poster

Stíny zapomenutých předků

  • ruský

    Тени забытых предков

  • ruský

    Těni zabytych predkov

  • ukrajinský

    Tini zabutykh predkiv

  • ukrajinský

    Тіні забутих предків

  • slovenský

    Tiene zabudnutých predkov

  • anglický

    Shadows of Forgotten Ancestors

Drama

Sovětský svaz / Ukrajina, 1964, 95 min

Komentáře uživatelů k filmu (51)

  • Pohrobek
    *****

    Zvláštní lyrikou prodchnutá novela největšího ukrajinského spisovatele Mychajla Kocjubynského a zřejmě nejlepší ukrajinský snímek všech dob. Expresivní uchopení snímku je dovedeno k dokonalosti, nezastavitelná ruční kamera snímající autentickou folklórní směs, experimenty s barevností, lidová i umělá hudba, společně s věrným zobrazením světa Podkarpatské Rusi na přelomu 19. a 20. století asociující magické huculské prostředí - jsou bezesporu tím hlavním v celém snímku. Příběh je podáván epizodicky, náznakově, ovšem ani zde se nezapře majestátní osudovost a nesmlouvavost baladického vyprávění východoslovanského světa.(15.11.2006)

  • betelgeuse
    *****

    A pak, že Sověti nebyli formalisti. Celkem prostý příběh prokleté lásky je zabalený do neuvěřitelné formy - ve filmu snad není scény, ve které by se nehýbala kamera a nezněla hudba, směs lidových balad a svižných orchestrálek. Má to drajv Kusturici a vizuální údernost horrorových filmů.(14.1.2004)

  • Radko
    *****

    Východné Karpaty – kraj zabudnutý bohom aj ľuďmi. Jedným z množstva etník žijúcich na tomto území sú Huculi. Nimi obývaná dedinka uprostred lesov je dejiskom etno - balady o nenaplnenej láske s hororovým nádychom. Prostredie: strmé zrázy divokých hôr, temné lesy, vetrom a hmlou šľahané poloniny (horské lúky), na ktorých sa pasú stáda oviec. Dedinky s blatovými cestami, drevené pravoslávne kostolíky. Pohanské povery sa miesia s hlbokou zbožnosťou. Všetko v kolobehu ročných období. Dej je svojráznym obrazovým prepisom poviedky ukrajinského klasika:básnika Mychajla Kocjubynského. Obživnuté ľudové zvyklosti sú krásnou poctou miestnemu folklóru. Obrazovo nesmierne sýte a uhrančivé dielo, hudobne bohaté a zároveň prekvapujúce (balkánska divokosť sa v huculských ľudovkách snúbi s východnou zádumčivosťou). Častý kontakt so smrťou, preklínanie, ohováranie, bláznivosť, láska, podvod – to všetko nachádza odraz v „jednom z najbarokovejších filmov kinematografie“, ako ho označil ktorýsi francúzsky kritik. Skvost, ktorý treba vidieť !!!(18.5.2006)

  • troufalka
    *****

    Bladicky podanný příběh ze života Huculů sestavený z krátkcý epizod. Život člověk od věku chlapeckého až po smrt. Velmi osobité pojetí plné pestrých obrazů dokreslených lidovými zpěvy.                                                                                   Challenge Tour říjen 2015: 30 dní se světovou kinematografií(13.10.2015)

  • gogo76
    *****

    " ...a ani Satan v kostole nie je. Satan je medzi ľuďmi..." Mal som film poznačený v kolónke "chci vidět " , ale užívateľ nascendi, ktorý udelí filmu 5 hviezd len výnimočne ma na film navnadil ešte viac. A veru film nesklamal. Viem si však predstaviť mnoho sklamaných užívateľov, ktorý na základe dobrého hodnotenia 84% očakávajú zázrak. Ten sa dostaví len vtedy, ak máte vzťah k minulosti a zvlášť k folklóru a prírode. Tento film je ich oslavou a až potom je to príbeh o veľkej láske. Ponúkam trailer, ktorý toho napovie viac ako 100 recenzií. Ak sa vám trailer nepozdáva, tak viete, že ten film nie je pre vás. Obraz na stv2 bol taký aký bol, škoda toho, film by si určite zaslúžil zreštaurovať. Film je pravým kultúrnym dedičstvom Ukrajiny aspoň ja to tak cítim, neviem ako film vnímajú tam. Kultúra východných Karpát je v mnohom podobná tej na Slovensku, zvlášť východného, preto je mi film ešte bližší. Trochu mi vadilo iba rozdelenie filmu do niekoľkých kapitol, čo film zbytočne triešti, ale inak samá chvála. Audiovizuálna bomba a love story, ktorá hory prenáša...100%.(13.9.2015)

