Belle de jour
Bella di giorno
Kráska dňa
Belle de Jour
Belle de Jour
Režie:
Luis BuñuelKamera:
Sacha ViernyHrají:
Catherine Deneuve, Jean Sorel, Michel Piccoli, Geneviève Page, Françoise Fabian, Maria Latour, Macha Méril, Francisco Rabal, Bernard Fresson, Luis Buñuel (více)Obsahy(1)
Jiskřivé dílo, oscilující na rozhraní pikantní reality a surrealistické vize a řadící se k nejdůmyslnějším průhledům do podvědomí moderních žen. Na příběhu mladé mondénní dámy - oddané manželky i rafinovanou děvky - se Buñuel opět zabývá dvojí morálkou měšťácké společnosti. Séverine žije v ohleduplném, zjevně však neuspokojivém manželském vztahu s bohatým chirurgem Pierrem. Od rodinného přítele se dozví o existenci luxusního nevěstince, do něhož začne každý den odpoledne potají docházet, aby zde poskytovala pod pseudonymem "Belle de jour" sexuální služby. Buñuel vedle sebe bez přechodu klade útržky snů, představ a reality a tak bez velkých technických prostředků dosahuje surrealistického účinku svého filmu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (162)
Poněkud vykonstruovaný příběh a nepříliš přesvědčivé herecké výkony se dají vytknout tomuto filmu. Je však natolik originální a příjemně freudiánsky mnohoznačný, že jsem mu to odpustil. A Catherine je božská. ()
"Severin, Severin, speak so slightly Severin, down on your bended knee" / Lou Reed ()
Nejednoznačná podívaná. Nicméně mám pocit, že kdyby pod ní nebyl podepsán Bunuel, zdejší hodnocení by bylo alespoň o deset procent nižší. Herecké výkony spíš průměrné. U Deneuve se to dá vysvětlit zvláštní postavou, kterou hraje, Sorelovo podání však vůbec nekorespondovalo s rolí sluňáckého doktora a oddaného manžílka. Hlavní je ale režisérský vklad. Je citít, že Bunuel zůstal věrný tradici a svůj film staví jako bývalý surrealista na základech psychoanalýzy. Sex a smrt jsou hlavní esencí Krásky dne. Bohužel flashbacků a volně ukotvených snových scén bylo ve filmu poskrovnu a hlavní dějová linka mi nepřijde tak nosná, aby utáhla napjatou pozornost. Z některých filmových prvků mám navíc pocit, že je Bunuel včlenil čistě, aby naplnil normu "divnosti". Třeba opakující se motiv lilií. Nejen, že nic ve skutečnosti nevysvětluje, ale hlavně se s ním v druhé půlce filmu ani nepotkáme. ()
Nádhera za 100% Ocenění: BAFTA - nominace: herečka (C. Deneuve) FF Benátky - Zlatý lev, Cena Pasinetti Bodil Awards - evropský film French Syndicate of Cinema Critics - film ()
Byť, či nebyť? Alebo skôr som, či nie som? Jednu z tých, alebo rovno obe otázky si položilo určite veľa žien a dnešné hnutie #MeToo s tým nezmôže nič a z môjho pohľadu je aj riadne pokrytecké ( z jednej strany ). Je to proste v DNA, tak ako mužská časť tejto planéty má takisto svoje neduhy v podobe akéhosi kódu vo svojom pôvode. Luis Buñuel natočil snímok, ktorý rezonuje, ktorý sa opiera o dobré herecké výkony a ktorý sa nehanbí ( samozrejme vzhľadom na dobu vzniku ). Jeho predchádzajúce diela to ale veľmi nepripomína. ()
Jako filmoví fanoušci určitě znáte to, co se občas prostě stává - pustíte si průměrný film ve výborném rozpoložení a náhle vám přijde fantastický. A nebo druhá možnost - pustíte si výborný film, ale máte zvláštní náladu a pořád se nějak ne a ne zakoukat. A to druhé se mi nejspíš stalo při Krásce dne. Asi v půlce filmu jsem si uvědomil, že se na televizi dívám úplně bez zájmu a nevím vlastně, čím by mě měla banální povídka o dámě, co sní o tom, že ji manžel konečně brutálně osouloží, roztažená na 100 minut, zaujmout. Dokoukal jsem, přičemž jsem cítil, že snímek má své kvality, ale nějak se mi je ten večer prostě nechtělo hledat. Omlouvám se, příště budu pozornější. ()
