A Haunting in Venice
Prízrak v Benátkách
A Haunting in Venice
A Haunting in Venice
A Haunting in Venice
Režie:
Kenneth BranaghScénář:
Michael GreenKamera:
Haris ZambarloukosHudba:
Hildur GuðnadóttirHrají:
Kenneth Branagh, Kyle Allen, Camille Cottin, Jamie Dornan, Tina Fey, Jude Hill, Kelly Reilly, Riccardo Scamarcio, Michelle Yeoh, Emma Laird, Ali Khan (více)Obsahy(2)
Film nás zavedie do povojnových strašidelných Benátok, kde teraz žije na dôchodku a vo vyhnanstve slávny detektív Hercule Poirot (Kenneth Branagh). Poirot sa so všetkým rozlúčil. Jeho skúsenosti so zločinom, vyšetrovaním a videním toho najhoršieho z ľudstva prostredníctvom ďalšej vojny spôsobili, že sa vzdal. Svoj čas trávi tým, že robí všetko pre to, aby na zločin nemyslel; ale zločin, samozrejme, prichádza za ním. Je deň pred sviatkom všetkých svätých a Poirota navštívi stará priateľka, slávna spisovateľka Ariadna Oliverová (Tina Fey), ktorá mu musí niečo jednoducho ukázať, a sľúbi mu, že to nie je zločin. Chce, aby sa k nej pridal na seansu a pomohol jej dokázať, že to nie je skutočné. Poirot napriek svojmu úsudku zistí, že ho to zaujalo, a neochotne súhlasí s účasťou na seanse v rozpadajúcom sa strašidelnom paláci, ktorý vlastní slávna operná speváčka Rowena Drakeová (Kelly Reillyová). Keď je jeden z hostí zavraždený, všetci prítomní hostia sú považovaní za podozrivých, čo belgického detektíva opäť vtiahne do zlovestného sveta tieňov a tajomstiev. (CinemArt SK)
(více)Recenze (107)
Soudruhu Bráno, soudruhu Bráno! Tak tomu ty říkáš konstruktivní sebekritika?! A takový jsi byl po „Zmrd na Nilu“ perspektivní kádr se zářnou stranickou budoucností! Zklamal jsi, soudruhu Bráno, zklamal! A to nejen celý Ústřední výbor strany pro násilnou asimilaci parazitickými kulturami a Revoluční odborové hnutí privilegizace deviantů a labilních minorit, nýbrž i, a to zejména!, všechny funoušky historicky nade vši pochybnost prokázaného progresivního revisionismu soudružky Christie! Hanba ti, soudruhu Bráno, hanba! Natočit totiž Halouvinovský večírek bez jediného mouřenína, ve čtyřicátých letech minulého století zjevně zcela dokonale asimilovaného a respektovaného i velkobritskou smetánkou, bez všeobecně oblíbeného a všemi přirozeně podporovaného sexuálního dezorientáta, transpohlavníka či přesilné muženy, sveřepě bojující proti znásilňování pohledem [sic!], to je jednoznačně kontrarevoluční krok zpět, trestuhodné porušení stranické linie a neodpustitelný prohřešek proti diverzitní demagogii a pokrokovému zkreslování, jakož i anachronistický plivanec do tváře příkladné soudružky Christie, jejíž díla nyní tak pracně uvádíme na pravou míru! A to ti strana dokonce zaplatila a podpořila tvůj nechutný buržoazní výstřelek přemístit děj do Benátek! S takovým přístupem příště pojedeš leda tak do prdele, soudruhu Bráno, a pro nadcházející tři korektní pokračování – „Heteroseksuální běloch pod sluncem“, „Záhada Rüžového vlaku" a „Deset malých Afrobritečků“, jsme nuceni pomalu hledat někoho uvědomělejšího a pro naši věc patřičně zaníceného, jako například soudružku Bythewoodovou. *** Stylová a zábavná staroškolská detektivka s jemně nahororlou atmosférou, a to především díky uhrančivé benátské patině. Tentokráte sice evidentně za méně peněž, ovšem muzika zcela bez nucené bolševizace, účelového zkreslování a manipulativní stádové převýchovy mas v lhostejně přežvykující a ostentativně všetolerující světoovčany. A dokonce i Erkülúv knír je méně homo. Počítám, že po tomhle bude Keňák neprodleně kancelačně zkulturněn. ()