  • Ducharme
    *****

    Láska jako prokletí. Život bez ní jako trest. Smrt jako vysvobození. Paradžanovo jedinečné expresivní pojetí nedovoluje příběhu, který by mohl lehce sklouznout k tuctovému patosu, zabřednout do vod sladkobolného, slzotvorného kýče. Syrovost přírody Podkarpatské Rusi v kontrastu s Paradžanovými hrátkami s barvou a kamerou vtahují lidskou mysl do divokého víru bezradnosti a pocitu nicotnosti, aby ji pak na konci odtažitě vyplivly, sice zmatenou ale okouzlenou.(1.1.2010)

  • nascendi
    *****

    Je takmer neuveriteľné a predsa pravdivé, že som tento film videl pred päťdesiatimi rokmi. A som veľmi rád, že aj po takej dlhej dobe mu môžem ponechať pôvodných päť hviezdičiek. Ide o úplne výnimočný film, pretože všetko, k čomu by sme ho chceli prirovnať bolo nakrútené oveľa neskôr. Strhujúca hra obrazov, farieb a hudby je sama o sebe taká pútavá, že dej ju iba dopĺňa. Príroda i ľudia tvoria jeden čistý a nepoškvrnený celok. Všetko je jasné a vyprofilované, relativizácia je neznámym pojmom. Som rád, že okrem huculských koníkov som vďaka tomuto filmu spoznal aj huculských ľudí.(11.8.2015)

  • raroh
    ****

    Bez Dovženka by určitě nevzniklo, nicméně Paradžanovi více sedí Kavkaz /tedy Sajat Nova, Ašik Kerib/, odkud jako Armén pocházel. Kameraman snímku Jurij Iljenko jako Ukrajinec poetiku tohoto snímku rozvíjel více po ukrajinsku ve svých režiích v následných letech.(20.12.2013)

  • Flego
    ****

    Baladický príbeh o láske a smrti. Silnou zložkou filmu sú národné zvyklosti huculského národa, ich piesne a hudba počas ročných období. Práve táto polodokumentárnosť, a samotný príbeh lásky dvoch mladých ľudí znepriatelených rodín, dáva filmu zvláštny punc. Určite to nie je snímok pre každého, vyžaduje si trpezlivosť a vzťah k folklóru.(23.9.2010)

  • giblma
    *****

    Tohle je úplně ideální film na jaro, na zapalování lejtek, bacha na Hanekeho. Láska podaná nepateticky, bez kanoucího cukrkandlu. Je vyjádřená jen pohledy, jedním či dvěma obětími. Přesto, že se odehrává vesměs v prostředí nespoutané zeleně, okolní vesničané vědí, drby jsou jedním z mála oživení koloběhu těžké práce a církevních svátků. Strašně pěkně se na to pobíhání po lese kouká, teda jen kdyby okolnosti neukončily ústřední vztah tak brzo. Pak už následuje jen agónie a trýzeň hlavního hrdiny, který se snaží zapomenout a žít obyčejný život. Ale když ona ta srnka se furt motá okolo a on další ženu nedokáže udělat šťastnou, čímž se skupina citově zraněných zbytečně zvyšuje. Na zlom v polovině snímku si spousta diváků stěžuje, ale osobně mi brzká tragika neva, Stíny totiž primárně nejsou o lásce, jsou o Huculech, jejich životním stylu a roztančenou kamerou zachyceným folklorem.(3.6.2013)

  • Flakotaso
    *****

    Jo, je to velice dobré. Stíny zapomenutých předků mají všechny předpoklady pro to, abych dal čistých pět hvězd a byl fascinován, ale i přes dostatek úžasných momentů mi Paradžanovův styl občas lehce neseděl (a neustále jsem si možná kacířsky představoval, jak by stejné téma natočil například Jáncsó nebo Huzsárik). Uhranutí se bohužel nekonalo - na to je ten film příliš rozjívený a rozkouskovaný. Fantastický záběr z padajícího stromu v úvodu a nádherná píseň, objevivší se dvakrát někde okolo Ivanovy svatby (a v některém filmu či filmech už jsem ji určitě slyšel, ale ani zaboha si nemůžu vzpomenout kde to bylo). Každopádně bych to chtěl vidět ještě jednou a v lepší kvalitě, než z té bídné kopie, povalující se na netu. btw: doporučuju hudební album od dvojice Hawk and a Hacksaw, inspirované tímto filmem, které mě vlastně přimělo jej zhlédnout.(13.7.2013)

