Veřejný nepřítel č. 1: Epilog

Zatímco první díl působí jako soubor jednotlivých scén, sloužících k načrtnutí Mesrinova zázemí a charakteru, Epilog je plnohodnotným filmem se vším všudy. Prostor dostává zamyšlení nad fungováním státního aparátu a médií a k tomu zůstávají dramatické přestřelky v hlavní roli s Casselem, který opět funguje jako uhrančivé ztělesnění prchlivého chlapáctví. Finální scéna je jen pomyslnou třešínkou na dortu, z jejíhož zpracování by se mohl učit každý, kdo uvažuje nad tím, že konec divákovi prozradí předem. Bravo. (31.08.2009)

Dobrodružství Mesrina nemohlo samozřejmě skončit pouhým útěkem z vězení. To by nebyl Mesrine, aby na sebe nepoutal pozornost a nevymýšlel další skopičiny. A tak ve druhém díle máme několik vloupaček, zadržení, útěk od soudu, zadržení, útěk z vězení až po neradostný a nevyhnutelný závěr. Je s podivem jak tuto látku dokázal zpracovat režisér Richet, přece jen jeho Přepadení 13. okrsku nebyl ničím vyjímečný film. Tady ovšem drží opratě pořádně. Zdálo se mi že druhému dílu přece jen se nevyhnulo hluché místo a to hlavně v období revolucionářských myšlenek, přece jen jeho excesy a zkraty už začínaly mírně nudit nebo minimálně přestávají být originální. Závěr nelze než nepochválit, úžas budí, kterak měla policie z Mesrina nahnáno. PS: Oba díly Veřejného nepřítele číslo 1 jsem natolik hltal že jsem je zvládnul bezmála na jeden zátah. Ale musím říct že první díl se mi líbil trošičku více. (16.06.2009)

Vrcholně boží. Dvojka je nemyslitelná bez jedničky, aby děj i vývoj postav nechala vygradovat do dechberoucího finále. Vincent Cassel zde herecky předvádí něco naprosto neuvěřitelného, a díky vydatné podpoře fantastického hudebního doprovodu exceluje v dramatu, u něhož jsem napětím skoro nedýchal. Když si k tomu přičtu celou tu plejádu skvělých herců, která se v obou filmech objevila, a bravurní technické zpracování, nemám daleko k tomu, abych toto dvoudílné drama vynášel do nebes. (03.03.2013)

Tak tohle už byla jiná káva. V porovnání s ,,jedničkou" se zde už jednalo jen o čistou akci. Jednička však nesla tíhu úvodu a a počátky a důvody Jasquesovi kriminální kariéry. V podání Vinceta Cassela byl pro mne Jasques nesmírným sympaťákem byť to byl gangster. Některé jeho nápady stejně jako v prvním dílu však člověk nechápal a stejně tak jeho myšlenku, že je revolucionář zloděj. Například přepadení nejstřeženější věznice s bazukama, její rozstřílení a osvobození vězňů z různých revolučních frakcí... Pokud sympatičnost hlavního hrdiny byla záměrem tvůrců, pak se jim to beze zbytku podařilo. Film nemá chyby. Dobová prostředí (obleky, auta, účesy, hudba atd...) vše je dokonalé a vše se časem mění. Jean zde skutečně při každé akci vypadá jinak, převlek stíhá převlek. Navíc stárne, a tak už to není ten štíhlý voják z Alžíru, ale taťka s kotletama a ke konci i pořádným pupkem :-) Super. (23.07.2011)

Loupeživý gangster Jacques Mesrine nepolevuje ve svém řádění. A pokračuje v sérii loupežných přepadení bank se svými komplici. Jde po něm vytrvale celá francouzská policie, a když už mu zatne tipec, on ji zase přelstí. Obávaný gangster má neskromné ambice předělat zkažený politický systém a je stále velmi alergický, když někdo vyslovuje jeho příjmení nesprávně. Zločinec se stal pro Francii veřejným nepřítelem číslo 1. Oproti předchozímu dílu se ubralo na násilí (nejdrsnější scénou je skopání novináře) a popustila se uzda do jisté míry zábavné absurdnosti. Občas je to hodně přes limit. Dále mně vadilo, že hrdinovi hodně moc do karet hrála náhoda, a to doslova ve všem, co udělal. Od útěku z vězení až po jeho další plány nekalých akcí, ve kterých šlo hlavně se nabalit hromadou peněz, ale luxusu si moc neužíval, když byl věčně na útěku před spravedlností. Vincent Cassel je ve své roli dokonale zhýralý, ale ani nevím, jestli ve mně vzbudil sympatie. A tak je to s celým tímhle trochu natahovaným pokračováním. U režijního kormidla zůstal Jean-Francois Richet, ale přesto je druhý díl o dost jiný a na jedničku ve všem ztrácí.Troufám si napsat, že je to odvar, sice stále dobře koukatelný, ale i tak odvar oproti nabušenému, napínavému a kompaktnímu předchůdci. Tady už se do toho zapletla politika, hraní si na Boha a častá absurdita některých situací to moc nevylepšila. Rovněž dějové skoky v jednotlivých časových obdobích postrádaly cit a nebylo moc jasné, proč Mesrine střídal tolik své komplice a jak je vůbec ke spolupráci kontaktoval. Pochvalu zaslouží Marco Beltrami, jehož hudba dobře ladila k napínavým scénám, kterých se nakupilo nejvíce až v závěrečné třetině filmu. Herecké obsazení bezchybné. Pořád jsem však hledal vysoké kvality jedničky, kterých se mně tentokrát nedostalo. Rozpačité režijní uchopení tohoto dílu, mě už tolik nebralo. 60% (15.11.2013)