Planeta opic

Konečně viděno v plné kvalitě na BD. Planeta opic je mistrovským dílem, které ani po 55 letech neztratilo nic ze své působivosti a naléhavosti. Takhle silně znepokojivý snímek se jen tak nevidí. Hodně velký podíl na kvalitách má samozřejmě dost strašidelná hudba Jerryho Goldsmithe, ale také sebejistá Schaffnerova režie a fantastická kamera Leona Shamroye, který vytvořil obrovské množství nádherných panoramatických záběrů, které by se daly zarámovat. Opičí masky z rukou Johna Chamberse jsou i dnes dost věrohodné a právem byly odměněny Oscarem. Hereckému obsazení vévodí stále sošný Charlton Heston a ani herci v opičích maskách se neztratí, byť jim ty masky dost znemožňují větší herecké kreace. Planeta opic je nestárnoucí a stále aktuální klasika, jejíž zdrcující závěr právem vešel do dějin světové kinematografie. (30.06.2023)

Scénář: Michael Wilson, Rod Serling .. Jaké to štěstí, že jsem viděl Planetu opic tehdy v dobách, kdy nalézt informace nebylo tak snadné a tudíž jsem se dokázal vyhnout tomu nejzásadnějšímu - vyzrazené pointě, která nemá mnoho konkurentů v oblasti finálních dopadů na diváka a celý předešlý děj. Celé to na mne hodně zapůsobilo a videokazeta s tímto i všemi následujícími filmy byla často v mojí zápůjčce. Nevím jak by to fungovalo bez pointy, průběh není nikterak geniální. O něco více mne pak bavilo to rozvedení mytologie, i když časové paradoxy a nejrůznější chyby bylo třeba brát trošku s nadhledem... Dnes by mi nejspíš nepomohl ani ten nadhled, ale v nostalgické vzpomínce vím, že na tom všem tehdy něco bylo. 90%. (28.09.2007)

Rozhodl jsem se napsat k tomuto filmu komentář...a jak tak nad tím přemýšlím, nemám snad co k této esenci dokonalosti a mému 2. nejoblíbenějšímu sci-fi co říct. Má dost možná vůbec nejsympatičtější a nejoblíbenější podkresová hudba od arcimága Jerryho Goldsmithe rozjíždí jeden z nejzajímavějších příběhů kinematografie, mrazivou, dechberoucí podívanou, která NIKDY neztratí své kouzlo. Masky v Planetě opic budou navždy vypadat skvěle, protože jsou zkrátka pravé, ručně dělané. Digitální efekty stárnou rychle a časem jsou k smíchu. Planetě opic se však směje jen blbec. Lovecraftovské pravidlo přikazující závěr, který má překonat vše, co jsme dosud v příběhu zaznamenali, je zde předvedeno učebnicově. Není problém takový závěr vytvořit v prázdném filmu, ale ve snímku, který nás dusí neustálými nápady a neuvěřitelnou propracovaností a bezchybností, je to teprve oříšek. V Planetě opic je však závěr, který v této kategorii v mém osobním žebříčku nese jednoznačné 1. místo a jediná škoda je, že je tak neuvěřitelně známý a provařený, že málokdo dokáže před zkouknutím odolat jeho prozrazení. Jelikož jsem ale Planetu opic viděl poprvé snad v šesti letech, nikdo to nestihl a já byl v šoku, v šoku přesně takovém, v jakém jsem měl být. (18.04.2006)

,, Tak přece to udělali! '' ------- Knihu jsem četl ještě před viděním filmu a myslím si, že na svoji dobu bylo toto filmové zpracování odvedeno velmi důstojně. Je to zlatá klasika sci-fi filmů, podobně jako Vesmírná odysea nebo Vetřelec... Sedmdesátky byly ideálním časem, kdy Boullovu knihu natočit. Byla to taková vlasatá a ochlupená doba a tak nějak si myslím, že v kostymérně nebyl zas takový problém ty herce do podob goril a orangutánů líčit :-)! Ale teď vážněji. Tohle opravdu zasluhuje plný počet hvězd! * * * * * (14.04.2017)

Nadčasové/nestárnoucí dílo. Film ve svém zdánlivě nevýrazném komorním podání s nadhledem reflektuje různá zvěrstva lidstva, od inkvizice až po genocidu, přičemž oněm reflexním plochám všechna fakta přizpůsobuje. Neboli není důležité, jak mohly být věci takto nakonfigurované, ale proč - proč jsou takto nakonfigurované? Opice žijí ve městě, chovají se jako lidé, budují jako lidé, chybují jako lidé, chodí do škol a věnují se neurochirurgii, zatímco skuteční lidé jsou jen zdivočelá zvířata, neschopná myšlení nebo přizpůsobení se. Pak přilétá v raketoplánu inteligentní člověk Taylor, což je v rozporu se všemi opičími pravidly, zákony, svatými svitky a podobnými antimozkovými elementy. Zatímco jedni se ho snaží pochopit a vysvětlit si jeho existenci, pro druhé znamená hrozbu páchnoucí kacířstvím a hodnou likvidace. Počáteční úvahy kosmonautů tak ostře kontrastují s pozdější snahou co nejjednodušeji opicím vysvětlit svůj původ; dialogy tvoří stěžejní prvek a jsou napsány bravurně. V symbolických podmínkách, které si film pro svou existenci vybral, by přílišná vážnost byla na škodu, čehož si byli tvůrci vědomi, a tak dostalo nemalé množství scén lehce humorný, ironický podtón (ačkoliv chladná bezútěšnost dané situace je stále jasně patrná), vezoucí se právě na záměně člověka za zvíře. A když už toho všeho PROČ začne být v závěru příliš, a divák začne toužit alespoň po jediném JAK, dočká se šokujícího konce, který nekompromisně dosazuje předchozímu dění tvrdou a krutou tečku. Technická stránka odolala čelistím času rovněž výborně - masky vypadají pořád dobře, lokace jsou krásné a odpovídající, vyzdvihl bych také skvělou práci s kamerou a Jerry Goldsmith nahrál další z charakteristických soundtracků. Dokonce ani ty akční sekvence nejsou zlé. Podtrženo a sečteno - Planeta opic stále je inteligentní úvahovou sci-fi, jíž nechybí humorný podtext či povedená pointa. (26.12.2006)