Bílá stuha

Po formalni strance vyborne, atmosfera mysticka, z hlediska vypraveni dilci okamziky dobre, ale celkove velmi chladne a nepristupne, stopaz premrstena. Absence hudby tentokrat filmu dosti skodi, schazi element, ktery by prirozenym zpusobem udalosti dynamicteji posouval. Docela chapu, proc ceska distribuce nad timto Hanekeho odklonem od vlastniho signifikantniho stylu tolik vaha. (17.11.2009)

Copak jiného asi mohlo vyrůst z mladé generace, která byla neustále ponižována, omezována a zesměšňována, než hromada esesáků a gestapáků? No, tak jednoduché to asi není, Haneke ale nemá pronic zanic pověst filmového chirurga. Začal nenápadně, ale na konci jsem měl dojem, že mi podřízl hrdlo, a já si toho ani nevšiml. (15.04.2010)

*****: za upozornění, že mám být ráda, že jsem se narodila v době, kdy se v dětsví dá prožít dětství a také za prostou dokonalost, které se z hlediska chopení se tématu nedá nic vytknout. Ale znáte to, svých 5* si šetříte pro sebe, ne pro cizí. (28.01.2010)

Viem si predstaviť tú dobu, keď výchova mala v popise práce dietky nie motivovať k lepšiemu životu, ale cirkevne ich strašiť a viesť ich puritánsky vypestované duše k úvahám o opačnom štýlu bytia. Všetkého veľa škodí, najviac by si to mali vyčítať pokryteckí cirkevný hodnostári, teda ak vôbec majú svedomie. Haneke tento zakrytý problém predniesol vo vizuálne špičkovom háve, ale nejako sa nechcel dostať ďalej, pričom si to film samotný zaslúžil. (20.01.2018)

Tazky oriesok na hodnotenie. Na jednej strane precizna rezia, obsadenie a atmosfera, na druhej prepalena stopaz, mnozstvo zdlhavych zaberov a malo vyhrotenych situacii. Nieze by namet nebol zaujimavy ale po zhliadnuti vo mne film nezanechal natolko silne dojmy aby som mohol hodnotit vyssie. 70% (18.01.2010)

Jenom Haneke, psycholog rozkladu, zhnusen americkou produkcí a tamními poměry, stejně jako nepříznivým přijetím geniálních Funny Games U.S. , a navrátivší se do rodného Německa, mohl natočit tak neskutečně formálně podvratnou podívanou. Bez jakýhkoliv žánrových příkras a modelového zjednodušení postav či děje natočil jeden z nejevropštějších filmů posledních let, upomínající na Bressonovi moralizující příběhy, kterým přidává pečlivě napsanými postavami( učitel jako neschopný pozorovatel, po XX letech nestranným vypravěčem) historickou naléhavost a nevnucující rozuzlení nechává uvalit vinu jen a jen divákovi . Ukolébávající diváka oldschoolovým tempem vyprávění i zvolenou černobílou formou postupně nahlodává, s neuvěřitelným citem a přesností základní jistoty fungování společnosti, nahlíží za strnulé masky a nalézá nenávist i vinu, nefukčnost výchovy i náboženství proti zlosti jednotlivce. (08.02.2010)

Popsat zážitky z Bílé stuhy asi není možno. Celým snímkem totiž prostupuje neuvěřitelně tísnivá atmosféra. Tu vytváří samozřejmě udalosti, které se ve vesnici v průběhu jednoho roku dějí, motivace jedntolivých postav, které postupně vycházejí na povrch, despotické postavy, povětšinou otců a jejich přísná výchova X výsledek vychovávání dětí. To je také klíčové téma - neboť hned jedna z prvních vět ... "tyto události mohou osvětlit některé záležitosti, které se staly v naší zemi". To byla také dle mého jedna z hlavních motivací - vyrovnat se nějak s minulostí svého národa - naroubovaná na příběh jedné tísnivé vesnice. Žádná omluva, jen asketické líčení akce přílišné výchový a její budoucí reakce... Tohle vše je navíc podáváno v syrové černobílé formě statické kamery. Ta je pomalá a velice odtažitá - pro diváka tak vzniká dojem pouhého vzdáleného pozorovatele, který sice může do domácnosti nahlédnout, ale nijak se participovat (jakákoliv výchova - násilí umně skryto za dveřma, za rohem...). Tíživá je i jakákoliv absence hudebního doprovodu. Suma sumárum, Bílá stuha je těžký film, ovšem pokud se rozhodnete ho ztrávit a dát tomuto až auteur dílu svou pozornost, budete odměněni neuvěřitelným zážitkem Věřím, že o těch podivných událostech, které se udály v naší vesnici, musím vyprávět (17.04.2010)

