Danton
Danton
Danton
Režie:
Andrzej WajdaKamera:
Igor LutherHudba:
Jean ProdromidèsHrají:
Gérard Depardieu, Wojciech Pszoniak, Anne Alvaro, Roland Blanche, Patrice Chéreau, Emmanuelle Debever, Krzysztof Globisz, Ronald Guttman, Tadeusz Huk (více)Obsahy(1)
Adaptace divadelní hry Stanislawa Przybyszewského, v níž tvůrci evokují situaci z pařížského jara 1794, kdy francouzská revoluce začala potírat vlastní děti a gilotina zrudla krví nových nepřátel národa - obětí mocenského boje vládnoucích špiček. Vyprávění se soustřeďuje na spor dvou rozdílných osobností revoluce - Robespiera a Dantona, který se stane obětí politického procesu, je smeten z výšin pýchy, moci a bohatsví - a svou závratnou kariéru skončí na popravišti. Snímek se opírá o režisérovo inscenační mistrovství, brilantní dialogy a vynikající herecké výkony představitelů hlavních rolí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (89)
Veľa sa píše o skvelej réžii a hereckých výkonoch.. so všetkým súhlasím, musím však dodať, že pre mňa bola najsugestívnešou zložkou filmu hudba. Nikdy tak radikálne nevyjadrovala desivú podstatu a nikdy tak nenaháňala hrôzu, ako tu. ()
Francouzská revoluce začínala v myslích idealistů jako rajský obláček a končila realitou hrůzy a vraždění, při které si nadšení čerti s gustem brali dvojité směny. Danton rozhodně nebyl co se týče běsnícího teroru a krve nevinných žádným neviňátkem, ale oproti Robespierrovi, Saint-Justovi a dalším byl aspoň oběma nohama na zemi a proto byl, pro vývojem revoluce zděšené chudáky, ještě srozumitelný. Působivost filmového zpracování, které se vcelku taktně vyhýbá Dantonovým předchozím činům, stojí a padá s výborným Depardieuovým výkonem a ještě kvalitním představitelem Robespierra. Co se týče ostatních je zřejmé, že vedoucí castingu zcela očividně nepochopil neironický režisérův pokyn: „Vyber pár tragédů pro vedlejší role“ a tak se při sledování dalších herců nemůžu zbavit dojmu, že jejich posledním angažmá byl nějaký vlastenecký divadelní spolek, vedený chotí místního pana podúčetního. Jen tak si dokážu vysvětlit ochotnické emocionální přehrávání, na které jsem byl zvyklý ze starších asijských filmů, zde ještě vylepšené umělci, kteří se do okamžiku svého vstupu dloubou v nose, aby pak svojí větu ve vteřině vysypali v explozi emocí, které tím kdoví proč nepůsobí věrohodně. Tento kus historie je plný snílků, kteří se srdcem plným nejlepších úmyslů skutečně uvěřili, že ze znásilněné a krví zaplavené přítomnosti vyroste nebesky ušlechtilá budoucnost. Oproti této historické zkušenosti je výsledek nejlepších úmyslů Andrzeje Wajdy jen lehce překonatelným zklamáním. ()
Je mi jasné, že mi ve filmu muselo uniknout spoustu motivů a odkazů pevně spjatých s dobou, o které snímek pojednává. Přijde mi však zřejmé, že se Danton (respektive původní divadelní hra Stanisławy Przybyszewske: Sprawa Dantona z roku 1929) snaží být komplexním pohledem ne nutně na dané období, ale obecně na otázku svobody, lidských práv a nutnosti diktatury. Usuzuji tak především z refrénovité scény ze začátku a konce filmu, kdy je malé dítě nejprve dogmaticky nuceno opakovat slova z Deklarace práv člověka a občana zpaměti: Les hommes naissent et demeurent libres et égaux en droits. Les distinctions sociales ne peuvent être fondées que sur l'utilité commune., což je v závěrečných scénách zopakováno před občanem Robespierrem hned poté, co si jakobín uvědomí, že lid za sebe nemůže rozhodovat a monarchii má pro jeho vlastní blaho nahradit další diktatura. Svědčí tomu i vykreslení samotného Dantona jako obhájce ideálů svobody. Samotný člen kordeliérů se v první části filmu moc neukazuje, perfektní Gérard Depardieu v nejlepších letech je ovšem v druhé části, která výrazně zpracovává jeho zajetí a následný lynč, využit natolik kvalitně, až z toho dostal řádný chraplák. Ve filmu se několikrát objeví pomrknutí na tvorbu malíře Jacquese-Louise Davida, který ve filmu načrtává i Dantonovu popravu. ()
