Nabarvené ptáče

Tak jako Michael Bay by dokázal natočit akčně i ranní snídani, tak Marhoul dokáže (opět)natočit zajímavý, silný příběh naprosto nudně a nezajímavě. Technická stránka na české poměry více než nadstandartní, kamera je naprosto božská, herecké výkony i na tom malém prostoru skvělé, ale vidět tříhodnovou variaci na ztrátu nevinnosti za pomoci dokola se opakujícího schématu emocionálního hnusu, bez jakékoliv vývoje, nebo posunu je doslova ubíjející. Škoda (07.11.2021)

Nevím vlastně ani co pořádně říct, od premiéry jsem se k tomu kopal (ne kvůli údajně brutalitě, s tématikou válek atp. Jsem toho viděl nespočet), ale spíš že už trailer a celkově to ve mě vyvolávalo takový zvláštní pocit. No výsledek pro mě byl mnohem horší   než co jsem vlastně čekal. Ta údajná brutalita tam Teda fakt jako nějak nebylo. SPOILER : :!! Nebudu li počítat do toho až úplně trapné možná zbytečně scény (zoofilie, znasilnění flaškou) tak jsem tam ne zahlédl nic jako extra. Dotoho když už se mluvilo, já prostě nerozuměl, a žádný titulky k tomu nebyli, takže jsem z toho měl úplně nic. Dětská hlavní role, nedalo se s ním vůbec sžít, celou dobu mě přišlo že to nejnudnější na celém filmu byl on. Mám rád filmy, které něco mají předat atd. Ale tady mi to jen předalo, že mi ty 3 hodiny života nikdo nevrátí. Takže pro mě to má 0% (14.09.2022)

Když film vycházel, všude se o něm mluvilo, ale tehdy mě to nijak nebralo, nijak nezajímalo. Tudíž jsem si to musel vykompenzovat dnes a musím říct, že jsem zažil něco zajímavého. Ze začátku film nedostával moji 100% pozornost - skoro nic se nedělo a mě to zrovna nudilo. Zábava to začala být, až když se stal incident se lžičkou, která mě ujasnila to, na co se dívám, a že to asi nebude tak jednoduché. Postupně co film začínal nabírat na obrátkách, tak se stala nečekaná věc - začal jsem usínat. Ve zkratce, film se chová jako já, tudíž zažívá něco jako náhodné výboje energie. A to je možná největší problém tohoto snímku, protože omlouvám se, ale všechno ostatní bylo výborné. 7,5/10 (30.03.2023)

Velký filmař Miroslav Ondříček řekl, že film by měl hlavně budit emoce. To se tady povedlo vrchovatě. Četl jsem knihu a viděl film. Marhoul vynechal scény plné násilí, které z knihy kypí jako kaše z pohádkového hrnce. násilí není tady samoúčelné. Film se vrací neodbytně a nechává zaznít tu otázku Proč? Je v člověku v podstatě zlo a jen morálka, výchova a prostředí ho drží uvnitř, nebo je podstatou člověka dobro a jen krajní situace ho mění v bestii? Právě ta proměna Josky z nešťastného kluka píšícího vzkazy na loďku v chladnokrevného zloděje a vraha je to, co nejvíc na filmu děsí. Jen poslední scéna z filmu jako by dává naději, že je ještě cesta zpátky. Kamera oskarová. Herecké výkony excelentní. Režisér Marhoul zraje jako víno Jasný nominant na oscara. (13.09.2019)

Jsem rád, že jsem to viděl. Moc rád. A už to nikdy nechci vidět znovu. Někdo nedávno napsal, že vyhýbat se Nabarvenému ptáčeti je jako utíkat před sebou samým. Nebo něco v tom smyslu. Blbost. Ač byla druhá světová nejtemnější období lidských dějin, někdo takovéto prvoplánové útoky na emoce prostě nemusí (já). A neznamená to, že by před minulostí zakrýval oči. Zkrátka v jednostranném tlačení na pilu vidí trochu kalkulu. No a co? Rozhodně výjimečný snímek (na naše poměry) a doporučuju ho vidět. Ale zas odsuzovat diváky, kteří ho chválí do nebes, anebo naopak haní jako pornografii násilí, je nesmysl. Někomu (ne)sedne, ale rozhodně oba tábory budou mít dlouho o čem přemýšlet. (15.09.2019)

Po několika letech jsem si kino užil. Tři hodiny šumění lesa, větru, pole, zvuky zvířat a sem tam slova lidí. Kamera nabízí možnost si užít obraz a pohledy na krajinu. A na chování lidí. Vše, co se odehrálo je uvěřitelné, včetně přerodu z nevinného kluka na předčasně dospělého. Hudba mi nechyběla, stejně jako dramatický oblouk. A každá postava zanechala v hlavním hrdinovi nesmazatelnou stopu. Užil jsem si zapnutí mozku pro domýšlení chování postav i dopad na další děj. Pane Marhoule, děkuji. Škoda že novináři se nejvíc soustředili na pár mamlasů, co nevydrželi drobet expresivnějších záběrů. Podle mne ve filmu nic, co by běžný divák neměl vydržet, nebylo. (15.09.2019)

