Harry Potter a Fénixův řád

V podstatě zábavný film, který jakoby se celou dobu snažil dosáhnout dokonalosti, jenže mu to nejde. A díky té úporné snaze neustále téměř neviditelně klopítá. To vše je korunováno velice mdlým finálem. Bohužel tohle asi bude hlavně režisérova chyba. Jenže film má zřejmě kvalitní předlohu (nečetl jsem), podle níž vznikl dobrý scénář. Vtipné situace v kombinaci s všudypřítomnou temnotou, výbornými výkony mladých herců a skvělými triky dělají z pátého Pottra stále nadprůměrnou záležitost. Jako film na mě Fénixův řád působil podobně jako šestá kniha Kingovy ságy Temná věž s názvem Zpěv Susannah, která se dala plně docenit až ve spojení se sedmým dílem, protože člověk pochopil, že to bylo nutné ticho před bouří. Snad to bude platit i zde. (19.07.2007)

Když pominu nějaké ty nelogičnosti, tak musím uznat, že si Harry Potter jako série drží laťku i po tomto dílu docela vysoko. "Pětce" dodala správnou záporáckou ingredienci Imelda Staunton, která si roli profesorky Umbridgeové luxusně užila. Hlavní postavy už mohou fanoušky překvapovat maximálně snad jen čím dál dospělejším zjevem, což zejména u děvčat není na škodu. :-) Btw. Mozkomory bych klidně nominoval do soutěže o nejpovedenější filmovou příšeru. Nejen Brumbál (jak je ve filmu řečeno), ale i oni mají styl. ;-) (28.09.2010)

Scénář: Michael Goldenberg .. Nejen změna scénáristy se vyplatila. Yates nejenže poutavě odvyprávěl ohlodanou kostru příběhu, ale zvládá napětí, gradaci a emoce v takové míře, jako doposud nikdo před ním. Jen škoda, že samotná předloha je už tak dosti (seriálově) ředěná a její zdlouhavá otevřenost je spíše ke škodě. I tak, nejen na první pohled, nejlepší filmový Potter. Mistletoe :-* (15.08.2007)

Naprostou většinu stopáže je pátý Harry Potter naprosto fenomenální. Yates má hroznou spoustu nápadů a velkou vizuální představivost (velmi často jsem si říkal, že PŘESNĚ TAKHLE jsem si to představoval). Bohužel, poslední třetina je až příliš zmatkovitá a oproti knižní předloze značně zkratkovitá a v akčním finále je vidět, že zde ještě nemá Yates pevnou půdu od nohama, což se projevuje na značné nepřehlednosti (kontinuální i prostorové) a ani 3D tentokrát nepomáhá, spíše naopak. K tomu spousta nevyužitých postav a téměř totální absence Hedwig's Theme (hudba je ale sama o sobě velmi fajn) nakonec sráží "JEN" na velmi soldní 4 hvězdičky. (31.07.2007)

Po Newellovskej rutinérskej a efektami nabitej štvorke mení Yatesov piaty diel notu na rádoby psychologickú konverzačnú drámu s prvkami kritiky diktátorského vzdelávacieho systému. Fenomén HP ide ťažko mimo mňa, napriek tomu si každý rok nájdem čas na to, aby som si pozrel na čom tá dnešná mládež fičí. Ale k filmu-Yates rozhodne natočil lepší film než bola vyprázdnená Ohnivá čaša, nanešťastie opäť plávame na vlnách lásky, dobra a spravodlivosti, ktorá vždy vyhrá. Istá snaha o vnútornú prepracovanosť charakteru hlavného hrdinu tu je, bohužiaľ momentov v ktorých si uvedomuje že svet ani ľudia nie sú dokonalí (terorizovanie mladého Snapea) je ako šafranu. Yates utlmil dve najvýraznejšie vedľajšie postavy Hermionu a Rona na úkor ostatných spolužiakov, ktorí za tento priestor vďačne prekrývajú známejších hrdinov. To platí najmä o predstaviteľke Luny Lovegood, Evanne Lynch, ktorej výstupy sú potešením pre oko i ucho diváka. Ide totiž o jednu z mála originálne a zaujímavo napísaných postáv v tomto filme. Omnoho viac diváckeho záujmu vzbudia postavy na strane Temného pána (ktorý stále vyzerá ako nedovyvinuté niečo a je skôr na smiech), a to Lucius Malfoy a sesternica Bellatrix Lestrange. Jason Isaacs tu konečne nepôsobil ako idiot (na rozdiel od Newellovho počinu) a akonáhle sa na plátne zjaví pani Burtonová (pardon, Helena Bonham-Carter) budete mať pocit, že Voldemort je len nastrčená bábka. Helena je skrátka skvelá a i za tie dve minúty čo je na plátne zatieňuje všetky ostatné postavy. Problém s piatym Harrym je ten, že sa snaží o ničo čím nikdy nemôže byť. Rozprávka o boji dobra so zlom pre mňa nikdy nebude plnohodnotnou drámou, pri ktorej by som si hrýzol nechty ako to celé dopadne. Neakčné prvé tri štvrtiny filmu nám naservírujú len pár zaujímavých scén ( opäť sa vraciam k Lune Lovegood, či scénam so Snapeom), zbytok je len balast priemerných dialógov. Čo ale stojí za to je záverečná štvrtina v Oddelení záhad. Tu Yates rozpútal výborné magické akčné peklo, na ktoré môže byť hrdý. Čo mi však na Harrym nekonečne lezie na nervy je to, že vždy keď má veľký problém (tj. vždy v závere každého dielu), spomenie si na svojich rodičov a priateľov a nie je toho, kto by nad ním vyhral. Sorry, ale z tejto „originálnej“ ilúzie som vyrástol asi v šiestich rokoch. 8/10 (06.08.2007)