Sice za méně peněz pořízený, za to ale s obrovským náskokem nejlepší Branaghův Poirot. Komorní, vkusné, decentní, atmosférické. Ta tam je přepíčenost a digihnusota Orient expresu a Nilu, překrásná mysteriózní rezidence v Benátkách si vystačí s hravými úhly kamery, žádné digikejkle navíc nepotřebuje. Hororový přeliv příjemným bonusem, kupodivu drží po celý film, nejednalo se jen o trailerové lákadlo. ()
Není to tak stylozovaně vypravný jak předchozí dvě dílka majstra Kennetha a myslím si, že vypravění občas přešlapuje na místě, na druhou stranu pozornost příběh udrží až do konce. I když pokud jde o žánr tak nám do sekce "musím tomu přijít na klobout" leze větší napětí až strašidelnost, ale spíš než bu bu bu čekej občasné baf. ()
Do třetice jsem okusil Hercula Poirota z úst Kennetha Branagha (jeho francouzská angličtina je tu opět naprosto skvostná) doufaje, že konečně dojde k nadšenému zvolání, že tohle je ta atmosféra, kterou jsem si celou dobu tak přál. A ano, do třetice se to opravdu povedlo. Přízraky v Benátkách vydělávají především na tom, že sází na neokoukané herce. A hlavně tu opulentnost předchozích dílů, která mi tak vadila, konečně nahrazuje komorní atmosféra, která mi k detektivovi sedí tak nějak víc. Nádherné záběry na interiéry inkriminovaného domu se neokoukají. Benátky bez lidí snad nikdy nezevšední. Rozbouřené počasí pro navození atmosféry tak snad musí být i povinnost. Možná vítězí i fakt, že tenhle příběh není tak okoukaný. Za mě tedy super. Tajuplné, až hororové a s závěrečnou třešničkou, díky které jsem odcházel s kina na výsost spokojený. ()
Přízraky v Benátkách jsou hodně jiné než předchozí poirotovky od Kennetha Branagha. Méně hvězdné obsazení a menší rozpočet nevadí, potěší snaha využít uzavřené prostory pro chytré a efektní hrátky s kamerou a dovede to být sympaticky strašidelné. Zajímavá a příjemná změna. Pokud si takhle s atmosférou a žánrem bude Branagh hrát i v dalších adaptacích, rád budu u toho. ()
// Parádně obsazené, zase zcela jinak a odvážně pojaté, nicméně opět s případem, který je na tom to nejmíň zajímavé. Naštěstí to ale zase tolik nevadí, protože když nic jiného, hlavní postavě se tu konečně dostáváme pořádně pod kůži, zatímco režisér servíruje doposud nejatmosféričtější díl série. Krásných 7/10 ()
Vykalkulovaná snaha o elevaci nezáživné detektivní zápletky se dle očekávání zvrhla v absolutní hororovou křeč. Nechte popraskat pár žárovek, přitlačte na hlasitosti a předstírejte, že se jedná o horor. Třeba se některé z méně bystřejších diváků podaří opít rohlíkem. Doufám, že se studiu tento směšně průhledný marketingový tah vymstí a snímek skončí v červených číslech. Ale A Haunting in Venice trpí i mnoha dalšími neduhy: afektovaným herectvím, chaotickou kamerou či naprosto zbytečnou změnou lokace oproti knižní předloze. Místo toho, aby si režisér při budování atmosféry ulehčil práci a opřel se o benátská specifika v podobě spletitých uliček či stísněných kanálů, tak celý děj zcela nesmyslně zasadí do jakéhosi bezpohlavního interiéru. To už rovnou mohl natáčet někde na statku v Horní Dolní. Katastrofa. Jakožto zdejší hororový expert tak snímku A Haunting in Venice mohu udělit pouze jednu slabší hvězdu. ()