Nevím. Od vrcholného Wajdy jsem zvyklý na komplexní vrstevnaté mozaiky složené z různých úhlů pohledu, a co může být ideálnější látkou pro takové pojetí než období francouzské revoluce. Režisér se ale rozhodl pro opačný postup, zůstal věrný divadelní předloze, a jeho Danton prakticky neopouští své postavy a vnitřky paláců s jejich novými obyvateli. Ke strhujícím dvěma hodinám to stačí, režie je zajímavá, postupem času si zvyknete na metodu zachycení událostí zevnitř, Wajda jde až tak daleko že urputného Robespiera hovořícího ke konventu sleduje stejně urputně z bezprostřední blízkosti, a z jeho tváře nestříhá ani když proti němu sál bouří. Nicméně jako divák bych čekal nějaký detailnější portrét duelu protikladných principů, Danton vs. Robespierre, ale ten je tu načrtnutý jen letmo, jako vedlejší projev pouhého boje o moc, což je redukce kterou si tahle dějinná událost nezasloužila. ()
Pro mne naprostá filmová lahůdka. Wajda na vrcholu a s ním se vezou skvělé výkony hlavních představitelů. Navíc v tomto filmu není malých rolí. Tím chci říci, že i v malých rolích tu vidíte velké výkony. ()
Poté, co jsem viděl tohle, měl jsem nutkání snížit hodnocení u Francouzské revoluce. Ne snad, že by tenhle film byl o tolik lepší. Jenže Francouzská revoluce Dantona docela dost vykrádá. Ale zase je delší, tudíž se tam řeší víc věcí, a něco působí víc realisticky. U FR jsem tesknil, že tam chybí několik důležitých postav. Většina z nich tu je, ale opět ne všechny a když už se objeví, působí jako karikatury. Z Výboru pro veřejné blaho Collot d´Herboise a Billaude-Varenne a jinak hlavně Danton. Já nevím. Depardieu se hodí do šíleností jako Buzíci nebo komedií s Pierrem Richardem. Jeho Danton je sice požitkářský i tragický, ale na můj vkus moc rozšafný a žoviální. V soukromém rozhovoru s Robespierrem bylo jasně vidět, kdo je upjatý panák mimo realitu, a kdo veselý dobrák milující obyčejné lidi. Ale nemuseli to až tak hrotit. Oproti FR Danton útočí víc na psychiku diváka a cílí na vykreslení povah a motivů jednotlivých postav s důrazem na dva posledně jmenované. Hudba je úderná, obraz krásně barevný, herci a komparz vybraní dobře. A teď k mé oblíbené historii. Všechno se točí kolem Dantonova návratu do Paříže v době Teroru a neomezené vlády Výborů pro veřejné blaho a všeobecnou bezpečnost. Ty dvě party mě zajímají čím dál víc. Ve filmu je těch chlapíků 9 a 3, ačkoliv ve skutečnosti jich bylo 12 a 6(12). Budiž. Postavy jsou zhruba stejného věku, což jsem ani nečekal. Zazní dvě okřídlené věty. Lindet odmítl podepsat příkaz k zatčení Dantona a dalších s odůvodněním, že byl zvolen do výboru proto, aby revolucionáře chránil a ne je posílal na smrt a je z bandy hajzlíků největší sympaťák, což asi opravdu byl. Danton jako velký liberál a odpůrce vraždění u soudu pronese ještě slavnější větu: "Revoluce jako Saturn začíná požírat své vlastní děti." Tak tohle se nepovedlo a pobavilo mě. Totiž, tohle měl říct Vergniaud, údajně nejlepší řečník revoluce a jeden z vůdců girondistů, které Danton pomáhal půl roku předtím dostat pod gilotinu :-) ()
Váhám mezi 3 a 4. Nakonec s přihlédnutím k výkonům hlavních představitelům 4*. Na to, že je to na základě divadelní hry, filmově velmi dobré. Ale přece jen dost ukecané. Místy jsem ani nečetla titulky, neboť projev předčil všechna slova. ()
