Skyfall

Jedna z největších schopností umění spočívá v jeho neustálé dynamické proměně v kontextu doby. Působení umění je dáno již recipientem samotným, který je ovlivňován okolím, etnikem, ke kterému patří, časem atd. Film byl vnímán jinak v kontextu doby, kdy byl natočen než o několik desítek let později. Kritické docenění bondovek také přišlo mnoho let od vzniku prvních dílů. Vyčítat Skyfall značný odklon od tradic bondovské tematiky je poněkud nepatřičné. [==] Nový Bond je filmem dvou polovin; dvou světů, se kterými je hlavní hrdina konfrontován. S jedním, tím tradičním bondovským a druhým, více realistickým, kde je prezentována Bondova zranitelnost, snad až smrtelnost. Skyfall netematizuje jen bondovskou legendu samotnou, ale obecně hyperrealné a spektakulární akčně-špionážní filmy. Mendes přitom tu odkazuje na Wellese, tu na Peckinpaha či Copollu. Kdyby snad měla série skončit, byl bych rád, aby posledním filmem byl Skyfall, ve kterém se zrcadlí celé půlstoletí bondovek. R.I.P. 1962-2012; 2012-? (05.11.2012)

Nevím přesně, kolik bondovek jsem dosud zhlédl, ale Skyfall je s největší pravděpodobností poslední. Sam Mendes ani Daniel Craig za skromné hodnocení v podstatě nemůžou, jednoduše se mi ten bondovský kolovrátek přejedl a kdyby nedošlo k jeho modernizaci s příchodem Daniela Craiga směrem k moderně pojatým realističtějším akčním filmům, asi bych s bondománií (která u mě vždycky představovala okrajovou část kinematografie) skoncoval už dřív. Starší bondovské tituly s Seanem Connerym jsou pro mě, jak jsem si při nedávných reprízách uvědomil, téměř nekoukatelné a Daniel Craig byl první představitel Bonda, kterému jsem jeho příslušnost k špionážní agentuře věřil. Jenže co naplat, ať se modernizuje, jak chce, základ zůstává stále stejně pitomý. A nakonec je veškerá ta snaha o osudovost, tragiku, o větší hloubku vlastně spíš na obtíž. Ten film nejlíp funguje v momentech, kdy se nebere vážně a k brakovosti se záměrně hlásí, jako např. ve scéně útoku lidožravých varanů na zlosyny. Chování postav a ďábelské plány hlavního padoucha na pomstu jsou ve skutečnosti podobné vtipu, kde vynálezce vysvětluje na patentním úřadě mechanismus zbrusu nové pasti na mouchy. "Je to vlastně bludiště, kde moucha bloudí labyrintem chodeb doleva, doprava, doleva, doprava..." - "Aha a na konci...?" ptá se úředník, "zase zatáčka?" - "Kdepak, na konci je propast, moucha se zřítí dolů a zlomí si vaz."... Oceňuju Mendesův smysl pro vizualitu a krásná scéna s medúzami v čínské megapoli si sama o sobě zaslouží 1*, oceňuju schopnost Craiga hrát tvrdé chlapy i ve věku, kdy už se jiní orientují na konverzačky, a oceňuju Bardemovu schopnost zahrát si ďábelského padoucha tak, že uznale kýváte hlavou, ale zbytek - darmo mluvit. Celkový dojem: 45 %. (04.12.2014)

Jak řekla herečka arcibiskupovi: "Nečekala jsem, že to bude tak dlouhý," ale žádnej dobrej film nemůže být dost dlouhej. A jak říká moje babička, kdo má viset, ten se neutopí, takže neutonul ani Bond, James Bond, ani Mendes, který nám připravil koktejl s vyváženými přísadami krve, potu a slz. Tradiční receptura v moderních kulisách nemá zapotřebí halit příběhovou nahotu fíkovým listem triků a pozlátka, stejně jako v době, kdy si většina cílového publika plete Marxe a Engelse s Marks and Spencer, už nemůže operovat machobondem svádějícím boje s rudochy a agentky cizích mocností ve světě jasných pravidel a předem přidělených rolí, takže to řeší nelítostným reflektorem namířeným na zákulisní hru stínů a vědomím, že dýkou do zad se nejlíp míří z vlastních řad... Návrat marnotratných synů k mateřsko-macešké M jede nelítostnou trasou, kde není čas na odbočky v podobě bondgirls a vybuchujících kuličkových per, ale závěr, kdy tenhle postmoderní torpédoborec s ladností jachty zakotví v tradicionalistickém přístavu, je docela milá poťouchlost. Skyfall možná nepřepíše dějiny - třebaže se v něm přepisují nekrology - ale svěžím větrem ze skotské vysočiny je každopádně. Pleasure for me, pánové, a u čtyřiadvacítky nashle. P.S. Ačkoli je příslušnost filmu k inteligentní komerci nezpochybnitelná, to přirovnávání k Nolanovi má píchlou gumu hned na všech čtyřech gumách Aston Martina... (24.11.2012)

Prvá polovica, ktorej jediným highlightom je šanghajský mrakodrap, je remeselne dobre zvládnutá ale zdĺhavá. V zajatí povinných bondovských tradícií sa zdržuje pre príbeh zbytočnými postavami (bondgirl) a prináša málo prekvapení (vybavenie technologickými hračičkami). Od scény s plachetnicou, smerujúcou k ostrovu – a teda od nástupu záporáka na scénu – ale to najlepšie čo Bond kedy priniesol. Paradoxne nie moc bondovské... Škoda, že v tom, čo tu Mendes nastolil, nebudú následujúci režiseri schopní pokračovať. Strihačské umenie v schylovaní sa k útoku na súd, a obrazová estetika v Škótsku, povyšujú značku Bond na delikátnu filmovú drámu. Prvá bondovka, v ktorej ma bavilo riešiť súvislosť postáv. Jokerovsko/hannibalovskému Bardemovi prosím oscarovú nomináciu za najlepšieho vedlajšáka. (02.11.2012)

Jako nekritického obdivovatele QoS mne docela zaráží, kolik se najde lidí, kteří jsou schopni štkát nad tím, jak Bond přestává být Bondem a vytrácí se ze série. Přitom Sam Mendes natočil nejklasičtější příspěvek ságy, který dokonale pasuje především do časů Seana Conneryho, a zároveň je schopný fungovat v mantinelech nového století. V úvodní akci bagr jakoby symbolicky zbořil trend předchozích dvou filmů, aby se pak hrdina skrze cestu domnělé smrti vydal vstříc novému dobrodružství. To servíruje všechny propriety staré školy, počínaje úchylným záporákem, kterého si Bardem vychutnává naprosto bezezbytku (dentální expozice mě bude dlouho budit ze sna), aby si z nich přitom stihlo dělat legraci (rozhovor s Q) a ještě se stihlo zabrousit do Bondovy hlavy hlouběji, než minule. Vše pak vrcholí ryze osobním závěrečným bojem, který se stylizuje do role personální apokalypsy (nejenom pro ten vrtulníkový nálet). Pokud něco zaslouží extrémní pochvalu, pak je to Deakinsova kamera a práce se světlem (Šanghajská epizoda vládne!), kterou korunuje Newmanova hudba, která jde neotřelou cestou ve stylu Johna Powella. Craig jako obvykle na jedničku. Jestli mám chuť něco tomu vytknout, tak snad až tu úpornou snahu připomínat, že se jede ‚old-school‘. Ale to zajisté spraví druhá projekce. [A spravila. Film dokonalý v každičkém detailu. Sledovat jej je čistá extáze.] (27.10.2012)