Představuju si, že za Branaghem přišli producenti a řekli mu "Můžeš natočit dalšího Poirota, ale rozpočet bude poloviční. Zvládneš to?" A Branagh, protože je schopný, natočil tohle. Nápad s nadpřirozenem, které se na plátně možjná vyskytuje a možná ne, je nejzajímavější aspekt filmu, který i při střídmých 105 minutách občas nebezpečně připomíná nudu. ()
Branagh režisér pojal třetí díl své Poirotovské série úplně jinak než první dva díly. Hororová, schizofrenií atmosféra koketuje s mysteriózním žánrem a nechá hrdinu zpočátku tápat a znejistět. Zambarloukosova kamera střídá netradiční úhly podmáčených pokojů a pohledy na sychravé Benátky úžasným způsobem a onu nejistotu dokonale podtrhuje. Práce se zvukem je úžasná a v Dolby Atmos opravdu vyniká. Zápletka, pro mě neokoukaná a rozuzlení nečekané. Tohle pojetí mi hodně sedlo a nadšeně vyhlížím pokračování. ()
Kenneth Branagh to i do třetice dokázal. Jeho filmové meditace o potlačení ješitnosti a sebelásky a opuštění užitného, společensky uznaným právem nám vnucovaného pragmatického vztahu k pravdě ve prospěch odevzdání pronikavého intelektu a jemnocitu velkého génia do pokorných služeb vyšší pravdivosti životní a harmonii se dočkaly třetího opusu. (Více píšu zde: Vražda v Orient Expresu a Smrt na Nilu) *** Brilantně se tu navíc vypořádal s tématem vztahu vnitřní a vnější skutečnosti, komunikace s vlastní myslí, vztahu přirozena a nadpřirozena - vposledku je jedno, jak se nám co sděluje, odkud plynou informace a v jaké formě - harmonicky uspořádat se musí všechny tak jako tak, což se projeví ve všech existujících sférách zároveň, ať se všechny nacházejí uvnitř našich bohatých světů, anebo snad i mimo nás - tím se netřeba zabývat a rozhodně nutno nerozptylovat. *** A formálně opět vrcholně oku lahodící dílo, tentokrát místo rozlehlých prostor nad Nilem a marnivé opulentnosti v sevřené ploše esteticky specifického benátského paláce. Nechala jsem se naprosto strhnout k meditaci. *** (S Lí ve Třetím sále Světozoru) *~ ()
První Branaghova Poirotovka, která není adaptací známého románu, poprvé prověřila sílu jeho éry. Zatímco o Murder on the Orient Express a Death on the Nile se daly vést různé spory, protože tyto případy vždycky měly hodně verzí, Hallowe’en Party (1969, česky Viděla jsem vraždu, 1993) nikdy nepatřila mezi notoricky známé romány. Doposud existují jen dva televizní přepisy - Hallowe'en Party (2010) a Meurtre à la kermesse (2014). Koncept halloweenského hororu v uzavřeném prostoru benátského paláce je skvostný. Stejně tak Poirotova interakce s proslavenou Ariadne Oliverovou. Výborná záležitost, která se prakticky okamžitě stává podzimní klasikou. Pokud bude Branagh pokračovat, bude ideální opět zvolit méně známý případ. Jenom je potencionálně škoda to celé posunout do poválečného světa (tento film se odehrává v roce 1947) a uzavřít si tak možnost rozvíjet ten skutečný Poirotův meziválečný svět. ()
