Zlá krev

Sága Neffova rodu neztrácí na kvalitě ani ve svém po letech natáčeném pokračování. Skutečnost, že naše národní emancipace slouží ke zpochybňování celé naší novodobé identity, tento seriál nepoznamenala. Proces postupné degenerace významné části sotva vzniklého národního hnutí a jeho prvních skutečných problémů v rozporuplně vnímaném ideovém, kulturním a hospodářském kontextu je tu zvládnut s odzbrojující přesvědčivou bravurou. Vedle toho vzniká hnutí nové: pokrokáři, mladí, z nichž vyroste jádro prvorepublikové politické exekutivy. Proces s Omladinou i sílící socialistické hnutí, jímž KREV vrcholí, přesně a výstižně postihuje tyto pozoruhodné vzestupy tehdejší české společnosti. Mladší herecká generace, která tu dostala svůj prostor, generace osmdesátých let (Medvecká, Marek Brodský, Martin Zounar, David Vejražka, Vašinka, Pavel Vacek), vesměs svou příležitost dokázala zužitkovat a přesvědčit. Důležitost kontinuity (scénáristická rodina Zelenkových i režie Františka Filipa) se v tomto případě beze zbytku osvědčila, a tak jediné, co ZLÉ KRVI ve srovnání se SŇATKY chybí, je Voskův noblesní komentář a konferování (tehdy ještě ne moderování), jakkoliv i Martin Růžek v rámci daných možností zvládl svůj stručnější part rovněž s viditelnou bravurou. Kvalita se tedy i v tomto případě opět prolnula s profesionalitoutou a prolomena byla i dosavadní nevůle tento celek uvést na DVD nosičích. České televizi to tak víc sluší, doslova jí to jde k její divácké pleti. (03.01.2008)

7/7 Již barevné pokračování báječného Neffova seriálu Sňatky z rozumu. Některé příběhy jsou vysloveně slastné, zejména Míša Born na převýchově, mladá Ema Destinová, případně Marie Nedobylová, která uměla německy pomalu lépe, než samotný císař pán či Metoděj Nedobyl a jeho hrdinná smrt za vyšší dobro. Není to tak dokonalé jako ten epický příběh odehrávající se v předvečer otevření Národního divadla, ale i tak je stále se k čemu vracet. Jeden vrchol národního obrození národ nespasil. (31.03.2019)

Oproti Sňatkům z rozumu se jedná o mírný kvalitativní krok dolů. To je zapříčiněno mj. i 18letou pauzou. Jiřina Jirásková, která byla v prvním seriálu stará i na starou pannu zde v pětapadesáti hraje novopečenou matku. Ale na druhou stranu je třeba vyslovit tvůrcům dík, že nezměnili starou sestavu a ponechali např. i Míšu (O. Krejča ml.), který se z mladíka stal 40letým gymnazistou. Děj však drží vysokou úroveň, bohužel je vše zatíženo až příliš na sociální otázku a konec vykonstruovaným procesem s Omladinou vyznívá až příliš komunisticky. Stačí vzpomenout zcela poslední větu, kterou vyřkne Václav Postránecký. Hned jsem si vzpomněl na Únor a dobře mi z toho nebylo. (07.06.2009)

Po více než roce jsem se dostal k pokračování československého seriálu Sňatky z rozumu. Tvůrcům seriálu to ale trvalo osmnáct let. :-) Zlá krev dějově navazuje tam, kde Sňatky z rozumu skončily. Zavádí nás do Prahy (a Vídně) do roku 1881 a pokračuje zhruba následujícími deseti lety. Opět se setkáváme s rodinami, Bornů a Nedobylů a jejich okolí. Jsem velmi rád, že se zachovalo původní výborné obsazení. K nim se postupně přidala další generace postav i herců. Znovu jde o skvělé herecké výkony, dobré dialogy a především o výtečný dějepisný exkurz do naší ne moc známé historie, kdy Češi bojovali proti rakouskému mocnářství o uznání některých svých práv. Oceňuji pohled z obou stran naší tehdejší společnosti. Bohatí obchodníci jsou neustále ve střetu s dělnictvem, ať už je politická situace jakákoli. To je zobrazeno velmi dobře. Tentokrát mi nevadila ani postava vypravěče, který občas v podobě Martina Růžka vstoupil do děje. Paradoxně pro mě byla největší překážka barevná kamera, na kterou jsem si musel několik dílů zvykat. (13.03.2024)

Ježto opravdu často chodím Michalskou ulicí, kde je natočeno mnoho záběrů, každou chvíli myslím na to, jak Prahou kdysi procházeli Nedobyl, Pilát, Pecold, fýzl Kiesel, potřeštěnec Mrva a další. Kotel vznikajících a soupeřících idejí, zápas o národní ideu, socialismus, upadající monarchie versus republikánství a tak dále. Kromě toho přehlídka herectví. Jak jsem napsal u Byl jednou jeden dům, František Filip svými seriály dokázal poutavě provést národními dějinami od časů F. L. Věka až ke druhé světové válce. P. S. Těm, co ohrnují nos nad socialistickou agitací, bych rád připomněl, který stát má dodnes ve státním znaku srp, kladivo a přetržený řetěz osvobozené dělnické třídy, chvíle napětí - ano, je to Rakousko, kde se Pecold zapojil do socialistické agitace. :) (08.01.2016)