Režie:
Jiří StrachKamera:
Martin ŠecHudba:
Zbyněk MatějůHrají:
Klára Issová, Tatiana Dyková, Jiří Dvořák, Ivan Trojan, David Švehlík, Aleš Háma, Táňa Fischerová, Miroslav Táborský, Marek Taclík, Viktor Preiss (více)Obsahy(1)
Dvoudílný televizní scénář Lucie a Josefa Konášových je působivým a dramatickým příběhem lásky, hrdinství i slabosti. Odehrává se ve dnech, kdy šlo našemu národu opravdu o vše, v období protektorátu. Ačkoliv příběh začíná téměř idylicky, na sklonku roku 1941, předčasnou oslavou Silvestra, s falešným zdáním, že vše je stále v pořádku, a dvě krásné mladé ženy, přítelkyně a obdivovatelky tehdejších filmových hvězd, jako byly Adina Mandlová i Nataša Gollová, jsou středem společnosti, právě v tuto chvíli nedaleko odtud, v zasněženém lese, seskočili padákem tři mladí muži: Bartoš, Potůček a Valčík....
Příchod parašutistů, vyslaných z Anglie, kteří se v Pardubicích objeví, znamená zásadní zlom v dosavadním životě obou žen i v životě jejich manželů. Do nebezpečných akcí, které mají parašutistům pomoci splnit zadaný úkol se zapojí nejen ony, jejich manželé, ale i řada dalších osob kolem nich. Přes to všechno však Hana ani Táňa nezapomínají na svou touhu uplatnit se u filmu, touží po krásných šatech a nemohou přehlédnout mužský šarm a svádění Alfréda Bartoše, jednoho z parašutistů. Přátelství obou dívek začne dostávat povážlivé trhliny. Spolu s tím se přiostřuje i nebezpečí odhalení celé této pardubické skupiny. Němcům se podařilo zachytit několik stop, a jedna z nich vede k Valčíkovi, který se skrývá pod falešným jménem coby vrchní v pardubickém hotelu Veselka. Všichni si začnou uvědomovat vážnost situace. Mistrné propojení ryze soukromých, intimních vztahů jednajících postav s historickými událostmi, které, ať zúčastnění chtěli nebo ne, zasáhly do všech lidských osudů, je nesporným kladem obou autorů.
Příběh se sice odehrává ve velmi krátkém časovém úseku, ale je v něm jakoby v kostce postižena široká škála proměn lidských charakterů, od zcela malých selhání až po ta nejzávažnější. Ale jde v něm současně i o obdivuhodné a mnohdy nečekané důkazy odvahy, statečnosti a obětavosti. Je to i příběh o zkoušce, které je vystaveno přátelství, dosud považované za nejpevnější...
Díky tomu, že se autoři zamýšlejí nad touto dobou právě z tohoto hlediska, přes komplikované a nejednoznačné vztahy a postoje vylíčených postav, vznikl text, který se stal skvělým podkladem pro silný a divácky atraktivní televizní film, jehož působivost a dramatičnost ještě zvýraznila režie Jiřího Stracha a obsazení obou hlavních postav Tatianou Vilhelmovou a Klárou Issovou. V neméně důležitých a skvěle zahraných rolích se setkáte i s Jiřím Dvořákem, Davidem Švehlíkem, Ivanem Trojanem, Miroslavem Táborským, Alešem Hámou, Matějem Hádkem, Viktorem Preissem a dalšími.