World is a vampire! Chce to odvahu natočit film, který zachycuje ty nejhorší aspekty lidské existence v takto kondenzované a naturalisticky syrové formě. Přemýšlím, komu je film vlastně určen, protože jen málokterý divák si dokáže připustit smutnou pravdu, že každý z nás má v sobě i temnou stránku a je jen na něm, jak úspěšně ji dokáže v kritických momentech potlačit. To už ale asi příliš filozofuji, takže raději napíšu něco o filmu samotném. I cesta může být cíl, ale cestu peklem, kterou si musí projít hlavní hrdina, asi osmiletý kluk, bych si opravdu nevybral. Chvílemi jsem si říkal, co ještě může přijít horšího a... ono to opravdu přišlo. Pokud máte odpor k násilí na dětech, ženách, zvířatech (popřípadě na všem ostatním živém), pokud se vám dělá nevolno z pedofilního zneužívání, zoofilního sexu nebo obnažených prsou Jitky Čvančarové (tzv. čvančary, viz slovník 2.0), pak raději zůstaňte doma. Nepíšu to proto, že bych byl filmem pohoršen, dokonce si dovedu představit, že realita byla za války ještě o poznání drsnější, ale chci jen varovat osoby si slabším žaludkem. U tohohle filmu si zkrátka nebudete říkat, že ta krev je jen kečup jako v tarantinovkách. Všem ostatním film vřele doporučuji, čeká vás zážitek, který ve vás přetrvá ještě dlouho po odchodu z kina. Ve všech kritikách vyzdvihovaná kamera Vladimíra Smutného je opravdu vizuální pošušňáníčko (myslím, že téměř stejně vymazlená jako v loňském Cuarónově filmu Roma). Hudební doprovod žádný, ale to v tomto případě není vůbec na škodu, naopak to ještě více umocňuje syrovost filmového prožitku. Takže klobouk dolů, pane Marhoule, tohle je precizní kousek filmařiny na světové úrovni. (16.09.2019)

Pozérská egomasážní srágora natočená k ukojení hladu určité sorty lidí po pocitu výlučnosti a nadřazenosti nad plebsem. Během sledování nudné, prvoplánové a vyprázdněné černobílé slátaniny jim rozkrokem projíždí orgasmické vlny při představě, že s pocitem hlubokého uspokojení dokážou přetrpět tři hodiny něčeho, na co by se žádný plebejec nevydržel dívat ani deset minut. Hudba je moc mainstream, dialogy jsou moc mainstream a ještě by to někoho neprivilegovaného mohlo začít bavit. A černobílé? No ovšem, jak jinak. Barvy jsou moc mainstream a koneckonců – svět je přece taky černobílý. Jsme v něm my – intelektuální elita chrochtající blahem nad vlastní duševní nicotou; a pak vy…lůza, která nepochopí hluboké jinotaje, jimiž oplývá naše tvorba. Gratuluji mistře Marhoule, opět jste pokročil na vyšší stupeň bytí a zase se o něco vzdálil oněm nevědomým masám pod vámi. (17.09.2019)

Na film se nádherně dívá. To byl můj první dojem, úplně mě to uchvátilo a měl jsem pocit, že procházím galerií s nádhernými černobílými fotkami, ať již portrétů, krajin nebo interiérů. Fantastická práce s kamerou a s prostorovým zvukem vás vtáhne do děje (viděl jsem v kině s Dolby Atmos). Děj je poměrně jednoduchý, ale není až tak podstatný. Důležité jsou obrazy ze života malého kluka, který musí na své cestě zemí postiženou válečným konfliktem doputovat až k cíli. Postavy, se kterými se potká a se kterými kratší či delší dobu žije jsou vykresleny plasticky a skvěle zahrány. Často zmiňované zlo a násilí jsou zobrazeny mnohem snesitelněji, než si možná myslíte. Každý druhý akční film je z tohoto pohledu horší. Mnohem děsivější je to, co na plátně nevidíme. Ale vše dává smysl a zapadá do sebe. Rozhodně doporučuji si na film zajít do kvalitního kina, protože ten zážitek stojí za to. Navzdory dlouhé stopáži jsem skoro neměl čas si vydechnout. (19.09.2019)

Nikdo neomdlel ani neutekl a já taky ne. Film určitě zajímavý a u nás vyjímečný, ale že bych z něj byl na větvi nemohu říct. Šíleně dlouhý, prakticky žádný děj, kluka furt někdo jen buzeruje a mlátí... Taková tour mezi řadou různých způsobů, jak někomu ublížit, ale bez zajímavého děje a to já ve filmu nemám rád. Film se snaží šokovat, ale neumí moc vyprávět. V podstatě jediné kvůli čemu stojí za vidění jsou nálady a emoce, výborná černobílá kamera a jednou to bude většině diváků úplně stačit. V každém případě je určitě dobré občas si v naší rozcapené a rozežrané době připomenout, že bývalo daleko hůř. A pan Marhoul by si měl připomenout základy fyziky - čtyřicetikilový kluk prostě nevytáhne na strom šedesátikilového kozla ;-) (20.09.2019)

