Karamazovi

Dostojevského fikce plná rozsáhlých popisných pasáží, košatého vyjadřování a filozofických úvah jde tak trochu mimo mě. Četl jsem, ale určitě ne dobrovolně. Pražští herci z Dejvického divadla zrovna přijeli do krakovských oceláren sehrát adaptaci náročné hry. Čeká je tovární generálka, hrají jak o život, přičemž tu a tam tvůrci přihodí krátké epizody z „reality“. Továrna s odstavenými stroji je atraktivním prostředím, kterému navíc další body přinášejí samotní herci. Výsledek má své kvality, ač si nemyslím, že zrovna tenhle ojedinělý Zelenkův kus slupne „běžný“ divák. Filmové zjevení ano, mně se ale nestrefilo do vkusu. (15.02.2020)

Obával som sa, že ma to vzhľadom na námet a jeho formu spracovania nebude baviť. Všetko zbytočne, lebo tie herecké výkony počas "skúšky" sú tak strhujúce, že naposledy ma takto emocionálne zasiahol Žiakov návrh v parlamente, ktorý si myslí, že ideálnym riešením do budúcna, by bolo zlegalizovanie predaja drog v lekárňach. Kým je však Žiak kokotkom na pohľadanie, Trojan a spol sú excelentnými hercami, ktorí mi pripravili plnohodnotný, emocionálny zážitok. Výborná, v originálnom šate poprepletaná "divadelná skúška" vo filme, ktorý sám o sebe, disponuje vlastnou príbehovou váhou .. (02.12.2021)

Samotnou hru Karamazovi jsem neviděl, ale tatínek mě před ní mnohokrát varoval, takže mě to vlastně ani nikdy nenapadlo. No a film Karamazovi je vlastně hlavně o té hře, kde Trojan přehrává a ostatní nehrají vůbec, ale jistě to byla snaha o vykreslení toho, že jde teprve o zkoušku a herci to ještě tolik neumějí, potom tedy bravo. Mimo hru se postupně rozjedou dvě plytké zápletky, z nichž jedna prošumí do ztracena a druhá skončí jako klišé. Pochvalu určitě zaslouží hudba, obzvláště na konci, kdy její hlavní téma je lehce doprovázeno rytmicky se vlnícími kovovými monstry továrny, takže výsledkem je vlastně pravá industriální hudba. (11.07.2008)

Pan Zelenka pěkně vzkvétá... od mozaiky knoflíkářů přes příběhy obyčejných lidí a jejich šíleností až k bratrům Karamazovým. Pro mě se tento snímek jednoznačně stává úchvatným výplodem současné české kinematografie, který mě svým podáním zcela ohromil a jméno Petr Zelenka se nyní stává symbolem jednoho z největších zjevů dnešního filmu. Jednak jsem vášnivým milovníkem Dostojevského, jednak jsem hlubokým obdivovatelem divadla, jednak jsem nenapravitelným divákem netypických filmů. A Karamazovi mě naplnili nevídanou dávkou emocí včetně všech jejich vedlejších účinků... Divadlo ve filmu? Divadlo v továrně? Divadlo v životě? Ano, ano, ano! Vynikající nápad natočit divadelníky, jak se připravují na vystoupení v polské továrně, jak se poddávají svým postavám, jak se vžívají do života velkého hříšníka a jeho synů, jak procítěně inscenují realistický román velkého myslitele a jaký to může mít dopad na obyčejného člověka, kterým zmítají jeho osobní problémy (a nutno podotknout, že se jedná o člověka věřícího). Zásadně nesouhlasím s tím, že postava dělníka, který během "zkoušky" přišel o syna, nezapadá do kontextu - právě naopak. On se svými pochybnostmi, který se zničehonic ocitl před osudovou zkouškou a zcela bezbranně stojí tváří tvář otázce, zda-li je bůh či není, a kterému se před očima rozehrává filosofie Dostojevského a vidí důsledky, právě on doplňuje a stvrzuje onen mrazivý pocit, který ve mě snímek vyvolal. Jinak by to byla "jen" báječná podívaná na divadelní představení odherávající se na filmovém plátně... Ale je to mnohem víc. V mých očích jsou Zelenkovy a Schormovy Karamazovi odkaz, odkaz dnešní společnosti o odpovědnosti za své činy. "Žijeme jako zvířata, ale chceme se modlit." Nejde jen o nadčasovost Dostojevského či o otázku víry, to vše jen podtrhuje reálnou situaci: ztrátu syna. A otec sleduje herce, ovšem vidí hříšníky, vidí kněze, ďábla, pochybnosti, naději, vidí osud... naprosto úchvatný, ohromný a silný filmový zážitek! Kromě výtečného nápadu Petra Zelenky a Evalda Schorma musím zmínit také excelentní výkony všech zúčastněných (zejména Trojan, Holub a Myšička zazářili), malé představení Dostojevského-mončičáka v podání loutkaře Solce bylo také báječným vstupem a mě jen mrzí, že Lucie Žáčková opět měla malý prostor k tomu, aby předvedla, co v ní dýmá, protože zrovna tenhle kus by ona vybrousila k zářícímu lesku. Ovšem i tak jsem rozžhavena z téhle hluboké sondy a nechám ji v sobě pěkně doutnat... (15.06.2008)

Zelenku jsem měl vždycky rád, protože dokázal dát obyčejnému příběhu svůj originální nádech. A to se i týká i Karamazových, kteří se odehrává jako divadelní hra v jedné továrně, kde se střídá ten známý příběh s příběhy herců a dělníků. A ani tentokrát Zelenka režijně neselhal a řeměslně se opravdu nedá na co stěžovat. Některé scény jsou přímo strhující a herci hrajou na plný plyn a to všichni bez vyjímky. Jediný co mě tam trochu rušilo, byla ta linie okolo toho dělníka. Ne, že by byla špatná, ale na mě vůbec nefungovala a nechávala mě spíše chladným. Ale to je asi můj problém a ne filmu. Ale i tak se jedná asi o nejlepší český film tohoto roku. (14.12.2008)