  • Anderton
    ****

    Pokiaľ sa chcete dozvedieť niečo o ukrajinskom/arménskom/gruzínskom folklóre, pozrite si buď dokumenty, alebo filmy Sergeja Paradžanova. Netvrdím, že to druhé bude zábavnejšie. Najmä preto, že si pri sledovaní filmu uvedomíte, že ho treba vidieť na veľkom plátne a akože ho na ňom asi nikdy neuvidíte. Naše klubové kiná si na starého majstra nespomenú, ale keď už otvorili ten IMAX s 3D, tak mám hneď prvý tip.....Príbeh je jednoduchý, ale emocionálne silný, pre mňa však prekvapenie prišlo s gradovaním vizuálnych hrátok kamery a mizanscény. Je to zvláštny termín, ale myslím, že výstižný. Určite diváckejšie, ako Farba granátového jablka. Sto percent sa dá udeliť iba po zážitku na veľkom plátne, takže bohužiaľ.(12.6.2015)

  • Stanislaus
    ***

    U poetických filmů mám vždy problém s jejich percepcí, což se může (ale i nemusí) zrcadlit v ohodnocení, nicméně Stíny zapomenutých předků si mě nedokázaly divácky získat. Práce s kamerou a zobrazované výjevy jsou sice krásné a barevně stylizované, což je ale asi tak všechno, co mě na tomto Paradžanově snímku oslovilo. Abych pravdu řekl, tak ani nevím, co bych k filmu napsal, protože ve mně nezůstalo nic, co bych si udržel v hlavě. Zkrátka z historického a uměleckého hlediska bezpochyby neopomenutelný filmařský kousek, který mě ale navzdory svým kvalitám nijak nenadchnul.(21.7.2015)

  • Sawy
    ****

    Sovětský poetický folklórní zázrak, u kterého bych byl tím oháněním se s "příběhem huculského Romea a Julie" hodně opatrný, protože vytváří poměrně zásadně mylná očekávání. Příběh je ve Stínech zapomenutých předků hodně v pozadí úchvatných formálních hrátek, nádherně sytých barev a neustálého zdůrazňování přírody a lidových hodnot. Přesto se z Paradžanovova životního díla zcela nevytrácí silné poselství a důstojně vedená, byť upozaděná věčná legenda. 85 %(10.2.2018)

  • Bubble74
    *****

    Láska až za hrob v etnickém rouše a nejkomplexnějším rozměru. Skvostné provedení.(28.3.2012)

  • Revanx

    Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete.(25.1.2009)

  • Dale
    ***

    Lyrické a poetické filmy veľmi nemusím. Hlavne preto, že pre mňa je dôležité, aby mal film dej a niekam sa posúval. Toto bolo dosť ťažké na pozeranie, trvalo mi to 3 hodiny, pretože som si zámerne robil prestávky, aby som to zvládol. Takmer nič sa tam nedeje, poväčšine len spieva, čo mi tiež veľmi nerezalo. Oceniť však musím réžiu a kameru, ktorá bola veľmi živá a hľadala si netradičné uhly snímania (hlavne od zeme). Na to, že film má 50 rokov, tak to bolo originálne a netradične pojaté. Takže v súhrne - zaujímavo podaná nuda a žiaľ u mňa je výsledkom len priemer.(13.8.2015)

  • Rosana
    ****

    Hudba mi občas trhala uši, ale rozhodně šlo o zásadní příběh a jistě i zásadní film. Je zajímavé objevovat tradice jiné kultury. A halvně film byl natočen tak, že vás dostane úplně do tranzu.(28.10.2008)

  • Cimr
    *****

    Jeden z těch nezapomenutelných filmů. Už na úplném začátku, když na dřevorubce padá strom a kamera je umístěna jaksi namísto toho stromu, takže padá z výšky na nebohého herce, je jasné, že půjde o avantgardní, zábavné a působivé dílo. Paradžanov za pomoci lidových zpěvů a výjevů z různých oslav a rituálů dává dohromady film s úžasnou lyrickou atmosférou ,,z koutu světa, zapomenutého Bohem i lidmi". Hlavní příběh je zcela jednoduchý, ale to nevadí, protože doslova v každé minutě je nějaká úchvatná scéna, výjev, obraz... A mě tak napadá, že nepustit si tento film jen proto, že je ukrajinský a k tomu z roku 1964, by byla fakt pitomost. Krásný film je prostě krásný film; a nezáleží na místě a době vzniku.(19.1.2014)

  • Aleee89
    ***

    Lyrické, poetické filmy nikdy nebyly úplně pro mě, proto jsem se Stínů zapomenutých předků bála, i když vím, že Paradžanov patří do zlatého fondu kinematografie. Život na Ukrajině je ukázán se vší pečlivostí a svědomitostí, ač nejsme svědky nějakého kontinuálního příběhu, ale spíše několika epizod, uděláme si hezkou představu o tamějším údělu i folklóru. Dýchne na nás krutost přírody a chudoby, ale i láska. Oceňuji také formu - hra s barvou, kamerou, to vše je velice zajímavé. Jenže přese všechno mě, podle očekávání, tento film nestrhnul. Ne že bych se úplně nudila, ne že bych byla zklamaná, ale není to můj šálek čaje.(19.2.2013)

<< předchozí 1 2 3