Myslím, že tohle je Branaghův (zatím?) nejlepší Poirot. Sázka na méně známý případ se vyplatila, jeho umístění do Benátek byl skvělý nápad... A absolutně nejlepší je způsob, jakým si Branagh - režisér užívá stísněné prostředí starého provlhlého domu na spadnutí, jak podivně zneklidňující jsou záběry z různých úhlů, jak krásně napínavé a místy stoprocentně hororové to je. Rozluštění záhady možná nepřekvapí ani ty, kteří předlohu neznají, nicméně opět o ně tak úplně nejde. Jde o to, k čemu případ dovede samotného Poirota A to je zase naprosto skvěle napsané i zahrané. ()
[75%] Viděno v kině. Na třetího Poirota v podání s Kennethem Branaghem jsem se opravdu těšil. Předchozí dva filmy mě oba bavily asi tak stejně. Trailer na tento nový počin mě zprvu moc nezaujal, přeci jen se zde režisér pokusil trochu zkombinovat žánr až do hororové stránky. No a ve finále jsem docela spokojený. Celé to sice výpravou, hereckým obsazením a dalšími aspekty nepůsobí tak velkolepě jako předešlé díly, ale i tak jsem se nenudil, pořád se tu něco dělo, ta seance nebyla tak dlouhá nadpřirozená, jak jsem se zezačátku obával. Vše bylo nakonec logicky vysvětleno, i to, jak Poirot slyšel hlasy a viděl ty přízraky. Vyústí to v rozumnou a zajímavou pointu, která teda nebyla pro mě až tak nečekaná, ale fungovala dobře. Herci krom ústředního byly v pohodě, vedle něj mě asi nejvíc zaujala Kelly Reilly, kterou znám z Yellowstone. Hudba byla taková nevýrazná, ale postačila. Nevím, co k tomu více dodávat, já se bavil a uvítal bych ještě další díl. ()
Klasické „baf -> lek“ se zas až tak často nekoná, takže film přežijí i slabší povahy. Z určitého úhlu pohledu se jedná o „komorní divadelní detektivní představení“ podobné, jako byla Vražda v orient expresu či Smrt na Nilu. Schéma jedna lokace (vlak, loď a nyní jedna budova), podezřelá úmrtí a nejchytřejší detektiv, se zde opakuje. V tomto ohledu nečekejte nic převratného. Nyní je to okořeněno trochou duchařiny, okultismem a lokací, kde se pocit historických reálií prakticky nemusí navozovat. Benátky, jsou totiž polorozpadlé neustále. Pozor spoiler: 🇮🇹🚢👩🕵️♂️🚢🏟️🎭👩🏼🎤😢🫖🕵️♂️🏟️🚢🧙♀️🔮🪟👻😱👨👦👩🏼🎤😱🕵️♂️🤔👻🧙♀️⚰😱🚪🔪🤷♂️⚰️🚪🕵️♂️🤯🤔👦🕵️♂️ ()
Branaghův Hercule Poirot potřetí, tentokrát bez hvězd zato s hororovou atmosférou. Ze současné trojice jednoznačně nejkomornější, z větší části odehrávající se v jediném domě, kde straší a nebo je vše jinak. Ne tak skvělé jako Orient expres ale usedlejší a svižnější než Smrt na Nilu. I přes ne úplně uspokojující rozuzlení, stále skvělá detektivní i režijní práce a v dnešní době taková menší filmová anomálie. ()
Branagh tentokrát sáhl po méně známém detektivním příběhu a vydal se do poválečných Benátek v období Halloweenu: na první pohled tedy slibná konstelace. Prostředí starého, "prokletého" domu a všudypřítomný dětský hlas "ze záhrobí" dodávaly filmu lehký hororový nádech, jenž dopomáhal budovat tíživou, možná až paranoidní atmosféru příběhu, plného pověr, duchů a osobních traumat. Přesto jsem měl při projekci pocit, že mi na filmu něco nesedí: ať už šlo o obsazení Tiny Fey, inscenaci některých scén čistě na efekt, či vcelku zbrklé odhalení pachatele a jeho následné potrestání. Vzhledem k námětu a ohlasům jsem měl vůči snímku přehnaně vysoká očekávání, která však nebyla uspokojivě naplněna. Lhal bych ale, pokud bych řekl, že jsem se v kině nebavil. Jednou se možná do Benátek vrátím a svůj názor přehodnotím. ()
