Klub 54

"Steve Rubell mal sen. Ale z každého sna sa musíme prebudiť"...54 -ka bola miestom nikdy nekončiacej párty kde sa búrajú zaužívané konvencie...miestom ilúzie, kde princezné tancovali s inštalatérmi. A túto atmosféru New Yorku na prelome 70. a 80. rokov sa podarilo bravúrne zachytiť v tomto snímku. Herecké obsadenie nie je ktovie ako výnimočné, s výnimkou Mike Myersa, ktorý sa vymanil zo škatuľky Austina Powersa (nič proti:) a iných podobných zjavov a presvedčivo sa prevtevil do majiteľa Clubu 54 Steva Rubella. Muža, pre ktorého bol klub vlastným svetom plným priateľov, zábavy a peňazí, v ktorom si vytvoril ilúziu, z ktorej ho čakalo tvrdé prebudenie...a to všetko za doprovodu úžasnych songov z najslávnejších čias legendárnej 54 - ky. (27.04.2008)

Viděno v rámci Mezipatra v režisérské verzi ve Světozoru, přítomen byl i režisér sám a povyprávěl, jak mu film producenti zpackali a tak jakmile americké puritánské ledy povolily, tak to vrátil zpátky do původního stavu. Stav to je ale tak jako tak celkem ubohý, samé trapné klišé, šablona a blbost. Nějak mi uniklo, že Studio54 je diskotéka, ymslela jsem, že je to nějakej ateliér nebo tak něco. Diskotéka mě ovšem nemile překvapila, je to totiž přesně to téma, který snad ze všech témat a filmů, který jsem kdy musela shlédnout, nenávidím nejvíc. Takže už víte, že nemůžete čekat objektivní hodnocení. Svět vycukanejch fetek, ve kterých ta jejich prázdnota až bolestivě duní, svět nul, který slintají nad jenom o trochu menší (větší) nulou, než jsou oni sami, svět ubožáků, pro který jsou peníze, pouťová sláva, fet , hodiny svíjení se mezi podobnejma magorama a občas náhodnej sex (pokud vůbec ještě lze) jsou vrcholy jejich uskřivnutých, nicotných, prázdných a upatalných živůtků se mi hnusí kam až mi paměť sahá a tak těžko něco pochválit. Dokonce ten film ani není "teplej" tak nevím, co dělal na Mezipatrech, nejvíc sexu tam bylo hetráckýho, (přístupného od 12 let) a jinak dvě krátký pusy mezi muži heteráky asi jako někde na základce. Když mi žena, která viděla tu krátkou verzi, za příšerného burácení diskohudby špitla, že "tohle je lepší než ten krátký a má to i děj" opáčila jsem, že asi neměl děj žádnej, protože ho vlastně neměl ani tenhle dlouhý cut. Školácká šablona o hochovi, kterej toužil dostat se do "lepší" společnosti a jak se mu to podařilo a jak pochopil, že to není ono. Nebo tak něco. Cosi takového. Prostě: neplýtvejte na tenhle film časem - ani těma devadesáti třema minutama, natožpak sto šesti. (10.11.2015)

Jedna velká nekonečná párty 80. let. Ryan Phillipe je správně nechutnej a vyvíjí se ve filmu tak, jak mu v Klubu 54 náleží. Osobně ale nechápu hospodský vypitky a ty lidi tady v tom klubu na tom nejsou vůbec jinak. Tenhle klub je totiž droga, která aktivuje ostatní drogy, pro které nemám a nikdy nebudu mít pochopení. Film tak přinesl jen údiv. (17.11.2015)

,,...JA TIEŽ NEMÁM PÁRU, KTO JE TO ERROL FLYNN, ALE TY NEVIEŠ ČO JE TO TROGLODYT." __ Ešte pred pozretím som mal ,,Klub 54" zafixované podľa upútavky TV Joj z pred vyše 10 rokov ako možné ikonické dielo, čo odpovedalo dobe v ktorej bol ešte Ryan Phillippe nevyhasnutou hviezdou. Film ma oslovil prakticky od začiatku, hoci mala na tom veľký vplyv jeho vizuálna stránka, dobre spracované kostýmy a masky a v mojom prípade tiež príjemne vyblednutý obraz mnou sledovanej kópie dodávajúci film autentickosť, akoby pochádzal z danej doby. Celému hereckému obsadeniu suverénne vládne Mike Myers s dobrým dabingom Michala Pavlatu, pričom Phillippeho výkon by som vyslovene neodsudzoval a vôbec nerozumiem, ako mohla byť čiperná antibabka Ellen Albertini Dow nominovaná na Zlatú malinu. Celkovo možno povedať, že film naplnil moje divácke očakávania a slabšie hodnotenie mu dávam za nedotiahnutie rôznych vedľajších motívov (napr. Shaneova sestra), ktoré by vedela objasniť neskrátená režisérska verziu, na ktorú dúfam niekedy natrafím. Disco hudbu nevyhľadávam, ale Bachman Turner Overdrive, či Heart Of Glass od Blondie sú jednoznačné pecky, o tom niet pochýb... (1613. hodnotenie, symbolický 54. komentár k filmu) (05.11.2018)

Jó to se tenkrát psaly sedmdesátý léta... Sex, drugs and pop'n'disco...:-) . . . Prachy, buzíci a celebrity, AIDS někde v nedohlednu a Studio Fifty-Four - ta "cukrárna emocí" na vrcholu slávy... Jó v Novým Jorku to frčelo a my tu měli normalizaci a střední proud a Majkl Dejvid blinkal ty své debility na upocených svazáckých diskoškách, kde v tesilu a s dvojkou Romance lísaly se lesklá sela na holčičky s trvalou... Šupšup... Ale tenhle film mě vcelku potěšil - ač v té době poprvé jsem slyšel King Crimson a od Pink Floyd The Wall a zamiloval si Van Der Graaf a Genesis a Yes a celá disco taškařice mi i při mých 17ti byla ukradená. "Klub to je nový svět" a tohle dílko je vcelku vkusná sonda do té doby a discoscény, byť samosebou stylizovaná a lehce zidealizovaná. Tenhle film je zkrátka pěkné retro s výbornou šelmičkou Salmičkou a ryčným Ryanem - a vůbec všemi herci a kamerou a režií... A vlastně i výbornou hudbou - byť tato není můj šálek čaje... Co vytknout? Snad nic, pokud podíváte se na ten film s odstupem a nepropadnete mindrákům, o co jsme to všechno za H(n)usáka byli ošizení. Čtyři hvězdy tedy s nadhledem i pro to stříbrný Camaro Z28, který miloval jsem tenkrát a milovat budu až za hrob... (16.11.2005)