(oficiální text distributora)
Recenze (222)
Režii ani scénáristům vlastně nelze nic vyčítat. Dělali, co uměli a opravdu odvedli maximum toho, co v nich bylo a je. Problém je jinde. Ne v tom, že v odboji nebyl čas na pohlavní vyžití. Ne v tom, že v něm působili i lidé nehodní. Základní potíží je, že se z filmu zcela vytratily rozhodné črty doby - boj s Hitlerem a jeho pohůnky. Srovnáme-li toto dílo např. s klasickým filmem šedesátých let SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN, vynikne plochost Strachova ambiciózního projektu. Pro další srovnání však nemusíme tak daleko do minulosti. Humor a nadhled Hřebejkových MUSÍME SI POMÁHAT je v tomto ohledu ještě nemilosrdnější. Výpadky ve vědomostech a zanedbané sebereflexi zkrátka nejde beztrestně ignorovat. Platí se za ně. Kvalitou díla a narušenou působivostí předkládaného výsledku. ()
Jirka Strach umí natočit super filmy a toto téma je vlastenecky vděčné, přičemž rozumím tomu, že na úkor faktů, které nejsou známé, je nutné jednotlivým postavám vtisknout nějaké charakterové rysy. Rozumím i pohnutce vykreslit "budoucí hrdiny" jako obyčejné lidské bytosti v těžké době. Bohužel ve vztahu k tématu nemám pochopení pro žádné milostné pletichy, natož pro proutnické extempore, které předvedl s postavou Alfréda Bartoše. Tohle se opravdu nepovedlo, takže další historická přesnost celého snímku je tímto dost pošlapána. Škoda. 60% ()
Fiktívne príbehy na pozadí skutočných historických udalostí ma vždy zaujímali. Tento prekvapil svojou kvalitou, zaujímavosťou a kvalitnými hereckými výkonmi. Strach nemal strach ísť aj do citlivejších tém a zobraziť hrdinov ako obyčajných ľudí, ktorými aj boli. Nevadil mi ani miestami inscenačný štýl, ktorý vzhľadom na udalosti a formu TV filmu má aj opodstatnenie. Niektorí vyčítajú filmu historickú nepresnosť v správaní sa ľudí počas vojny, že si chodili na prechádzky, na večierky, do krčiem. Ja v tom nevidím nič neobyčajného. Aj počas nemeckej komunikácie žili ľudia ako mohli. Život za protektorátu predsa nebol o dennodennom útlaku na českom národe, bežní ľudia robili, čo mohli. Tých, ktorí naozaj vzdorovali bolo len málo. ()
Zaujalo mě přirovnání ke Casablance (viz Operace Silver A, česká televizní Casablanca), protože její úrovně toto rozhodně nedosáhlo, i když společné rysy by se asi (kdyby se chtělo) najít daly. Kdysi před mnoha lety, ne dlouho po premiéře tohoto tv filmu, účastníci odboje dokonce zvažovali žalobu na tento film a Historik Šustek k tomu tenkrát podotkl: "Snad si nemyslíte, že lidé, kteří parašutisty ukrývali, by riskovali život kvůli arogantním a poživačným floutkům?" (Viz: Odbojáři chtějí žalovat ČT kvůli filmu o Silver A ) Naprosto souhlasím s tím, že vykreslení jednání velitele parašutistů Bartoše i náhled na celou akci atentátu na Heydricha bylo v naprostém souladu s komunistickou propagandou, neboť přesně tak, jak to popsali ve filmu, nám to kdysi vysvětlili i ve škole (podotýkám, že v té době mě už školní podání dějin hodně nezajímalo). Jistě se i mezi účastníky odboje našli lidé, kteří nebyli absolutně čestní, odvážní, stateční, etc. ale těžko by takovému člověku svěřili vedení celé akce atentátu. Takže z hlediska historického za mě velká nespokojenost, scénáristé sice spolupracovali s historiky, ale jak to dopadlo viz zmiňovaný článek. Z hlediska ostatního - dobrá práce režiséra, dobrá práce herců (a dobrá práce vzájemně - asi proto si Strach stále dokola do filmů vybírá Dvořáka, Trojana a Švehlíka) - Dvořák má dostatečné charisma (když ho měl dost na Přemysla Otakara, tak ho má pro mě pro všechno), Švehlík se mi (více než) dostatečně líbí a umí i působit jako poslední spravedlivý, Trojan má zase správný nadhled. Vilhelmové naivita je celkem uvěřitelná a Issová dokázala, že nejen Hrubešová umí ukázat kozy... (Sorry, ale ani v případě válečného dramatu si tento komentář nemohu nechat ujít, byť její jednání jako Hanky zcela chápu, když viděla, co viděla, taky bych na jejím místě udělala leccos). Jak film dopadne je zcela zřejmé už od začátku, ale i když spěje k nevyhnutelnému, je dějem zajímavý. ()
Jiří Strach umí točit filmy. I tento jeho film se může pyšnit pečlivou režií, bohatou výpravou, skvělým hereckým obsazením, zajímavou kamerou. Ale až na několik posledních minut mě nepřesvědčil, že není více, než jen "telenovelou" z doby protektorátu a Heydrichiády. Chápu snahu tvůrců ukázat hrdiny jako lidi se svými neřestmi, potřebami a tužbami, ale mě tento příběh nenadchl a dost často jsem se přistihl, že se nudím. ()
Galerie (16)
Zajímavosti (10)
- Na dvoře gestapa je v jedné scéně možné v pozadí na zdi zahlédnout bezpečnostní kamera. V další scéně je již zakrytá. (Reyak)
- Závěrečná poprava lidí spjatých s pomocí parašutistům se odehrává ve filmu nahnáním do jakéhosi tunelu. Ve skutečnosti se odehrála na pardubickém zámečku, kde je údajně stříleli po dvou, pak písek pečlivě uhrabali, aby nebyl od krve, a přivedli další dva. Nebo zabití Potůčka (Matěj Hádek) českým četníkem – ve filmu vidíme akční útěk lesem, ale ve skutečnosti ho zastřelil ve spánku. (JT19)
- Scéna, ve které Alfréd Bartoš (Jiří Dvořák), utíká před gestapem, se natáčela v Pardubicích, konkrétně kousek od zámku. (sibuk)
Reklama