Možná přijde i kouzelník

Kaiser, Lábus a Korn tu rozjíždí celkem zábavnou zábavu, což nebývalo a dnes už vůbec není zvykem. Myslím tím televizní zábavu. Vyhýbají se celkem často estrádním výstupům, což je víc než dobře a některé jejich scénky jsou kultovní dodnes. Trochu mi tahle trojka místy i připomněla Monty Pythony, ale jenom tak kousíček. (29.12.2007)

Jednoznačně nejzábavnější pořad v historii české i československé tvorby. Scénky Lábuse a Kaisera baví i po letech, ať se na ně díváte opakovaně, pořád se musíte smát. Tohle už nikdy nikdo nevymyslí. Za mě se jedná o nejzábavnější duo v české/československé televizi. Musím ocenit také scénky Jiřího Wimmera a Karla Černocha, především Wimmer byl úžasný a v jednotlivých skečích bylo vidět, že ani Černoch se v roli neudržel a musel se smát. :D A závěrečná píseň neskutečně chytlavá. (17.04.2022)

Na tohle se pamatuju jako prcek. V době vzniku jsem to ještě sledovat ani nemohla, ale i tak celkem dobře chápu, jaký kus práce tady tvůrci udělali, aby některé ty věci protlačili cenzurou - jisté narážky jsou jasné jako facka. Možná i proto byl Kouzelník tak oblíbený, ale nejvíc určitě pro svojí zábavnost. O scénkách snad ani nemusím hovořit, většina z nich už je legendární a připomínají se vlevo vpravo. Ale taky ty songy, jak originálně vtipně je dovedli ztvárnit, aby se lidi u toho nenudili - klasických, jen na playback odzpívaných, je tam minimum. Bylo zajímavý se kouknout na začínající (nebo alespoň výrazně mladší) zpěváky a herce, třeba taková Lucie Bílá nebo Světlana Nálepková. Nudila jsem se spíš jenom vyjímečně (hlavně u zpívajícího Korna :D). Největším překvapením pro mě byl fakt, že teprve po zhlédnutí všech sedmnácti dílů jsem konečně rozluštila onu záhadu, která mě jako dítě pořád tak trápila - přijde někdy ten kouzelník? :) (06.06.2014)

"Tak už jdeme do finále a poslední tóny zní, to vše se chystá spousty dní. Kdo tu byl jednou, příště se vrátí s naší partou rozehranou nashledanou..." K tomu, co píše kolega Tosim: písničky reálného Československa se mi taky vesměs hnusí, ale to se týká spíš pořadu Abeceda. V MPIK je totiž každá jednotlivá píseň parodována nebo zvrácena ad absurdum (jistě si všichni vzpomínáme na "A ty se ptáš co já?" Jaroslavy Hanušové). Ale hlavně - tenhle cyklus přímo přetéká mystifikacemi a ty já miluju. Věřili byste, že znám jednu paní, která si dodnes myslí, že Miloš Kopecký měl identického dvojníka pana Bílka? A jednou před lety jsem si v novinách přečetl článek, jehož autor si skutečně myslel, že J. Hanušová je Lábusova manželka. :-) Jinak ještě musím pochválit předčasně zesnulého Jiřího Wimmera a neuvěřitelného Jaroslava Čejku. Ti se tady taky pěkně vyřádili. 90 % (02.08.2003)

Režijní počiny Zdeňka Podskalského s sebou nesly tíhu tehdejšího režimu, kde byla ale cítit, že "když už to stojí za houby, proč si to trochu nezpříjemnit"? Uměl se držet "pomyslných" hranic cenzury a obvykle se mu podařilo proklouznout nenápadně i na "druhý břeh" [všimnou si všímavější]. Navíc Lábus, hanušová a Kaiser byli výteční. Tohle byla tehdejší zábava a baví se u toho i dnešní divák! (21.02.2007)