Mám rád filmy se surrealistickým nádechem. I proto jsem se těšil až nám ČT2 ve svém cyklu Velikánů světového filmu nabídne týden s Luisem Buňuelem. A první film je za mnou tak vzhůru do hodnocení. To je jak vidíte kladné a to i přestože netuším jestli jsem tenhle film pochopil správně. Proto se v tomhle komentáři pokusím o svou interpretaci děje. Ty co film neviděli musím požádat aby dále nečetli kvůli spoilerům: Podle oficiálního textu distributora nám film ukazuje podvědomí moderních žen. A tady vidím hlavní nosník na kterém celý snímek stojí. Představuji si zde rovnici podvědomí = skryté tužby. Po čem touží hlavní postava? Po lásce, penězích, úctě, dobrodružství? Co ji ovlivňuje k tomu, aby se začala dobrovolně prodávat. Vždyť má zdánlivě všechno. Bohatého manžela, který ji miluje a ona podle svých slov miluje jeho. Žije v luxusu, má svou vlastní služebnou a určitě úctu všech svých přátel. Podle mě musíme přijít na to co hlavní hrdinku dovede k prostituci, abychom plně pochopili tento film. Já jsem to pochopil takto - Hlavní hrdinka má trauma z dětství kdy byla pohlavně zneužívaná. Odkazuje mě k tomu flashbackový záběr (dívka na klíně staršího muže) ze začátku snímku kdy vstupuje do domů neřestí. Proto má problémy ve svém milostném životě. Takoví lidé si většinou sami sebe neváží a někdy skonči u nejstaršího řemesla, které si vybrala hlavní postava. Myslím, že Séverine svého manžela opravdu velmi milovala a možná proto se mu bála svěřit. Bála se, že ji odvrhne. Nehledala, žádný flirt nebo dokonce poměr jasně přece vidíme, že svého velkého ctitele zarputile odmítá. Vyplývá už s toho proč se stála prostitutkou? Podle mého ano. Náhodný sex bez lásky ji zbavoval špatných vzpomínek a uklidňoval ji. Více se tak sbližovala se svým manželem. Což je docela paradox, jelikož manželé které sbližuje nevěra moc často nenajdete. Že by sex bez lásky nebyl nevěra? Problémy přece nastály až když se objevil Marcel. Který se do naší Krásky dne bezhlavě zamiluje. I ona k němu určitě něco cítí. A to ji vlastně donutí ukončit svou činnost dámy na jednu noc respektive odpoledne. Na konci utíká před láskou Marcela, aby zachránila svou lásku k Pierrovi. Tohle je můj výklad tohoto filmu. Tuším, že asi píšu úplně jiný film, ale alespoň jsem o tom zkusil uvažovat. 75% ()
Nepatří mezi moje nejoblíbeněnšjí Mistrovy filmy, přesto, vizuelně vypadá asi nejlíp ze všech jeho filmů, a za druhý je pořád věrný svému surrealistickému pohledu na svět a černému humoru, jen mi tolik nepřirostl k srdci jako jeho ostatní filmy...ale pomalu už přirůstá... ()
Catherine Deneuve v jedné ze svých rolí vznešené dámy, naoko chladné, uvnitř trpící. Myslím, že režisér se snažil zdůraznit mnoha lidmi zastávající názor, že každá žena je svým způsobem masochistka a potřebuje být ponižována. Když se to ale stane, je osvobozená a zároveň se topí v hnusu sama nad sebou. K Severine se její manžel a celé její známé okolí chová jako k princezně, něčemu čistému a neposkvrněnému. To, že začala pracovat v bordelu je její malá revolta vůči takovým názorům na ni. Muži kolem si ji idealizují, a ona se odmítá spokojit s pozicí čisté bohyně, ale zároveň o ni nechce přijít. Tak se za zavřenými dveřmi může oddávat věcem, o kterých jen sní, aniž by se o tom někdo dozvěděl, a pak se vrátí do bezpečné role hodné a milující manželky. Skutečnost, že odmítá spát s manželem může být jednak kvůli tomu, že nechce sestoupit právě z trůnu bohyně, aby se oddala tomu, kdo ji uctívá (královny se neodevzdávají sluhům), a jednak proto, že kdyby manželovi dala najevo, jaké představy o sexu má, a její manžel jí je začal plnit, o svou pozici bohyně by přišla. A ona potřebuje být nedotknutelná pro jedny, pro druhé však chce být otrokyně a nejšpinavější děvka. Ne nadarmo se říká, že v každém bojuje temná a světlá půle, ale nikdy by se neměly potkat. ()
