Sňatky z rozumu

Postupně si snažím doplňovat i mé seriálové vzdělání a řada přišla na klasické československé televizní seriály naší historie. Dalším v pořadí byly Sňatky z rozumu. Předlohu od Vladimíra Neffa jsem nečetl a nejsem zatížen srovnáváním. Seriál je kronikou dvou podnikavých kupeckých rodů a provází je obdobím národního obrození mezi lety 1859 a 1881. Zvolené období pro mě bylo plusem, protože z hodin dějepisu si o národním obrození člověk pamatuje možná několik jmen a pár dat. Nejlépe se učí a pamatuje prostřednictvím příběhů a emocí (moderně storytelling :-)). To se Sňatkům z rozumu daří náramně. Sice měly pozvolný rozjezd, kdy nás první díl moc nebavil, ale poté se to rozjelo. Jak jsme se seznámili s dobře napsanými postavami a trochu je poznali, vždy jsme se těšili na jejich další příběhy a vývoj. Seriál je založený na výtečných hereckých výkonech a perfektních dialozích. Prakticky celý se odehrává v interiérech, což vůbec ničemu nevadí. Řemeslně nelze nic vytýkat. Jedinou výtkou zůstává postava vypravěče a jeho mnohdy násilné vstupy, kdy to musí divákovi naservírovat až pod nos. To by se dalo také zvládnout jinak a méně rušivě. Dávám čtyři hvězdy a někdy v budoucnu se určitě podívám i na pokračování – Zlou krev. (08.11.2022)

Musím začít dětskou vzpomínkou z 80. let, kdy se moje maďarská prateta s pletením v ruce půvabně snažila vyslovit jméno Dvořák. Ano, Vladimír Brabec tu byl jako excentrický a mírně pošahaný Antonín Dvořák skvostný. Ovšem většinu mých sympatií ve Sňatcích z rozumu posbíral dokonalý patriachální model středostavovské rodiny v podání Miloše Nedbala a jeho dvou dcer – přeslic (dobrá Iva Janžurová, výborná Jiřina Jirásková). Vedle nich tradiční a někdy těžko stravitelní klaďasové (Vladimír Ráž, Radovan Lukavský), naopak zemitá a přirozená Světla Svozilová (zvlášt ve svých promluvách k synu Janu Skopečkovi v base a po jeho návratu z basy). Gabriela Vránová ve své roli tradičně napotlamě. Závěrem čtvrtého dílu nádhernej emocema našlapanej moment (Jiří Vala versus Světla Svozilová). Jako celek bez debat. (11.12.2012)

Asi nebylo úplně šťastné, že jsem sledoval nejprve Zlou krev a pak až Sňatky z rozumu. Člověk na konci věděl, kam to bude směřovat. Ale aspoň teď můžu porovnávat. Byť Zlá krev je vyvedena v barvě, tak v kvalitě mi přišly mnohem lepší Sňatky z rozumu. Hodně je zde věnován prostor národní otázce, později otázce sociální, a to ještě docela tendenčně. (15.09.2019)

Ze seriálu by se dala sestříhat kompaktní dramata, z nichž to úplně nejsilnější by bylo to rodiny Váchů, v němž životně exceluje Miloš Nedbal. Jinak mi přijde, že málokdo postřehl, že seriál je to do velké míry (v souladu s knižní předlohou) kritický k agresivnímu ekonomickému liberalismu (téměř ve všech negativních vlastnostech koncentrován do postavy Nedobyla - i když ta samozřejmě jako všechny postavy měla reálný předobraz v předcích páně Neffových) v souladu s Masarykovým (jehož postavu v díle ovšem hledejme marně) postojem. Stejně pak bychom neměli zapomenout na filozofii českých dějin, která se celým dílem proplétá ve svých jednotlivých názorových a politických liniích (starorakouský konzervativismus, staročeštví, mladočeštví, realismus Masarykův, spřízněný socialismus). Domnívám se, že pro studenty historie a české literatury by mělo být sledování seriálu povinné. (06.02.2012)

Koukaj Nedobýlek, tohle je hodně dobrej seriál! Už vypravěč Voska svym přednesem splachuje 90% dnešních "umělců" do propadliště dějin. A když se pak rozběhne vyrovnaný příběh z hodně zajímavého období... radost sledovat! Mistrovská role Slávky Budínové, císařpán Rudolf H., naivní G. Vránová a řada dalších pěkných postav i hereckých výkonů. (03.09.2012)