Jane Eyre
Jane Eyre
Jana Eyrová
Režie:
Franco ZeffirelliScénář:
Franco ZeffirelliKamera:
David WatkinHrají:
Anna Paquin, Charlotte Gainsbourg, Fiona Shaw, John Wood, Geraldine Chaplin, Nic Knight, Joan Plowright, Joséphine Serre, Billie Whitelaw, William Hurt (více)Obsahy(1)
Chtěli z ní vychovat poslušnou ovci. Vyrostla v sebevědomou mladou ženu. Sirotek lowoodský. I pod tímto názvem byl někdy vydáván (a převáděn na filmové plátno) nejslavnější román Charlotty Brontëové. A plným právem. Neboť Jana, jeho ústřední hrdinka, sirotkem byla a v nechvalně známé lowoodské škole pro osiřelé dívky strávila plných deset let. Mnoho jiných takováto zkušenost zlomila. Jana ale byla silná osobnost. Zavržena rodinou své tety, téměř bez jediné spřízněné duše, ponižována až na samé dno lidské důstojnosti bigotními vychovateli, vyrostla v sebevědomou mladou ženu, která věděla, co může světu dát – a co od něj může chtít. A její první místo vychovatelky jako by jejímu sebevědomí dávalo za pravdu. Neboť Thornfield Hall se všemi svými obyvateli jí otevřel laskavou náruč a nabídl domov, jaký nikdy nepoznala. Jana ovšem netušila, že v jeho zdech se ukrývá tajemství, které se pro ni má stát osudným... Jana Eyrová, která vyšla v r. 1847 a od té doby je neustále znovu a znovu vydávána na celém světě, zaujala filmaře již v samých počátcích kinematografie. Od r. 1910 do r. 1921 bylo natočeno nejméně deset němých verzí, počet verzí zvukových je minimálně srovnatelný. Nejznámější je pravděpodobně americký film z r. 1944 s Joan Fontaineovou a Orsonem Wellesem. Ani tato Zeffirelliho verze z r. 1995 není zdaleka poslední. Režisér, který je velkým ctitelem anglické literatury a divadla, k ní přistoupil po svých dřívějších setkáních se Shakespearem (Zkrocení zlé ženy, Romeo a Julie, Hamlet). Mimořádnou péči věnoval hereckému obsazení. Malou Janu hraje Anna Paquinová, která získala Oscara za svou roli ve filmu Piano. Charlotte Gainsbourgová, dcera herečky Jane Birkinové a zpěváka a skladatele Serge Gainsbourga, byla na roli dospělé Jany vybrána z mnoha stovek kandidátek především proto, že je v ní, jak říká režisér „velká vnitřní krása a síla“. Na filmovém plátně se poprvé objevila ve svých dvanácti letech a už o tři roky později získala Césara za film Nestoudnice. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (146)
Poněkud unylá adaptace, v níž se střídají docela milé momenty s těmi nudnými. Možná by se mi to líbilo i víc, kdyby si Zeffirelli nevzal až příliš k srdci tu Janinu údajnou ošklivost a neobsadil do hlavní role mrtvolně bledou Charlotte Gainsbourg. Kdyby alespoň uměla hrát, ale ona se celým filmem jen tak propotácí, a když promluví, zní to, jako by někdo škrtil gumovou kachničku. William Hurt je sice o poznání sympatičtější (vzhledem ke své roli možná až příliš), ale tu jeho vnitřní rozervanost si člověk musí hodně domýšlet. A co je nejhorší, o nějakém jiskření mezi oběma herci nemůže být ani řeč. Každopádně vidět se to dá, i když ten konec působí dojmem, že už to chtěl mít pan režisér co nejdříve za sebou. ()