Historicky presny film o vlade teroru.Vo filme sleduje posledne dni Dantona a takzvanej miernej frakcie francuzskej revolucie.Film ma aj vybornu režiju A.Wajdu a samozrejme aj herecke vykony su vyborne.Tento film patri k najlepšim vo svojom žanri. ()
Období francouzské revoluce je fascinující, stejně jako Gerald Depardieu v roli muže, který v ní znamenal hodně. Znamenal hodně, ovšem nebyl nejčistší, jako nikdo. ()
Každá revoluce vzniká z velkých myšlenek - divné, že se je pak nedaří prosadit do praxe...Tohle je typická ukázka. Danton, který se nezapletl s prosazováním vůle "lidu" (= Robspiérovců) a pořád tedy táhne jako neposkvrněný idol revoluce se vrací do Paříže. Což se dotkne právě Rospiéra, který trpí jako ostatní ve výborech, kardinálním stihomamem - ten se Dantonovi stane osudným...Nic více nic méně. Ukecané drama, které přesto že se v něm nic moc neděje udrželo mou pozornost.... Gerarda Depardieu nemám moc v lásce - tímto filmem si to u mě kapku vylepšil. ()
Filmová lahůdka Andrzeje Wajdy s ůchvatným Gérardem Depadieu, hystorické drama s výborným hereckým obsazením a skvělé dialogy dělají tento film nezapomenutelný. Ve Francouzké revoluci platilo dvojnásobně že revoloce požíra své tvůrce. 100% ()
Ve srovnání se čtyřdílnou Francouzskou revolucí (1989) méně dokumentární, více umělecké. Zejména hudba na mě místy působila jak vystřižená z 2001: Vesmírná odysea (tím myslím takovou tu nespecifikovatelnou změť zvuků). Film určitě zanechá dojem, zejména scéna z popraviště je vyvedena mnohem emocionálněji než ve výše zmíněné sérii, i když i tam tuhne krev v žilách. V tomto filmu záběry na gilotinu netrpí inflací častého opakování téhož a tím více nakonec působí. Chcete-li se o francouzské revoluci něco dozvědět, aniž byste si namáhali zrak četbou v tlustých knihách, doporučuji čtyřdílný film z roku 1989, pokud reálie znáte a chcete si jen užít dobrý historický film, jste na správné adrese. ()
Konflikt „dionýského“ (Danton) a „apolinského“ (Robespierre) principu Revoluce, v němž nakonec vitězí gilotina. ()
Revolucionáři se nakonec povraždí vzájemně :)...HHorší než ta Bolševická revoluce...Krásně natočeno! ()
"Když se jedná o blaho republiky, tak je dovoleno všechno, na to nezapomeň!" Wajda není příliš invenčním režisérem, což nutně nemusí být vždy nevýhodou, avšak jeho Danton by si možná vyšší kreativitu zasloužil. Nakašírované interiérové drama z pohnutého historického období vypadá zpočátku alespoň do určité míry přitažlivě, leč výsledný dojem není nejlepší. V mém případě mohu mluvit o lepším průměru. Kdyby alespoň některé dialogy či hromadné scény nevypadaly tak uměle. Zejména kompars, ryčící a během zlomku vteřiny mlčící, jako když utne (Robespierre v Konventu, soudní přelíčení s Dantonem a spol.), je nepřirozenost sama. Omluvit to zvukem by bylo asi hodně naivní. Do průměru strhávají film i nevyrovnané herecké výkony, otázkou zůstává, do jaké míry za to může režie. Potěšila však účast skvělého Jacquese Villereta. ()
Film Francouzská revoluce je podstatně lepší a ukazuje celou dobu v širších souvislostech. ()
Po každej stránke skvelý historický film. Skvelý herci v čele s Gérardom Depardieu. Akruát Robspiere mi pripadal taký dosť rozorvaný na tyrana. ()
Působivé, ale trochu nezábavné... ()
Danton je filmem, který rozhodně stojí za vidění. O Francouzské revoluci asi lepší snímek neexistuje. Je sice pravda, že Dantona si idealizuje víc než by asi bylo zdrávo, ale onu nesmírně zajímavou etapu francouzských dějin, kdy se z revoluce stal veskrze národní masakr, vystihuje velmi pěkně. Za zmínku určitě stojí v hlavní roli Gérard Depardieu a i Wojciech Pszoniak v roli Robespierra (zde ve výčtu herců chybí) je velmi dobrý. ()
Poláci zase ukázali, kdo umí. ()