakým spôsobom narušených žien (napr. v sexuálnom smere, ako aj v tomto filme). Séverine, postava, ktorú tu hraje, by potrebovala skôr nejaké sadistické hovädo a nie takého dobrosrdečného muža s prehnane jemnými spôsobmi. Paradoxne, práve rôzne sexuálne zvrátenosti a zlé zaobchádzanie je to, čo jej chýba, aby dokázala žiť plnohodnotný život. Táto štúdia ženskej psychiky (a sexuality) v skvelom podaní Catherine Deneuve a ešte výborne vygradovaný záver je to, čo robí tento film výnimočným. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. "What's that? Credit card. Geisha Club. No-no. This is no good here. Cash only." ()
Předobraz. ()