Hamlet

Na filme nič zhnilého nie je a hoci som osobne nepreferujem "shakespearovčinu" ani divadelný rámec, v rámci žánru ide o veľmi kvalitný snímok so skvelým obsadením a výbornými hereckými výkonmi. Škoda, že Scofield nemohol dostať viac priestoru. Je to síce tak medzi, hluchšie pasáže dané témou, divadelným rámcom a aj nemalou stopážou, sa tiež vyskytujú, ale atmosféra, herci a emócie, to všetko sa miesi do ozaj kvalitného diela, hodného autora. (31.05.2024)

Franco Zeffiirelli natočil kvylitní filmovou adaptaci Hamleta, v titulní roli je výborný Mel Gibson, Helena Bonham Carter je v roli Ophelie stejně skvělá jako později Kate Winslet v nepřekonatelní Branaghově verzi. O hudbu se postaral Ennio Morricone a ani tentokrát nezklamal, byť tato nepatří k jeho nejlepším kompozicím. Právě existence i lepších filmových verzí Hamleta je důvodem proč si Zeffirelliho verze odnáší "pouhé" 4*. (28.03.2011)

Hamleta jsem nečetl ani neviděl jedinou jeho verzi. Věděl jsem akorát (asi jako každý) nástin děje. Nemám tedy s čím srovnávat, co vím je, že bych si knížku nikdy nepřečetl (a to se ani po zhlédnutí Zeffirelliho filmu nezmění). Samotný film byl zajímavý, nenudil jsem se, ale o žádný výjimečný divácký zážitek se nejednalo. S hereckými výkony jsem byl nadmíru spokojený - Mel Gibson, Glenn Close, Alan Bates i mladičká Helena Bonham Carter mi do středověku opravdu sedli a divím se, že žádný z nich nebyl nominován na nějakou výraznější filmovou cenu. Co mi však trošku vadilo, byla až příliš "krasopisná" mluva, u které jsem opravdu snad poprvé nestíhal všechny originální dialogy a za české titulky jsem byl hodně rád. Druhým negativem by byla kamera, která po drtivou většinu stopáže zabírá temná místa, ve kterých jsem rozeznával jen tváře herců. Filmu jinak nemám co vytknout a tak jediným důvodem, proč nesáhnu na plné hodnocení, je přece jen mírná nezáživnost celkového příběhu. (27.05.2010)

Nedávno jsem zhlédnul Branaghovu adaptaci, která se mi dost líbila, a proto jsem chtěl vidět i tuhle, Zeffirelliho, abych měl s čím porovnávat. Zásadní poznatek je, že obě verze jsou naprosto odlišné a skvělé zároveň (společné mají snad jen to, že se přísně drží původního Shakespearova textu). Zeffirelliho verze mi přišla taková vážnější, s důrazem na čisté dodržení předlohy. Hodně se mi líbilo dobové prostředí (nádherné exteriéry i interiéry hradního komplexu), které je u Branagha poněkud upozaděno (a to i přesto, že je děj situován do 19. století - tenhle prvek jsem moc nepochopil a přišel mi nevyužit, nicméně mi při sledování nijak nevadil). Ale možná i v tom je Branaghův smínek hravější a celkově má o něco větší jiskru. To samé se dá říct o samotné postavě Hamleta. Obě jsou zahrány výborně, ale opět zcela odlišně. Gibsonův Hamlet je vážnější, smutnější a více uzavřený do sebe, zatímco Branaghova postava je více rozverná a cyničtější (těžko říct, která interpretace se víc blíží představě samotného autora). To mi právě dost imponovalo, proto u mě Branaghova adaptace o fous vítězí. Ke zhlédnutí samozřejmě doporučuji obě ;-) (19.11.2011)

Donucen maturitní četbou, jsem volil menší zlo. Utrpěl jsem tedy vzdělání v podobě filmu a byl jsem příjemně překvapen. Ze začátku mi sice dobová mluva přišla velmi divná, ale postupně jsem si zvykl. Mel jako Hamlet byl určitě dobrá volba, ztvárnění doby se mi taky velmi líbilo a Helena aspoň chvíli vypadá normálně. (18.01.2012)