Klub 54

Viděna dc verze. A mám pocit, že ta normální by mi sedla víc, protože u této režisérské jsem měl pocit určité utahanosti. Jenže popravdě jsem rád, že to nejde cestou Human Traffic (a ještě radši jsem za to, že to není samoúčelná party prázdnota), ale že to svoji výpověď namísto syrovosti a realistického sžití s hlavními postavami staví na příběhu jednoho kluka, který prostě chtěl být někým víc a díky svému vzhledu se mu to poštěstilo v prestižním Klubu 54, kde zažil svůj vzestup a zároveň pád. A nejen jeho, ale i samotného klubu. A ačkoli mi Shane moc sympatický nebyl, stejně mě zajímalo, kam se jeho život posune dál. Navíc to má fajn soundtrack, pár zajímavých vedlejších postav (obzvlášť Monu) a na jedno zhlédnutí to nebylo špatné. Jenom to téma o klubu naprosté svobody, kde to hýří sexem, drogami, zvláštními lidmi a bizarními kostýmy zase šlo krapet mimo mě, ale stejně jako u Human Traffic jsem tu pro ty lidi dokázal mít nějaké pochopení a na tenhle typ filmů čas od času stejně koukám jen kvůli soundtracku a ten tu byl fajn. A to mi k částečné spokojenosti stačí, ačkoli kvůli té přehnané délce mi to na ty tři hvězdy vyšlo jen tak tak, protože se na tom všem dalo určitě pracovat o dost víc. Slabé 3* (06.02.2022)

Viděno v rámci Mezipatra v režisérské verzi ve Světozoru, přítomen byl i režisér sám a povyprávěl, jak mu film producenti zpackali a tak jakmile americké puritánské ledy povolily, tak to vrátil zpátky do původního stavu. Stav to je ale tak jako tak celkem ubohý, samé trapné klišé, šablona a blbost. Nějak mi uniklo, že Studio54 je diskotéka, ymslela jsem, že je to nějakej ateliér nebo tak něco. Diskotéka mě ovšem nemile překvapila, je to totiž přesně to téma, který snad ze všech témat a filmů, který jsem kdy musela shlédnout, nenávidím nejvíc. Takže už víte, že nemůžete čekat objektivní hodnocení. Svět vycukanejch fetek, ve kterých ta jejich prázdnota až bolestivě duní, svět nul, který slintají nad jenom o trochu menší (větší) nulou, než jsou oni sami, svět ubožáků, pro který jsou peníze, pouťová sláva, fet , hodiny svíjení se mezi podobnejma magorama a občas náhodnej sex (pokud vůbec ještě lze) jsou vrcholy jejich uskřivnutých, nicotných, prázdných a upatalných živůtků se mi hnusí kam až mi paměť sahá a tak těžko něco pochválit. Dokonce ten film ani není "teplej" tak nevím, co dělal na Mezipatrech, nejvíc sexu tam bylo hetráckýho, (přístupného od 12 let) a jinak dvě krátký pusy mezi muži heteráky asi jako někde na základce. Když mi žena, která viděla tu krátkou verzi, za příšerného burácení diskohudby špitla, že "tohle je lepší než ten krátký a má to i děj" opáčila jsem, že asi neměl děj žádnej, protože ho vlastně neměl ani tenhle dlouhý cut. Školácká šablona o hochovi, kterej toužil dostat se do "lepší" společnosti a jak se mu to podařilo a jak pochopil, že to není ono. Nebo tak něco. Cosi takového. Prostě: neplýtvejte na tenhle film časem - ani těma devadesáti třema minutama, natožpak sto šesti. (10.11.2015)

Club 54 byl středobodem vesmíru, který se točil kolem sexu, drog a panteonu pomíjivých bohů popkultury, kteří vládli světu dekadence a hudby. Dlouho předtím, než neandrtálský „disco nasávající“ dav přesvědčil svět, aby přestal tančit, byly v klubech, jako je tento prozkoumány a poté překonány všechny možné požitky.  Mike Meyers je v roli komplexního a tragického Steva Rubella více než skvělý “ Ne v téhle košili” … “  Co berňák nevidí, to ho nebolí…”  Ryan Phillippe je mladý hezounek, který spadne do velkého světa a učí se s tím srovnat. Závratné, ale tragické opuštění Disca  nebylo nikdy zachyceno tak dokonale. Všichni věděli, že to nemůže vydržet, ale všichni jsme to vydrželi, abychom viděli, kdo to vydrží do posledního dechu. Éra tak krásná a optimistická.  Tento film je jeden z nejlepších ve svém žánru a neochvějně odhaluje temnotu, která se skrývá pod třpytivým pozlátkem Clubu 54. Pokud jste tam nebyli, nepochopíte. Pokud jste byli, není lepší způsob, jak si  to zapamatovat. Geniální, tragické a hlavně úžasné (15.09.2023)

Film o klubu, jakej najdete plus mínus v každým velkým městě. Navštěvují je plus mínus stejný typy lidí, dělají v nich plus mínus ty stejný věci. Nikdy jsem to neměl rád, vždycky jsem se tady nudil. A nic moc nebyl ani tenhle film. Že byl kluk ochotnej brousit starý báby? No a? Že by se nechal vykouřit, aby dostal lepší flek? No a? Že to dal na chvíli dohromady s nějakou seriálovou hvězdičkou? No a? Že nakonec kamarádka z klubu vydala vlastní desku? No a? Elvis si ji na začátku kariéry nechal o 20 let dřív vyrobit, tuším, za 12 dolarů. Tak o čem to teda vlastně bylo? Co si z toho mám pamatovat? Nezapamatuju si nic. Není totiž co. O čem to bylo? Nevím... (14.07.2014)

Četl jsem o klubu 54 hodně článků, proto jsem taky čekal, že když se film jmenuje Klub 54, tak to bude trochu ostřejší. Bohužel zůstavalo jen u očekávání. S herci jsem byl spokojen, ale s film je pouze průměrný, nějak mě do sebe nevtáhl, doufal jsem, že při sledování´se dostanu přímo do klubu a budu tam s nima.. (30.07.2009)