Cesta

Těžké hodnocení, film totiž můžeme vnímat ve dvou rovinách - ta první, sledující epizodní dobrodružství otce a syna, prostřednictvím kterých poznáváme reálie postapokalyptického světa, má po chvíli nesnesitelně pomalé tempo a na to, co se na obrazovce skutečně děje, je vyprávěná strašlivě pomalu. Ve druhé rovině ovšem sledujeme symbolické hledání odpovědí na dosti palčivé otázky (Kdo a proč, jestli vůbec někdo, je sleduje? Jaké jsou motivy otce a jaké syna? Kdo je v tomhle světě skutečně ten dobrý a zlý a jak se to pozná?) a v tomhle ohledu to celé funguje výborně a konec tomu dává velmi silnou pointu, která možná na první pohled není tak patrná. Škoda že se k zajímavým a, jakkoli klišoidně to zní, lidsky silným odpovědím dobereme až skrze zdlouhavé, snad až unylé vyprávění. Za to hvězda dolů. Ale těch pár herců a záběry na bezútěšnou krajinu jsou skvělé po celou stopáž. Kvalitní a nenápadný přírůstek do postapokalyptického šuplíčku. (05.07.2015)

Soumrak lidstva aneb takhle to jednou s námi dopadne. Kdo si myslel, že na natočení kvalitního filmu jedna vystřelená kulka a putující otec se synem nestačí, tak se škaredě pletl. Cesta má tak silnou atmosféru, že by se dala krájet sekáčkem na maso. Trojice Hillcoat - Mortensen - Cave vyždímala z daného tématu absolutní maximum, což se odráží hlavně na depresivním pocitu při sledování. Nejvíce mne ale na celém snímku uchvátil jeho obraz. Po celou dobu totiž nenarazíte na jakékoliv pastelové barvy, pokud zrovna hlavní hrdina v krátkých záblescích nevzpomíná na pestré časy se svou láskou. Moře vypadá jako Londýnská stoka, zvěř se stala součástí historie, celkový look okolní krajiny je pouhá směs odstínů černé a bíle, takže i taková duha působí jako dar od Boha. Beznaděj a zoufalství na každém kroku. Konečně dílo pojednávající o konci světa, které má srdce a duši. (02.02.2010)

Postapokalyptická tíživá vize...komorní film několika herců...mistrně rozehraný aspekt zmaru...zvířecí ID uvnitř člověka symbolizovaný fenoménem kanibalismu...solidní adaptace stejnojmenné knihy Cormaca McCarthyho, v níž samotné tkví Achillova pata tohoto filmového díla - jestliže se Cormac McCarthy ve své proslavené knize (a taktéž v její skutečně dokonalé filmové adaptaci bratrů Coenů) s názvem Tahle země není pro starý vyjadřuje ke stavu současné americké společnosti, v Cestě chce provést uměleckou reflexi o řád výše a snaží se vydat popis celého lidstva, takový záměr je ovšem ve filmové rovině o poznání těžší a neproveditelnější, neboť vyžaduje více filozofických než dějových pasáží, což skvěle funguje v knižní epicko-lyrické fúzi, mnohem hůře už v médiu založeném na pohyblivých obrázcích... Podobné filmy: Kniha přežití, Já, legenda, Ocelový meč (13.04.2010)

Cesta mě, upřímně řečeno, spíš zklamala. Nemá totiž jiskru, označení "komorní" tady spíš maskuje režijní bezradnost. Existují snímky, které se odehrávají na mnohem menší ploše jedné místnosti, skalní rozsedliny nebo rakvi a přece dokážou udržovat diváka v neustálém napětí. Cesta sice zobrazuje postkatastrofický svět, kde každý den představuje zápas o holé přežití, neumí ho ale náležitě prodat. Má v sobě energie jako člověk po maratonu. Postkatastrofický žánr často sklouzává do pitomých akčních béček typu Šíleného Maxe. Cesta měla jedinečnou příležitost ukázat realistický zánik pyšné lidské civilizace v celé bezvýchodnosti a hrůze. Schází tu ale atmosféra a mnohdy i napětí. Angažmá hvězdy světového formátu, jakou představuje Charlize Theron, mi přijde na několik těch nevelkých flashbacků vyloženě zbytečná, tohle by klidně obstarala kterákoli neznámá televizní herečka. Dialogy jsou příliš úsporné a zjevně se jim nevěnovala velká pozornost. Cesta ukazuje svět po blíže nespecifikované katastrofě (velmi pravděpodobně pádu většího kosmického tělesa), ale ten obraz má slabiny. Pokud by dopadlo do moře, vyvolalo by obří tsunami, které by spláchlo pár set milionů lidí z pobřežních oblastí a nížin a zasolením rozsáhlých ploch by došlo k lokálním hladomorům. Z hlediska lidské civilizace by to byl sice úder, ale určitě ne smrtelný. Pád na pevninu by vymrštil takové množství horniny a prachu, že by na celé planetě vyvolal nejspíš na pár stovek let změnu klimatu. Říká se, že civilizovanost končí 3 dny poté, co se zhroutí zásobování, ale ten obrázek bezcílně se toulajících jednotlivců, dvojic a skupinek mrtvou krajinou by nejspíš vypadal úplně jinak. Ze dne na den by skončila fajnová liberální civilizace s kulturou, lidskými právy a konzumním obžerstvím. Začalo by nemilosrdné soupeření o zcvrkávající se zásoby a zdroje, bylo by ale nejspíš organizované a vysoce sofistikované. Spíš než kanibalismus by hrozilo použití zbraní hromadného ničení a velké války vedené tentokrát bez ohledu na veřejné mínění a do krajnosti. Narozdíl od filmových tvůrců si nemyslím, že by hrozil nedostatek střeliva. Jestli má něčeho lidstvo dostatek, tak právě zbraní obecně. Tady by se pracovalo ve velkém. Dnešní státy by rychle skončily a vzaly by s sebou bezradnou politickou reprezentaci, k moci by se dostali ti s pevným odhodláním a zatraceně tvrdými lokty. Ve filmu několikrát zazní otázka, zda jsou ti či oni dobří. Podobné termíny by v postkatastrofické společnosti ztratily význam (přinejmenším ten dnešní). Úkolem doby by bylo zredukovat 8 miliard obyvatel dnešní Země na pár milionů schopných se uživit v postkatastrofickém světě. Lidem, kteří by přežili, by hrozilo něco horšího než hlad a zima. Ztratili by totiž soucit a lidskost. I kdyby na Zemi dopadla planetka, která kdysi vymazala dinosaury, příroda i člověk má mimořádnou schopnost přizpůsobit se. S ohledem na téma a s vědomím, že Hillcoat nechtěl natočit lacinou akční záležitost, dávám slabé 3*. Celkový dojem: 50 %. (08.03.2013)

Zobrazenými událostmi se film od knihy příliš neodchyluje, odlišný je ovšem emocionální dojem. Kniha je opravdu neustálá nepřerušovaná deprese, film příliš zjemňují jímavé tóny a časté flashbacky, díky tomu působí po značnou část stopáže spíš melancholicky. Co se povedlo dokonale je ztvárnění prostředí a výprava. Dobrý film, ale ke knize by sedl dle mého mnohem syrovější přístup. (04.05.2010)