Soukromá válka pana Wilsona

Kvalitný komediálny pohľad do zákulisia americkej politiky, nielen zahraničnej. I keď je to trochu schématicky spracované, nedá sa filmu uprieť hĺbka a istá miera poctivosti a herecké obsadenie celé dielo pozdvihuje. Vo filme kraľuje prekvapivo skôr Hoffman ako Hanks avšak keďže na Hanksovi stojí celý film, rozhodne nezostáva pozadu a čo sa týka Julie Roberts, tak tá tu prekvapila len novou vizážou a netypickou rolou. Film má pár podarených a vtipných situácií, ale ako celok to tak ohromné nie je a po skončení v divákovi nezanechá nejaký neobyčajný pocit. A koniec trochu zamrazí, keď si človek uvedomí k čomu to všetko smerovalo. (03.01.2015)

Osudy mazaného politika Wilsona viditelně nevybízí k suchopárné dějepisné lekci, ale spíše k odlehčené komedii, chytře míchající takřka neuvěřitelná fakta s humorem a ironickými narážkami. Pokud máte navíc k dispozici Hankse, Hoffmana a Robertsovou, jen stěží natočíte špatný film. Největší pochvaly přesto náleží Mikeu Nicholsovi, který látku pojal svižně, věcně a bez zbytečných podzápletek. Politika=divadlo - zde však v dobrém slova smyslu. 90% (12.02.2008)

Některé věci by vážně měly zůstat v soukromí. Ať už v soukromí rodiny pana Wilsona, amerických kin nebo ve střižně pana režiséra. Podle obsahu byl Charlie Wilson „devkař, alkoholik, příležitostný uživatel drog a kongresman.“ Jestli se tohle Amíkům líbí, ať přijedou k nám, my takových exotů máme plnou sněmovnu i parlament. Sice nemají ani dohromady takové zásluhy, jako Wilson, zato je s nimi ovšem mnohem větší sranda. (Filmfest Hurghada 2012, 35/67) (29.12.2012)

Nichols se Sorkinem zlehka škrábou ta citlivá společenská místa, která takový Stone dříve raději kousal. Nevyvolají tím hádky či částečnou obrodu, ale řeknou k tématu svoje, trefí se středoproudu do přemýšlivého vkusu a kdo si ve filmu najde, co potřebuje, bude od něj odcházet s velmi oduševnělým pocitem. Za tím ale nehledejte negativum, protože do takové skupiny se musím s veskrze pozitivními pocity řadit i já sám. Hanksova lehká přetvářka, rozšafná gesta a zároveň i uvěřitelný charakter jsou pro mě v balancování mezi satirou a politickou moralitkou o několik stupňů výš než výrazově lehce ztracená Julia a bohužel i Hoffman. Ten možná i kvůli scénáři předvádí ležérní chvástání, které postupně přeroste v bourání správné cesty, čímž trpí právě štiplavě humorná stránka, stávající se v jeho podání spíše nakyslou fraškou. Kromě tohoto nešťastného rozhodnutí ale nemám námitky a chválím, co můžu. (22.07.2008)

Aj keď mám Mike Nicholsa medzi svojou režisérskou top ten, niektoré komentáre, ktoré som si pred zhliadnutím filmu ma prinútili byť ostražitým. Ale nemusel som. Film som si užil. Kašľať na niektoré nedostatky, podstatné je, že to bol film o vzácnom type ľudí, ktorí slovami Komenského vedia, môžu a chcú. Dokonca sa mi v závere filmu vybavil záver Kódu Enigma, keď vojaci chceli bezmyšlienkovito a hromadne využívať kód Enigma pre záchranu maximálneho počtu svojich lodí a civil ich musel učiť narábaniu s prezradeným kódom. Aj Wilson chcel dotiahnuť akciu v Afganistane ďalej, ako bol odchod posledného ruského okupanta z ich územia. Nepodarilo sa a následky sa prejavujú dodnes. Ono je ľahšie bojovníkov zmobilizovať, než ich po vojne demobilizovať. Som rád, že som ani tomuto Nicholsovmu filmu s výbornými dialógmi nemusel dať iba tri hviezdičky. (19.12.2016)