Hamlet
Režie:
Franco ZeffirelliKamera:
David WatkinHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Mel Gibson, Glenn Close, Alan Bates, Paul Scofield, Ian Holm, Helena Bonham Carter, Stephen Dillane, Nathaniel Parker, Christien Anholt, Pete Postlethwaite (více)Obsahy(1)
Kralevic Hamlet se účastní pohřbu svého otce, po jehož tragickém skonu zaujímá jeho místo po matčině boku strýc Klaudius. Jako nový král na Hamleta naléhá, aby se co nejrychleji oženil s Ofélií, Hamletovi se však ve snu zjeví duch jeho otce a prozradí mu, jak se ve skutečnosti věci mají. Zdrcený Hamlet je tak postaven před nejtěžší volbu svého života… Italský režisér Franco Zeffirelli se v kinematografii prosadil adaptací Shakespearovy komedie Zkrocení zlé ženy (1966), kterou pojal jako nečekaně dynamickou, až bujarou zábavu, zasazenou do renesančních kulis. Ještě úspěšnější byl Zeffirelli s filmem Romeo a Julie (1968), v němž obvyklý patos a sentiment nahradil dramatickým spádem a strhující citovou naléhavostí. Podobný realizační klíč, využívaný také v jeho operních a divadelních inscenacích, zvolil tvůrce v roce 1990 i ve filmovém přepisu Hamleta. Shakespearovy dialogy, plné sofismů a metafor, jsou zde většinou kráceny tak, aby děj měl co nejrychlejší spád. Za stejným účelem jsou z původního textu škrtnuty některé vedlejší motivy (tažení norského kralevice Fortinbrase). Na první pohled možná překvapující obsazení Mela Gibsona do hlavní role má rovněž svůj původ ve snaze přiblížit starý příběh divákům, zvyklým na kánony akčního filmu. Zeffirelli se pro Gibsona rozhodl po zhlédnutí filmu Smrtonosná zbraň: scéna, v níž se zhroucený policista Riggs nemůže odhodlat k sebevraždě, byla pro něj moderní a výborně zahranou analogií známého monologu „Být či nebýt.“ Zatímco tragédie veronských milenců v Zeffirelliho podání koncem šedesátých let korespondovala s tehdejší revoltou mládeže proti konvencím a předsudkům rodičovské generace, nový Hamlet není osobní výpovědí ani osobitou interpretací. Příběh váhavého mstitele je inscenován s příslovečnou Zeffirelliho kultivovaností a výtvarnou vytříbeností, a jako takový se kromě řady dalších cen dočkal dvojnásobné nominace na Oscara. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (123)
Nedávno jsem zhlédnul Branaghovu adaptaci, která se mi dost líbila, a proto jsem chtěl vidět i tuhle, Zeffirelliho, abych měl s čím porovnávat. Zásadní poznatek je, že obě verze jsou naprosto odlišné a skvělé zároveň (společné mají snad jen to, že se přísně drží původního Shakespearova textu). Zeffirelliho verze mi přišla taková vážnější, s důrazem na čisté dodržení předlohy. Hodně se mi líbilo dobové prostředí (nádherné exteriéry i interiéry hradního komplexu), které je u Branagha poněkud upozaděno (a to i přesto, že je děj situován do 19. století - tenhle prvek jsem moc nepochopil a přišel mi nevyužit, nicméně mi při sledování nijak nevadil). Ale možná i v tom je Branaghův smínek hravější a celkově má o něco větší jiskru. To samé se dá říct o samotné postavě Hamleta. Obě jsou zahrány výborně, ale opět zcela odlišně. Gibsonův Hamlet je vážnější, smutnější a více uzavřený do sebe, zatímco Branaghova postava je více rozverná a cyničtější (těžko říct, která interpretace se víc blíží představě samotného autora). To mi právě dost imponovalo, proto u mě Branaghova adaptace o fous vítězí. Ke zhlédnutí samozřejmě doporučuji obě ;-) ()