Po Smrti na Nilu a Orient Expressu přichází Benátky a k mému údivu mě bavily ze všech dílů nejméně, a to i přes poměrně kladné recenze jiných uživatelů. Zkrátka mixnutí hororu a detektivky Hercula Poirota nejde dokupy a kde jiné díly sázely na ladné vyprávění alibi, skládání dílků do sebe a závěrečnou syntézu všech zpozorovaných informací do finálního odhalení, tak zde se film snaží být až příliš hororem, lekat diváka a předhazovat mu vyvolávání duchů, ale jaksi zapomněl na onu detektivní část. Po asi hodinovém úvodu, ve kterém se nás tvůrci snaží “ububat” k smrti pak teda nějak přijdou výslechy a ani se člověk nenaděje a už jsme v závěru, kde si Hercule nějak vycucá z prstu celou verzi příběhu, kterou jsem teda vůbec nepochytil, a už jsme v závěrečných titulcích. Uspěchané, nedobře žánrově namíchané a úplně něco jiného, než bych od tohoto typu filmu čekal - vlastně celkem zklamání. V porovnání s Orientem zaostává ceĺá detektivní část a v porovnání s Nilem se zase film vůbec nechytá ve zvolených lokacích a dechberoucích záběrech pouště. ()
Režisér Kenneth Branagh opět režíroval herce Kennetha Branagha v roli Hercula Poirota ve filmu Přízraky v Benátkách, jenž před dávnými časy vypadl na papír z pera Agathy Christie a nyní v druhém volně loženém pokračování novodobé filmové série se můžeme s příběhem na plátnech kin blížeji seznámit. Snímek má lehké hororové prvky, které straší komorní atmosféru a ve výsledku Přízraky nenudí, ač z celé momentální trilogie působí film nejslaběji. Na Kennetha v roli Hercula jsem si tak nějak už zvykl, přeci jen penguin David Suchet měl roli šitou na kuželkovou míru. Pokud v čase budoucím se na filmové tržiště dostaví další Kennethův mustache díl, velmi rád, nejen ze zvědavosti, se na ten celosvětově proslulý knírek opět podívám. ()
Oproti výpravnej plavbe po Níle síce na jednej strane komornejšie s nižším rozpočtom no na strane druhej atmosferickejšie a tajuplnejšie. Kenneth opäť skvelý ako pred kamerou tak aj za ňou. Diel od dielu lepšie a lepšie. Už teraz sa teším na ďalšiu časť. ()
Za mě docela velké zklamání. Ano, Smrt na Nilu jsem ještě neviděl. Na druhou stranu mohu porovnávat s Orient Expresem. A ten za mě vítězí na plné čáře. Ono možná na papíře vypadal nápad skloubení klasické detektivky s prvky hororu zajímavě, ale ten výsledek působil spíše rušivým dojmem. Člověk si chce užívat ty propletené vztahy a samotné řešení vražd, ale to nemůže, neboť se film snaží strašit (a to za mě i na poměry hororu dosti laciným způsobem). A taky souhlasím s názory, že zasazení do Benátek bylo absolutně zbytečné. Proč volit tak malebné městečko, když se zápletka z 90% odehrává v interiérech? Nechápu....Jinak Brannagh výtečný, mě to jeho výstřední pojetí Poirota baví sledovat (podobným ekvivalentem budiž Craig coby Benoit Blanc z filmové série Na Nože). Sice extravagantní, ale efektní....A co teda samotný příběh s prvky nadpřirozena? Reálně jsem očekával důmyslnější vysvětlení. Na takový blockbuster za mě závěr dosti lajdácky odfláknutý. Škoda. Za mě dávám 5,5/10 ()
Související novinky
Oppenheimer už má velmi blízko k miliardě
Skvělý Oppenheimer režiséra Christophera Nolana (Počátek, Temný rytíř) už má opravdu blizoučko k tomu pokořit bájnou metu jedné miliardy dolarů. Chybí mu k tomu v současnosti už méně než 90 milionů,… (více)