Ďalšia adaptácia slávneho románu, kde je všetko presne tak, ako má byť. Ide o to, či vás táto neustále adaptovaná látka stále zaujíma a nakoľko máte radi podobné typy filmov a romantiku všeobecne, respektíve všetko dokopy. Menej drásavé a depresívne ako príbuzné Búrlivé výšiny. Celkovo som sa ale viac kochal krásami rozsiahleho Haddon Hall, okolitej krajiny a kostýmami ako starým známym príbehom. Charlotte sympaticky naivná, Wiiliam sa mi do tejto úlohy príliš nehodil, medzi oboma postavami som necítil to správne erotické iskrenie. ()
Po výpravné stránce je to velmi zdařilý film, nadprůměrně kvalitní. Jane Eyre (Charlotte Gainsbourg a jako malá Anna Paquin) je hrdinkou ženské romantické pohádkové literatury 19. století, kdy žena i přes těžké překážky a úklady ke štěstí přijde, navrch k bohatství a šťastné rodině. Ano v dětství byla terčem ústrků, ale to je zde jen okrajové téma. V dospělosti pak na prvním místě svého působení vychovatelky potkává svého budoucího vyvoleného: majitele panství cynického Edwarda Rochestera (William Hurt). A neuvěřitelnosti a zvraty pomalu vyplouvají na povrch: pán domu se zamiluje do umělecky nadané vychovatelky, která city samozřejmě opětuje, i když ve ctihodné důstojnosti tehdejších mravů. je odmítnuta bohatá a pohledná nevěsta, objevuje se ukrytá manželka pána panství, kterou byl nucen si rodiči v mládí vzít za svoji choť, odmítání, zbohatnutí Jane, které odkáže její zámožný strýček veškerý majetek, oslepnutí pána, znovushledání, obnovení zraku a šťastné soužití, kdy oba lidé konečně dosáhli toho, co v životě chtěli. Z dalších rolí: správkyně Rochesterova panství paní Fairfax (Joan Plowright), zlá teta Reed (Fiona Shaw), která nakonec na smrtelné posteli odhalí Jane pravdu o jejím bohatém strýci, despotický provozovatel dívčího internátu pan Brocklehurst (John Wood), stejně tvrdá vychovatelka slečna Scatcherd (Geraldine Chaplin), přívětivá vychovatelka slečna Temple (Amanda Root), vychovávaná svěřenkyně Adele (Josephine Serre), bohatá a urozená zájemkyně o pánovu ruku Blanche Ingram (Elle Macpherson), šílená Bertha (Maria Schneider), ukrytá pánova manželka, či její bratr Richard Mason z Jamajky (Edward de Souza). Tvůrci telenovel mají zajisté svou inspiraci v romantické literatuře 19. století. Zde to má alespoň háv uměleckého dramatu. ()
knihu jsem nečetl, ale viděl několik jejích zpracování, toto mi přišlo vizuálně velmi pěkné, ale připadalo mi, že vynechaných scén bylo až přespříliš, např. vztah obou hlavních představitelů v podstatě postrádal jakýkoliv vývoj, zcela chybělo ne nedůležité období, kdy Jana odchází ze sídla atd. nicméně - film je pro mě především vizuální záležitost., takže poctivých 70%... ()
Knihu jsem nečetl, žádnou jinou adpataci na Janu Eyrovou jsem neviděl (takže srovnávání můžu přeskočit). Mě byl nastíněn vcelku romantický film, který podlě mě docela dobře předkládá divákovi dobu 19. století nejen v Anglii. Od mamky jsem se dozvěděl, že podle knihy Jana neměla být vůbec hezká (a je faktem, že to filmaříi dodrželi). Sice jsem se nenudil, ale to jiskření mezi milenci mi připadalo docela slabé. O tom, že byla úplně přeskočena část misijní cesty jsem se dozvěděl až po filmu, ale nějak zvlášť mi tam nechyběla (ikdyž myslím, že čtenáři knihy nejspíš ano). Ale i já cítil, že ten konec byl takový useknutý a ani mi moc nedával smysl (a jak jsem se dozvěděl, moje domněka, že byla blbost, když se Rochesterovi vrátil zrak, byla správná). Takže musím hodnotím průměrem. ()
Reklama