Skyfall

Tím, že Mendes neutíkal před v současnosti již nepřehlédnutelnou vyčpělostí a unaveností bondovského konceptu, ale naopak je v osobě stárnoucího Bonda tematizoval, stvořil něco, co je v sérii ještě o řád revolučnější než Casino royale. Je fascinující, jak právě díky odchylkám od zavedených bondovských atributů dokáže Mendes fakticky i atmosfericky vytvořit právě ten svět, v němž Connery kdysi začínal. Snad tedy nebude následovat další zpátečnická neumětelská srágora typu Quantum of Solace, která tohle všechno rozmetá na kousky. PS: Rusové, Číňani, Severokorejci, Íránci, Muslimské bratrstvo, saláfisti, wahábbisti, Al-Kájda, Tálibán a co jsme se dozvěděli? Že největší hrozbu matce vlasti představují jednotlivci z vlastních řad. Jo a že Assange je svině a pravděpodobně teplouš. (26.10.2012)

Jak řekla herečka arcibiskupovi: "Nečekala jsem, že to bude tak dlouhý," ale žádnej dobrej film nemůže být dost dlouhej. A jak říká moje babička, kdo má viset, ten se neutopí, takže neutonul ani Bond, James Bond, ani Mendes, který nám připravil koktejl s vyváženými přísadami krve, potu a slz. Tradiční receptura v moderních kulisách nemá zapotřebí halit příběhovou nahotu fíkovým listem triků a pozlátka, stejně jako v době, kdy si většina cílového publika plete Marxe a Engelse s Marks and Spencer, už nemůže operovat machobondem svádějícím boje s rudochy a agentky cizích mocností ve světě jasných pravidel a předem přidělených rolí, takže to řeší nelítostným reflektorem namířeným na zákulisní hru stínů a vědomím, že dýkou do zad se nejlíp míří z vlastních řad... Návrat marnotratných synů k mateřsko-macešké M jede nelítostnou trasou, kde není čas na odbočky v podobě bondgirls a vybuchujících kuličkových per, ale závěr, kdy tenhle postmoderní torpédoborec s ladností jachty zakotví v tradicionalistickém přístavu, je docela milá poťouchlost. Skyfall možná nepřepíše dějiny - třebaže se v něm přepisují nekrology - ale svěžím větrem ze skotské vysočiny je každopádně. Pleasure for me, pánové, a u čtyřiadvacítky nashle. P.S. Ačkoli je příslušnost filmu k inteligentní komerci nezpochybnitelná, to přirovnávání k Nolanovi má píchlou gumu hned na všech čtyřech gumách Aston Martina... (24.11.2012)

Pohádka o tom jak oscarový především vztahový frajer nějakým kouzlem dokázal nebondovským stylem natočit skutečně nejlidštější a filmově nejzajímavější bondovku ze všech, a přitom použil nejen tradiční bondovskou nezničitelnost (závěr úvodní sekvence), ale i od pohledu vyšinutého a esteticky odporného superherce/superpadoucha (gaye, jak jinak), a ještě ukolébal diváka všech převážně klukovsky popcornových dobrodružství agenta 007 odkazy na "staré dobré předrestartové časy", aby dost výrazně naznačil, že je pomalu zatáhne i do hájemství Náčelníka Kamenného Ksichta. A jen tak mimochodem, téměř bezzvuková scéna se zrcadlově lesklými skly a odstřelovačkou je vizuální orgasmus - a další oscarová křivda pro Mistra Rogera Deakinse. Co dál? Třeba to, že si leckdo naivně myslí, že za bondgirl tu byla Bérénice Marlohe. K čemuž mám ještě drobné BTW - označování Toniy Sotiropoulou, která se objevila ve dvou záběrech, za hvězdu z bondovky - což se dělo mimo jiné v souvislosti s českým plesem v opeře - je naprostý výsměch... asi jako že Rytmus "hraje" v Die Hard 5;) V zásadě se dá říct, že mě Skyfall svojí zážitkovou hutností a přístupovou dvojakostí velice bavil. Přesto je pořád na čem pracovat, protože způsob jakým se děj posunul rozhodujícím způsobem kupředu (vypořádání tajné služby s nejhustopekelnějším hackerem na světě připojením jeho laptopu do svojí sítě, hahaha), je stále nedůstojný úrovně "moderní bondovky", i leckteré z těch starších. I tak ale říkám - excelentní bondovka/nebondovka, výborný film. 90% (09.04.2013)

Šest let dozadu se 007 restartoval v batmanovsky temnější rovině. A když už to netopýří sousedé dotáhli k uzavřené trilogii, hlásí se k návaznosti tří dílů také parta stojící za mračícím se Jamesem. I tady je to osobní a díky Bardemově Silvovi až překvapivě moc. Právě od jeho zjevení totiž Skyfall konečně zařadí vyšší rychlost, zatímco v první třetině jede téměř až zpátečkou. Ostrov, metro a tím spíš Skotsko ale nedávají sebemenší prostor k nadechnutí a z Craigova tvrdě fyzického herectví dělají zasloužený prostředek k úspěchu. Narozeninová bondovka je tak nakonec spíše vydařená. Lepší a sevřenější než místy dýchavičné Quantum, horší než lahodně zrající Casino, ovšem nad všeobecnou adorací umělecké stránky musím vzhledem k několika logickým kopancům a i napodruhé podivně ospalé úvodní třetině trochu kroutit hlavou. Přesto mi tahle forma pořád sedí, obzvlášť když vím, že může jít ještě o krok výš. (14.09.2013)

Jako nekritického obdivovatele QoS mne docela zaráží, kolik se najde lidí, kteří jsou schopni štkát nad tím, jak Bond přestává být Bondem a vytrácí se ze série. Přitom Sam Mendes natočil nejklasičtější příspěvek ságy, který dokonale pasuje především do časů Seana Conneryho, a zároveň je schopný fungovat v mantinelech nového století. V úvodní akci bagr jakoby symbolicky zbořil trend předchozích dvou filmů, aby se pak hrdina skrze cestu domnělé smrti vydal vstříc novému dobrodružství. To servíruje všechny propriety staré školy, počínaje úchylným záporákem, kterého si Bardem vychutnává naprosto bezezbytku (dentální expozice mě bude dlouho budit ze sna), aby si z nich přitom stihlo dělat legraci (rozhovor s Q) a ještě se stihlo zabrousit do Bondovy hlavy hlouběji, než minule. Vše pak vrcholí ryze osobním závěrečným bojem, který se stylizuje do role personální apokalypsy (nejenom pro ten vrtulníkový nálet). Pokud něco zaslouží extrémní pochvalu, pak je to Deakinsova kamera a práce se světlem (Šanghajská epizoda vládne!), kterou korunuje Newmanova hudba, která jde neotřelou cestou ve stylu Johna Powella. Craig jako obvykle na jedničku. Jestli mám chuť něco tomu vytknout, tak snad až tu úpornou snahu připomínat, že se jede ‚old-school‘. Ale to zajisté spraví druhá projekce. [A spravila. Film dokonalý v každičkém detailu. Sledovat jej je čistá extáze.] (27.10.2012)