Skafandr a motýl

Námět versus forma. Z filmařského hlediska, hlavně za tu geniální práci s kamerou, bych tomuhle filmu udělil metál. Všechny ostatní vizuální hrátky záleží na tom, jak velké empatie si dokážete k hlavnímu hrdinovi vytvořit. Opravdu nedokážu posoudit, kam kvality tohoto snímku sahají. Jednu chvíli mě uchvacuje Amalricovo minimalistické herectví, které dokáže obyčejné srdceryvné scény povznést na zcela novou úroveň, ale zároveň samoúčelné artistní výlevy na skafandry a motýly na mě působí docela chladným, ne-li zbytečným dojmem. Každopádně zvolený "cynický" úhel pohledu je v tomto žánru docela nevídaný. Za tuhle odlišnost patří Schnabelovi jednoznačné plus. 85% (18.09.2010)

TV/// Obsazení 7/10 Děj 8/10 Hudba 7/10 Prostředí 8/10/// +poutavé, zajímavý námět, příběh k zamyšlení -občas dlouhé záběry a zdlouhavé/// Náročný snímek, který mě ale dostal a zasáhl minimálně takovým způsobem, že jsem o něm ještě dlouho přemýšlel. Rozhodně bych se však na takovou depku nemohl dívat každý den./// Celkem 76%/// (12.01.2010)

Poctivý a deprimujúci snímok, ktorý vám na radosti nepridá, ale celkove podanie filmu si zaslúži obdiv. Mám rád filmy, v ktorých hlavný hrdina vo vnútorných monológoch hodnotí svoj život a v tomto prípade i jeho súčasnú, nezávidenia hodnú situáciu. V jednej z menších úloh možno vydieť Max von Sydowa, ktorý hraje otca hlavného hrdinu. V dojímavom telefonáte, ktoré sa nezaobíde bez sprostredkovateľky, synovi povie aj zaujímavú vetu, ktorá vystihuje ich situáciu. " Obidvaja sme uväznení. Ja som väzňom svojho bytu a ty svojho tela". Zdĺhavé dorozumievanie s postihnutým hlavných hrdinom pomocou abecedy, ktorý odpovedá iba klipnutím oka, je vo filme používané často, ale nie je to abeceda v podobe akej ju poznáme, ale začína pravdepodobne najpoužívanejšimi písmenami. M.Amalrica na vozíčku s pokriveným výrazom tváre a okuliarmi len veľmi ťažko spoznať, no našťastie sa spomienkami a flasbackmi často vraciame do doby pred tragickým dňom, takže jeho výrazných tmavých očí si užijete. Naposledy nimi gúľal opustený v púšťi s fľašou oleja, kde ho nechal James Bond....80% (25.12.2011)

Velmi dobrý film, který divákovi přiblížil nástrahy života, který nemusí být vždycky tak jednoduchý. Může se stát, že nebudete moc chodit, uvidíte na jedno oko, už nikdy neřeknete jednu souvislou větu, aby vám jiný rozuměl... Vše je to velmi strašidelné a mrazivé a Julianu Schnavelovy se to povedlo vystihnout velmi dobře. Kdyby udržel svou formu, z pohledu oběti, po celý snímek a nikdy by se neodchýlil, jeho práce by byla geniálním dílem a studií života v utrpení uzavřené mysli. On se toho však nedokázal držet, takže druhá půlka filmu už není tak působivá a mrazivě reálná. Škoda, protože herci jsou skvělý a to ani nemluvím o kameře. Chybělo opravdu pramálo, svižnější tempo a definitivní uzavření do světa jednoho muže, a šlo o věčný klenot. Přesto by tento snímek neměl uniknout žádnému milovníkovi francouzského filmu, protože pro mě je to o hodně zajímavější a působivější než například životopis Edith Piaf. (23.07.2008)

Hrôza pomyslieť, že by mal človek prežiť to, čo tento statočný chlapík. Plný života, bohatstva a skvelej kariéry no zrazu je tu jedna osudná sekunda a človek nemá nič... len jedno oko a mrknutia. Príšerný, ale príšerný osud byť väzňom vlastného tela... Dejová linka síce miestami strácala tempo a topila sa v nepodstatných veciach, no potešila ma kamera a výborní herci. A záver so sebou priniesol aj peknú melodrámu. Vlastne sa to dá chápať aj ako taká metafora o motýľovi - konečne voľnosť... Spokojnosť, nadpriemer. 75/100 (31.05.2018)