Syrový, drsný, zlověstný, naturalistický...řekl bych až šílený, ale..bravo, pane režisére! Svědectví doby, které ukazuje vytrvalost v touze přežít (ale za jakou cenu) a lidskou hnusotu ve své nejryzejší podobě... (24.09.2019)

MixlevPixle a Merenre to zhodnotili uplně přesně. Po půlce filmu jsem nesundal oči z hodinek. (26.09.2019)

Nejsem odborníkem filmového umění a tak nebudu psát o tom co film má a co by měl mít,ale o tom jak na mě působí. Sednu si v kině(samozřejmě pokud nesleduji doma) a nenechávám se ničím rušit.Nikdy nepojídám chroupající pochutiny což ruší nejen mě,ale také ty ostatní.A pak to přijde.Buď mě film pohltí tak, že ať je třeba dlouhý 3 hodiny nemyslím na nic jiného.To samozřejmě nenastane u každého filmu,ale jen u vybraných.Nabarvené ptáče u mě navíc a to je zajímavé vyvolalo asociace na různé situace v mém životě.A to myslím především vyprávění mé babičky. (29.09.2019)

Povídání o festivalových úspěších, divácích odcházejících z projekcí a filmu vydupaném z ničeho příběhu vlastně trochu škodí; ale to jsou jen věci okolo a vlastně jediné, co mi lehce nesedělo. Je to velmi dobrý film; silný, poctivý, čistý, na doraz. Ne na efekt. Stylem vlastně trochu dokumentárním, bez hudby a černobílou krví se stává příběhem, který emoce netlačí na sílu, neždímá diváka prvosignálními přepady a tklivými smyčci, ale ukazuje Cestu. Cestu delší, the-fugitive-road-movie sklonku války, kdy vaše oči jsou příliš černé a svět dospělých krutý a bezvýchodný; naděje jsou jen střípky. Noc je posetá démanty, pohani se utápějí v hříchu nelidskosti a jen málo je očí, které si zachovaly alespoň trochu mravnosti… [80%; 2019-10-11 Cinestar Anděl] (11.10.2019)

Tak po šíleném humbuku vlastně zklamání. Po druhé kapitole je vzorec jasný a neměnný až do konce a ledovcové tempo tomu vůbec nepomáhá. Bez chuti a bez zápachu, bez emocí. (03.11.2019)

Tímto českým dílem jsem byla velice překvapena. Vzhledem k tomu, co se u nás v posledních letech točilo za průměrné až podprůměrné filmy mě Nabarvené ptáče dá se říct až šokovalo. Silné scény, skvělý scénář, kamera a hlavně vynikající herecké výkony. Že je film v černobílém formátu jen podtrhuje celkovou atmosféru. Jedinou výtkou za mě je délka, 3 hodiny jsou 3 hodiny a i u takhle silného filmu už jsem měla na konci problémy se soustředit. To nic ale nemění na tom, že to byl za mě jeden z nejlepších filmů, které jsem za poslední rok viděla a dávám tomu 90%. (05.12.2019)

Veľmi pekná kamera a zaujímavo brutálne poňatý príbeh.Celé to pripomínalo našu klasiku zo šesťdesiatich rokov minulého storočia Markétu Lazarovú.Erotické scény skôr uškodili filmu (zaujmime za každú cenu,scéna s kozou wtf),ináč veľmi kvalitnému českému filmu. (16.03.2020)

Dlouho jsem sbíral odvahu, protože jsem očekával sice hezky natočenou, ale také úmornou 3 hodinovou nudu bez dialogů. To první se splnilo bezezbytku, to druhé naštěstí tak hrozné nebylo, byť je to jeden z filmů, na který se podruhé nejspíš nepodíváte. (17.03.2020)

Děj se točí okolo malého chlapce, který se snaží na pozadí 2. světové války najít své rodiče. Tak jak hlavní hrdina prochází jednotlivými příkořími, se ale do děje nepříjemně vkrádá jistá schematičnost, která vzhledem k předlouhé stopáži začne působit poněkud nudně, a i emoční dopad na diváka postupně chladne. Ve výsledku tak finální scéna, která by měla diváka zasáhnout nejvíce, působí citově dosti prázdně. Filmový zážitek tak zajišťuje především skvělá kamera, které se daří navodit odpovídající poetickou atmosféru. I přes všechny výhrady, které ke snímku můžeme mít, mu nelze upřít jedinečnost a odvahu tvůrců, přijít s tímto námětem a překonávat dlouhodobé nesnáze se sháněním financí. A zde nejspíš také tkví největší důvod onoho obřího úspěchu na Českých lvech. Za mě to ale nejlepší český film roku není. (20.03.2020)

Možná skvělá práce kameramana, ale nicméně to nezachrání chaoticky sestříhaný film bez děje. Spíše je to dokument o válečných hrůzách, útrapách běžných obyvatel válečné doby, hnusu schovaném v lidských duších. Pro mě bylo těžké vydržet do konce a pak se vyrovnat s depresí, která se mi vplížila do hlavy. (23.03.2020)