Vážení přátelé...tak nějak nechápu to zdejší nadsazování Zeffirelliho adaptací. Strašně jsem se zklamal už u Romea a Julie, a Hamlet je jen o malinko koukatelnější - hlavně tedy díky lepšímu výběru herců, které je ovšem zárověň největší slabinou filmu - a teď se bavím pouze o hlavním představiteli, neb na tom každý Hamlet stojí a s ním i padá. Vím, Gibson tu není nejhorší - snaží se seč může...jenže...jenže... Hamlet je vysněná role všech herců do 35ti let. Lear je vysněná role starců. Hamlet to je esence všech rolí. Herec si na něm může udělat ostruhy a nebo vylámat zuby... Z tohoto hlediska Gibson zůstal někde uprostřed. Není to propadák, ale rozhodně už jsem viděl spoustu lepších Hamletů. Když ho sledujete, neříkáte si: tý jo... Ale přesně takhle by to mělo u dobrého Hamleta být. Tady není... Co se týče práce režiséra, nějak jsem nepochopil, proč zcela vypustil válečnou zápletku, vždyť ten konec je úplně jiný!?! ()
Varování, ač v tomto komentáři možná není tolik sprostých slov, jak by si autorka přála, tak v duchu myslela velmi vulgárně během psaní. Pánvenože! Dnes jsem byla přinucena sledovat tuto gargantuovskou přehlídku přehnaných samoúčelných křečovitých hereckých onanií, dialogů, jež místo aby plynuly jako vosk po svíčce do žlábku svícnu teatrálně a neživoucně drhnou jako cihla na dně plechové vany o ucho diváka, uměle působících kulis a hloupě vypadajících náhrad středověku a vůbec všelijakých zvrácených zvrhlostí, aby mi po příchodu na datábazi v pevném rozhodnutí nenechat na tomto surovém zprznění mistra tragedie ani vlas ze strašné Melovy paruky suchý byla zasazena další rána v podobě toho, že tady se to všem líbí! To se svět zbláznil? Na jaký film jsem se to dívala? Na jaký se to dívali všichni ostatní? - Ble, ten komentář nedává smysl stejně jako tento film. ()
Vynikající film. Já jsem nikdy MEL GIBSONA nemusela. Zdál se mi trošku ve filmech jako "libový frajer". Ale v této úloze Hamleta jsem poznala, že opravdu umí. GLEN CLOSE jako vždy jemná a perfektní. ALAN BATES též ukázal své herecké mistrovství. Bála jsem se monologů - ale Franco ZEFFIRELLI to prostě zvládl bezvadně. Hudba ENNIO MORRICONE (Tenkrát na západě) též velmi silně emotivní. Film nemá chybu. ()
slabý průměr.Film poskytuje víc možností než jeviště v divadle - tam mají herci a režisér opravdu malý prostor.Tady se děj táhl a navíc jako utržkovitě.Postrádala jsem plynulost a větší popisnost..Shakespeare dává spoustu možností !Jen je uchopit.U Velké Británie bych čekala že to nechá ukočírovat lépe.Ta je na historická dramata velice dobrá. ()
Galerie (47)
Zajímavosti (8)
- Exteriéry byly natáčeny u zřícenin Dunottar Castle jižně od skotského Aberdeenu. Pro většinu exteriérových záběrů hradu však byla postavena další scéna u vesnice několik kilometrů od Dunottaru. (mac000)
- Mel Gibson později prohlásil, že hrát vedle Paula Scofielda, to je “jako když vás hodí do ringu s Mikem Tysonem”. (džanik)
- Mel Gibson nebyl nadšen tím, že v největší scéně filmu, kde zazní jeho legendární hláška, „Být či nebýt“, musí hrát hudba. Ptal se režiséra jestli je tak nevýrazný, že ho musí doplňovat hudba. V amerických kinech pak šla do kin tato scéna bez hudby. [Zdroj: kniha Ennio Morricone a jeho filmový svět - Jan Šmíd] (major.warren)
Reklama