Godzilla Minus One

Bolo to veľmi dobré, ale po toľkých skvelých hodnoteniach som čakal niečo viac. Godzila v príbehu zasadenom do obdobia po druhej svetovej vojne, v ktorom hlavný hrdina bojuje s démonmi minulosti a PTSD, je niečo, čo americkej verzii rozhodne chýbalo. Ani japonská Godzilla sa však nevyhla tradičným klišé a jej eliminácia bola tak trochu americky vykalkulovana. Slušných 8/10. P. S. fakt nechápem tých 15 miliónov. Magic. (08.12.2023)

Ak to fakt stálo len 15 miliónov dolárov, tak to vizuálne nevyzerá vôbec zle, ale že by som z toho bol uhranutý, to nie. Ono je síce pekné, že tvorcovia dej umiestnili do 4O. rokov 2O. storočia, ale to z toho automatiky ešte lepší film nerobí. Stvárnenie Godzilly ma na zadok si sadnúť neprinútilo. Miestami sa mi až vyložene nepáčilo. Tvorcovia sa snažili prísť so sympatickými, uveriteľnými, v dobrom „obyčajnými“ postavami, ale aj tak ma žiadna nechytila za srdce. Na mňa to pôsobilo pietnym dojmom, akoby sa Japonci snažili vziať svoje národné zlato a natočili o ňom čo najneškodnejší film tak, aby sa páčil každému, aby nikoho neurazil. Asi by ma viac bavilo, ak by to bolo komorné, ak by sme sledovali len plavbu pár chlapíkov na lodi, pretože akonáhle sa do toho následne začali pchať iné postavy a deštrukcie miest a veľkolepé zrážky vojnových lodí a kamikazde, paradoxne to stratilo na intenzite a padla tomu reťaz. Menej je niekedy viac. Uvedomujem si, ako absurdne toto tvrdenie môže vyzerať u pramatky všetkých veľkofilmov, ale ak sa tvorcovia chceli odlíšiť od konkurencie, mali z toho naozaj urobiť komorný film a nie toto. (21.06.2024)

Druhá světová válka skončila, Japonsko ale ještě ani zdaleka nemá vyhráno. K jeho břehům se totiž blíží gigantické monstrum. Povede se ho zastavit, nebo zdecimovaná země padne na úplné dno? Godzilla Minus One je přehlídka skvěle vypadající destrukce, funkčního patosu a lehce přehnaného japonského herectví. Dohromady je to však i pro Evropana bez problémů ukoukatelná podívaná, jejíž tvůrci mají dost nadšení, nápadů i úcty k původním filmům, abyste se v kině ty dvě hodiny skvěle bavili. (02.12.2023)

Godzilla-1.0 obsahuje jednu zásadní scénáristickou kvalitu, kerá film povyšuje přinejmenším nad všechny ostatní Godzilly, ale dost možná i další velké blockbustery letošního roku. Pokud byste si odmysleli titulní monstrum, ten film by pravděpodobně stále fungoval - emočně, jako sociální drama nebo prostě film o japonském vyrovnání se s traumatem druhé světové války. Tak moc dobré to je. A když se na těch pár okamžiků objeví Godzilla, je to už jen (naprosto drtivá) třešnička na dortu. Fantasticky dotažené scény destrukce - strach - trocha cynického humoru - dokořán otevřená pusa. A režisér Jamazaki se toho nebojí. Jeho Godzilla chvílemi působí jako člověk v gumovém obleku a skládá tak poctu nejstarším filmům série. A tak mě uprostřed jedné naprosto wow scény napadlo, jak můžu obdivovat například (letošní) Anatomii pádu a Godzillu -1.0 stejným způsobem? Kde je to rovnítko? Odpověď nemám. Ale asi po milionté jsem byl unešený láskou k filmu a ztemnělému sálu kina. (21.12.2023)

Tenhle dramatický koncept chtěl oživit už Edwards v roce 2014, ale masovému úspěchu jeho Godzilly zřejmě zlomil vaz hollywoodský diktát. Godzilla -1.0 to má v tomhle o poznání jednodušší, protože byla natočená v porovnání s USA za pár babek a v daleko více Godzilla friendly enviromentu, než je americká továrna na sny. A výsledek je něco, za co se tvůrci nemusí stydět. Samozřejmě to není ten naboostovaný těžkotonážní eye-candy spektákl, kterým se může chlubit západ, ale má to skvěle sevřenou atmosféru post-apokalyptické doby po druhé světové, zlověstnou ještěrku, ze které se podařilo vydolovat úplné maximum a i když je občas v některých záběrech znát limit production budgetu, pracuje se s ním skvěle. Do postav se mi však dostat nepodařilo vůbec a posmutnělý emocionální náboj mne zcela minul. Jeden z mála filmů, kterému by IMHO prospěla černobílá verze. (12.05.2024)