Přízraky v Benátkách

Vkusně natočené a vizuálně opojné dílo, které je diametrálně odlišné od předchozích dvou snímků. Snímek A Haunting in Venice režiséra Kennetha Branagha Vás na první dobrou zaujme svou kamerou a zejména uzavřeným prostorem starého domu v Benátkách, což skýtá zajímavé psychologické, takřka hororové hrátky. Do tohoto je pak naroubován vtahující detektivní příběh, jehož rozuzlení je, stejně jako v předešlých počinech, sice jasné poměrně záhy, nicméně i tak jsem si pátrání věhlasného detektiva královsky užíval. Tvůrci zde totiž se všemi postavami rozehrávají promyšlenou hru na pověstnou kočku a myš, pročež možná právě proto jsem měl z celého projektu velmi dobrý výsledný dojem. Samostatnou kapitolou je pak plejáda známých hereckých jmen, která sice nejsou tak zvučná jako v předchozích dvou snímcích, avšak i tak si jejich uvěřitelné herecké polohy jaksepatří užijete. Co tedy dodat na závěr? A Haunting in Venice je vydařenou demonstrací toho, že Kenneth Branagh má stále ještě hodně neprobádaných uliček, kam lze tuto ikonickou postavou posouvat. Doufám tedy, že se slovutný detektiv pod jeho režisérskou, potažmo i hereckou taktovkou ještě alespoň jednou vrátí. Skvělá práce! (Disney+) „Scary stories make real life a little less scary.“ (31.10.2023)

Nezáživnejšie sa to už podať hádam ani nedalo. ¾ filmu sú doslova rezaním trpezlivosti, aby sa následne v poslednej dvadsať minútovke všetko odseklo. Čakal som ďaleko viac, teda obzvlášť keď ide o námet v podobe Poirota, ktorý by mal lúštiť tie najkomplikovanejšie prípady. No a to táto epizódka ani zďaleka nenapĺňa, lebo kde nie je prízrak, tam nie je ani záhada. Taký “Fantomas kontra Scotland Yard” je oproti tomuto ďaleko viac mystery kriminálkou, ako by si jeden myslel. A to píšem bez štipky hanby či srandy. (10.11.2023)

Kenneth Branagh to i do třetice dokázal. Jeho filmové meditace o potlačení ješitnosti a sebelásky a opuštění užitného, společensky uznaným právem nám vnucovaného pragmatického vztahu k pravdě ve prospěch odevzdání pronikavého intelektu a jemnocitu velkého génia do pokorných služeb vyšší pravdivosti životní a harmonii se dočkaly třetího opusu. (Více píšu zde: Vražda v Orient Expresu a Smrt na Nilu) *** Brilantně se tu navíc vypořádal s tématem vztahu vnitřní a vnější skutečnosti, komunikace s vlastní myslí, vztahu přirozena a nadpřirozena - vposledku je jedno, jak se nám co sděluje, odkud plynou informace a v jaké formě - harmonicky uspořádat se musí všechny tak jako tak, což se projeví ve všech existujících sférách zároveň, ať se všechny nacházejí uvnitř našich bohatých světů, anebo snad i mimo nás - tím se netřeba zabývat a rozhodně nutno nerozptylovat. *** A formálně opět vrcholně oku lahodící dílo, tentokrát místo rozlehlých prostor nad Nilem a marnivé opulentnosti v sevřené ploše esteticky specifického benátského paláce. Nechala jsem se naprosto strhnout k meditaci. *** (S Lí ve Třetím sále Světozoru) *~ (18.09.2023)

Třetí spojení Branagha s Poirotem dopadlo znovu dobře, ale upřímně řečeno za pár dní mi všechny díly začnou pomalu splývat. Film se tentokrát může pochlubit temnější atmosférou, trochou mysteriózna s jedním solidním duchařským momentem a púodmanivým benátským prostředím. Problém je, že pokud máte nakoukáno, tak máte tak v půlce filmu o vrahovi jasno a vlastně jen čekáte, jak to na konci Poirot pospojuje. a i když v tomto případě nemám se zabijákovou motivací problém, celková konstrukce mi přišla trochu vachrlatá. Co se castingu týče, tak ten vyšel i tentokrát, ale když to srovnám s předšlými dvěma díly, je to přeci jen o něco slabší a třeba Dornan mě tady vyloženě štval. Není to zlé, ale ale ze všech tří dosavadních filmů je tenhle nejslabší. Alespoň podle mě. 70% (03.12.2023)

Detektivky nejsou mým oblíbeným žánrem, obzvláště ne Poirot, ale jelikož jsem viděl předchozí dva, chtěl jsem si i třetí (pravděpodobně poslední) dát, zvláště když je v takovém pěkném balení na Disney+. Kamera je skutečně nádherná a zvláště začáteční imaxovsky roztažený průlet Benátkami skutečně stál za to. Posléze se začne rozprostírat wodunit příběh, v jehož odhalování jsem nikdy nebyl extra dobrý a další variace na to mě v ničem neobohatila. Kenneth Branagh je pořád výborný Poirot a zároveň režisér, má tuhle látku rád, ovšem tématicky mě bavila více pompéznější a dražší Smrt na Nilu. Nyní Disney seškrtal rozpočet (a vybral méně známější herce), což stejně nestačilo na pokrytí nákladů, takže otázka jestli se dalšího příběhu dočkáme. (10.01.2024)