Umelecky film o tom, ze zeny jsou devky. Vzhledem k 60's datu vyroby obdivuhodne nekompromisni a silne evropske, je na tom dokonale videt, ze to nevzniklo v Hollywoodu. Vyborny mix podvedomi a reality dokonale Catherine Deneuve. Me prvni setkani s Buñuelem dopadlo pozitivne, i kdyz to asi nebude moc velky fanousek hudby, kdyz tady vubec zadna neni. 7/10 ()
Pro mě je to ještě lepší než Základní instinkt nebo Posedlost a to přesto, že se tu otevřené erotiky zrovna nedočkáte. A možná je to nakonec výhoda. Tím úchylnější to totiž je :D ()
Jak se přiblížit k světici? Svlékni jí svatozář.. ()
Jakmile někde hraje Catherine Deneuve, tak je to v podstatě záruka kvality, protože ona je prostě neskutečná herečka, i když je pravda, že ji Polanski a v tomhle případě Buñuel využili trochu monotónně a ona je místy taková opakující se. Je ale zřejmé, že je to pro potřeby filmu, který má úžasně absurdní okamžiky, které jen podtrhávají smysl celého příběhu, který překvapí už úvodní scénou. ()
Pokládat tento film za společensko-kritický jen dokazuje, jak mělká a zničující byla hippícká kulturní revoluce. Šablonovité prkenné figury a doslova comicsový příběh mohou vyvolávat emoce jen v lidech charakterově nedospělých. Jejich zrovnoprávnění je právě ten výsledek, ke kterému celý ten ikonoklastický kravál mířil. --- Já to neodmítám z nesouhlasu, odmítám to coby blbé. ()
Pokud si feministky vedou něco jako černou listinu, "Kráska dne" tam určitě nechybí. Bunuel zobrazuje ženy jako něco, co slouží čistě jen pro uspokojení mužských potřeb, stačí si jen zaplatit (žena=prostitutka). Surrealisticky koncipovaná fraška využívá snových sekvencí a prostřihů do hrdinčiny minulosti, ty nám sice mnoho nevysvětlí, ale mohou sloužit jako záchytná vodítka, podle kterých si můžeme snímek zkusit rozšifrovat. Já si film užil jako snovou hříčku, zkoumající sexuální fantazie a úchylky, dále jsem se dozvěděl, že pojem frigidní nymfomanka se vůbec nevylučuje :) Netřeba zmiňovat, že film si oblíbí především pánové, na čemž nese zásluhu okouzlující Catherine Deneuve, jejíž erotično bylo pro výsledný dojem klíčovým. 9/10 ()
Spíš než drama mi to připadalo jako komedie, Severine měla opravdu netradiční sny. Ta nepatřičnost touhy a chladná krása Catherine Deneuve skvěle kontrastovaly. A exkurze do módy spodního prádla 60. let byla taky moc fajn. ()
Tenhle film, to je prostě klasika. Kdo má rád Buñuela, jistě ho zná. Catherine Deneuve zahrála vnitřně rozháranou a sexuálně neukojenou Séverine s grácií a šarmem, jak to dokáže jedině ona. ()
Náruživé a provokativní, přesto velmi vkusné a seriózní. "Mistři šoku a hnusu" dnešní kinematografie (ano, myslím tím Lanthimose a von Triera, a nejen je...) by se od Bunuelova snímku mohli učit, jak zacházet do niterných pater lidské duše a nepodlehnout při tom vůni kalkulu. Luis Bunuel a scenárista Jean-Claude Carriere se v Belle de Jour ponořují do skrytých tužeb dívky z buržoazních poměrů (ztvárněné chladnou Catherine Deneuve), jejíž vysněné představy o submisivitě nabydou po návštěvě salonního nevěstince reálných rozměrů. Drama je to komorní, zato úderné a nekonvenční, ozdobené Bunuelovým surrealistickým laděním (stěžejním centrem snových kontur se zde stává začátek a konec), jehož dokonalosti a absolutní syntézy s tradičním narativem dosáhli Bunuel s Carrierem o pár let později ve sžíravé kritice salonních poměrů: Nenápadném půvabu buržoazie. ()
Odvážný surrealistický snímek, který svým vyobrazením ženského myšlení předběhl svou dobu. ()