Bullittův případ

Stará klasika s mojim obľúbeným McQueenom. V dobe vzniku a ešte dlho po ňom uznávané krimi, s na tú dobu naozaj bravúrne zvládnutou automobilovou naháňačkou. Po druhom vzhliadnutí po rokoch musím uznať, že to čaro trošku vyprchalo a mnohé scény tento v podstate jednoduchý príbeh zbytočne naťahujú. Ale 100%-tný Steve McQueen zostal. Film 80%. (20.01.2010)

Předobraz Drsného Harryho, který šetří slovy a vlastně i činy. Automobilová honička je možná nejdelší, ale někde během té dlouhé cesty ztratila napětí a nepomůže jí ani závěrečný poměrně efektní výbuch. Hickman i McQueen si jízdu asi užili, ale závody dvou autíček na vyklizených ulicích mě prostě nebaví. (20.10.2019)

"Ve tvém světě je násilí a smrt životním stylem." Pokud někdy přežiju svou smrt, tak doufám, že to bude vyšetřovat poručík Bullitt pod shovívavým dohledem kapitána Bennetta. Těm dvěma věřím, ale jinak nemám k úplatným poldům a slibujícím politikům velkou důvěru. Ovšem tvrďák Bullitt má mé sympatie, i když ochranu svědka evidentně podcenil. Stejně tak mi připadalo směšné označovat vraha za profesionála, když ani z metru nedokázal zastřelit dva lidi tak, aby umřeli. A taky mi připadá pitomé, když při hraní na schovku ve tmě prchající padouch občas nesmyslně vystřelí. Jenže tím negativa končí, protože motory aut burácely naprosto dokonale, Bullitovo charisma mi bylo hrozně sympatické, Cathy té špíně dodala špetku krásy a naštěstí to nakonec bylo zamotanější, než se původně zdálo. (16.10.2018)

Bullit, půl stroj, půl ohař - kyberpes. Zbystří, zavětří, chytne stopu a jde. Zakousne se. Nepustí. Ztratí-li stopu, vrátí se. Chytne ji zas a zas. Nezbytně nutný odpočinek mu dělí a měří čas. Dělá svoji práci, bez citů, bez tužeb, bez oddechu - jako stroj. Jako 7 minut na hranici svých možností řvoucí auto (ta honička je z nejlepších, co jsem viděl, to mi nikdo nevymluví). Jako letadla, která pojíždějí pravidelně na ranveji jak obří leviatani (dokonalá volba prostředí - ten hluk leteckých motorů bez hudby a beze slov - nádhera). Jako patolog, který chronometricky odříkává svůj nález , zpracovává svou mrtvolu na informace a počítač Bullitt následně zprácovává informace na činy. Jako kolegové, metodicky vytvářející seznam věcí jedné zavražděné. Nejdříve na to Subjektiv nemyslí, ale po té, co ke slovu výrazněji přijde Bullittova žena, prozře. Začne vnímat, jak je Bullitt i další policisté neosobní a tím se pro něj dění stává nepříjemně osobním. Jejich citová vyprahlost probudí city jeho. Žádný žert, minimum hudby, minimum slov, minimum odpočinku, minimum jídla, minimum něhy, minimum zábavy, maximum nasazení - tohle je minimalistický způsob života, Ajantisi! (23.12.2009)

Hluboce podprůměrné krimi s ubohou zápletkou, snadno zapomenutelnými postavami a naprosto nepopsatelně nudným průběhem. Jediným extrémně světlým momentem tak zůstává naprosto luxusní honička v automobilech. Nepatřím k divákům, kteří si ustříknou do textilu, když vidí, jak se prohání na plátně auta, ale co se podařilo v tomto filmu, to byl absolutní strop a nechce se věřit, že se psal rok 1968. I z pohledu dnešního moderního diváka to působí opravdu luxusně. Věčná škoda, že film jako takový je strašně nudná sračka. Věřím, že ve své době mohl film zaujmout, ale ve srovnání s dneškem, kdy je žánr krimi úplně ale úplně jinde působí skoro až směšně. [22 %] (30.09.2022)