Uctivá poklona, pane Kohn

Židovskej kameňák. Tomu originálnímu kameňáku jsem dal odpad!, tomuhle dávám ve vší korektnosti jednu hvězdu, aby mě nikdo nemohl obvinit z antisemitismu. Jo, a měla to být být jedna hvězdička Davidova, ale tady na ČSFD je to co se týče programátorů samej nácek a nedovolí mi to nastavit víc jak 5 cípů. (23.08.2019)

"Co je Bohu sto tisíc let? - Sto tisíc let je Bohu jedna minuta. - A co je Bohu sto tisíc korun? - Sto tisíc korun je Bohu jeden haléř. - Poslechnou, archanděli Gabrieli, přimluvěj se u Pánaboha, aby mi dal ze svýho jeden haléř. - Rád se přimluvím, ale budeš muset holt minutu počkat." Mohli bychom vést nekonečné polemiky o tom, zda je vůbec reálné popularizovat anekdoty prostřednictvím televize nebo filmu, mohli bychom se přít, nakolik budou odpovídat původnímu znění a mohli bychom samozřejmě přemítat o potenciálním úspěchu či neúspěchu. Ani já nepatřím ke skalním fanouškům židovských anekdot, ale na druhé straně, jsou-li vyprávěny s patřičnou sebeironií a smyslem pro nadsázku, rád se jimi nechávám bavit. A tento záměr báječně naplňuje i pětidílný cyklus režisérky Jitky Němcové, kterou ovšem k realizaci celého projektu vedly zcela jiné pohnutky, než později např. Zdeňka Trošku k samoúčelnému vytvoření série Kameňáků. Židé a jejich prapodivný svět byl dosud chápán především jako nedotknutelné tragické téma, vyvolávající takřka bezpodmínečně apriorní vzpomínky na genocidu druhé světové války a odmítající připustit, že i Židé byli zcela obyčejní lidé se svými klady a zápory. Čili ano, i lakomí, závistiví, hašteřiví, někdy méně chápaví nebo naopak vychytralí. Osobně se domnívám, že otázka nestojí, zda bychom měli rozlišovat židovské vtipy a vtipy o Židech, protože jádro vychází ze stejného zdroje. Výborně poskládaná mozaika jednotlivých epizod, jež zasazeny do prvorepublikové atmosféry získávají neodolatelný punc, je pak maximálně podpořena špičkovým hereckým obsazením. Vedle Vlastimila Brodského, Miloše Kopeckého a Martina Růžka se tu vedle sebe objevili osobnosti ze zcela odlišných konců kulturní scény: herec a dramatik Arnošt Goldflam, režisér Břetislav Rychlík nebo zpěvák Karel Gott. Ohlédneme-li se zpět do doby, v níž seriál vznikal, musíme tvůrčímu týmu vyslovit svůj neskonalý obdiv a s patřičným respektem si KOHNA vychutnávat při každé televizní repríze, neboť tak mimořádného vrcholu dosáhneme v současnosti jen stěží. Málo platné, laťka byla nastavena velmi vysoko. (06.08.2010)

Vezmeme-li v úvahu kvalitu židovských anekdot v jejich mluvené nebo psané podobě, můžeme směle říci, že Uctivá Poklona je hodně ambiciózní projekt...naštěstí, jednak díky skvělým hercům, druhak díky výborné všeobecné stylizaci (i co se týče hudby), je vysoko nastavená laťka překonána, k všeobecné radosti:) Naprosto jedinečné... (29.08.2003)

Ledaže by byl taky takový.¬         Jako milovník (nikoli obdivovatel) židovské kultury a židovských vtipů (a přiznávám, i vtipů o Židech, které mohou překročiti uznávanou míru dobrého vkusu) je mi říci, že tvůrce scénáře a zároveň režisér televizního seriálu 'Uctivá poklona, pane Kohn', Jitka Němcová, se úkolu převésti Poláčkovu knihu židovských anekdot nezhostila dobře.¬                 Důvodem je jednak způsob podání, blízký spíše kultuře české, od židovského šmrncu dosti vzdálený, jednak — a to s tím souvisí — výběr herců; snaživost vecpati tam co nejvíce "celebrit" byl krok nesprávným směrem, převažují nežidovské typy, odstrašujícími příklady jsou Miroslav Donutil, Martin Růžek, Karel Gott, židovské typy se dostaly ke slovu jaksi druhoplánově, jako příklad mohu uvésti Arnošta Goldflama a Otakara Brouska st. Ponejvíce je ukazována jakási zprzněná židovská komunita degradovaná svým přílišným splynutím s národním prostředím českým.¬                 Okouzlen tímto nepovedeným dílem může býti pouze člověk zcela zaslepený námětem (může to býti i "módní" důvod), který o Židech neví podstatného nic. A já se ptám: Může býti umělec spokojený z potlesku od těch, kteří nerozumějí?¬                 Poznámka: Upozorňuji na místní zajímavost — oddechovou diskusi 'Židovské vtipy'. — Případné opoznámkování: uživ. Oskar. (12.05.2018)

"Mám rád židovské anekdoty" je věta, kterou uslyšíte prakticky od každého snoba. Patří to k jeho povinnostem, stejně jako jíst suši a předstírat zasvěcenou znalost vína. Jenže snob bude znalecky převalovat na jazyku i koňskou moč, pokud ji stočíte do lahve s patřičnou etiketou. A stejné je to s těmi vtipy. Je totiž třeba rozlišovat ŽIDOVSKÉ vtipy (ve smyslu vymyšlené Židy) a vtipy O ŽIDECH, které jsou vpodstatě antisemitistické. To bývají právě ty anekdoty začínající, jak "potká Kohn Roubíčka" a ústící v pointu, naznačující, že Židé jsou lakomí, mají pelešivé ženy a blbé děti. Není náhoda, že většina těchto anekdot se rozšířila v meziválečném období. I lidová slovesnost byla jedním z prostředků nacistické propagandy. Skutečný židovský humor je něco jiného a ve filmu ho reprezentuje třeba Hugo Haas nebo Woody Allen. Bývá to třeba jen bonmot; složená věta, jejíž druhá část vyvrací první, jako třeba věta "Nenávidím černochy, Židy a rasisty." :-) Asi to vyplývá z židovského náboženství, které jako jedno z mála nejen připouští, ale přímo v sobě obsahuje humor. Nevtlouká svým ovečkám do hlav všespásná dogmata, naopak je vybízí k neustálému kladení otázek. Nutno přiznat, že tento cyklus používá oba zmíněné druhy vtipů. Řekl bych, že ty "protižidovské" převažují a leckterému Židovi se při nich asi musely zježit pejzy. Kdysi se mi to líbilo, ale člověk se věkem vyvíjí a dnes se podezřívám, že mě spíš potěšilo to velkolepé obsazení, než že bych se opravdu bavil. 40% (10.03.2008)