Velmi tíživé psychologické drama. Znepokojivé, kruté. Chápu, že některé diváky může zklamat implicitní styl vyprávění a zakončení/nezakončení? a proto rozumím uživatelům, kteří zde nahazují průměrné či dokonce podprůměrné hodnocení. Mně ale tento styl natočení sedl a od nejvyššího ohodnocení mě odrazuje jenom to, že Funny Games na mě zapůsobily mnohem více. Třeba si to ale jednou rozmyslím a tu pátou hvězdičku přihodím. 80% (21.07.2012)

Hanekeho styl je vizuálně neskutečně poutavý a absence atmosferické hudby jen prohlubuje sílu prožitku. Na druhé straně příběhem divákovi absolutně nic neusnadňuje a nutí Vás abyste se do příběhu sami ponořili. Příběh lehce mysteriózní skvěle podporuje způsob vyprávění a zároveň množství ne zcela vyřčeného. Haneke zamlžuje jak jen může a místo toho aby vysvětloval, tak nechává prostor pro Vaši úvahu co se vlastně stalo. (25.02.2015)

Tak toto mne těžce minulo. Ono to asi bude částečně tím, že jsem se na film vůbec nijak nepřipravoval, nečetl jediný komentář, tedy absolutně nevěděl, do čeho jdu. Po dnešku vím, že si s panem režisérem Hanekem nebudu rozumět. Podivní lidé s podivnými dětmi natočení podivnou kamerou. Asi ten správnej artovej divák nejsem. (19.03.2012)

Sonda do života jedné předválečné osamělé vesnice. Naprosto brilatní zachycení života a vztahů mezi jednotlivými občany. Můžeme zde vidět odpor vesničanů vůči tehdejší šlechtě, způsob života v rodinách - především pak pevnou autoritářskou ruku otce jako vůdce celé rodiny, ale také nešvary mezi mužem a ženou. Scéna doktora a porodní báby mi naprosto vyrazila dech. Tak syrově brutální a přitom naprosto autentické. Takhle se skutečně žilo. Celé tohle nesmírně náročné drama - snímek není rozhodně žádnou oddychovkou po náročném pracovním dni - sází na bezvadnou práci kamery, žádné šílené videoklipové střihy, ale pěkně dlouhé kamerové rozhledy po kraji, světnici apod. navíc oldskůl look. Nakonec, ještě že jsme tam měli lehce komickou figurku učitele a jeho "dvoření se" Evě. I když komickou, no na tomhle filmu nebylo bohužel komické nic. Všechno zde je syrové... (10.09.2010)

Až do krajnosti vycizelovaný snímek, který svou nenápadnou, převrácenou nostalgií zprostředkovanou bezbarvým hlasem učitele analyzuje do hloubky společnost, resp. její kolektivní vinu. Bílá stuha není jen o tom, kdo je původcem všech zločinů, které jsou vyvrcholení po staletí udržovaného konzervativního pořádku, ale chápu ji jako zhoubnou předzvěst následujících let německých dějin. Film jen nenápadně pojí události s historickým kontextem, přičemž ale utváří vztah právě mezi vesnickou komunitou, jež se dává do souvislosti k tehdejšímu Německu v co nejobecnějším slova smyslu (postihuje náladu státu na podkladě marginálních událostí). Začíná se zde od obyčejných lidí, jejichž osudy jsou obtěžkány různými konflikty a které zůstávají nevyřešené. Tyto konflikty jsou ale základnou pro konflikt mnohem větší, nelze se divit, že zůstávají podružné - vzhledem k tomu, že jde o hlubší analýzu. Bílá stuha je veskrze odměřenou sondou do společnosti, jejíž podíl na vině nelze podceňovat. (21.01.2012)

V této vesnici má skoro každý co dočinění s násilím, ať už z pozice násilníka či utlačovaného. Psychické či fyzické násilí na dětech, sexuální obtěžování, psychické vydírání atd., tyto činy pak vyostřují v násilné činy a úmrtí. Shlédnuto v rámci PROJEKTU100, 2010, v Opavě. (16.03.2010)

Haneke je ako chirurgické oko súčasného minimalizmu. Posadnutosťou pomalých a temných záberov s osobitým slohovým postupom ho možno radiť medzi posledných skutočných mohykánov filmového umenia bressonovských štylistík. Bolesť, nedôvera, nezvratnosť, chudoba. Všetko je v harmónii. Občas niečo prenikne viac, inokedy menej, avšak koncepciou sú sformované mizanscény a ich časový rámec postupného vyústenia udalostí. Tým, čím je mainstream atraktívny, t.j. zrozumiteľnosťou, svižnosťou, moderným look-om o to viac atypickejšia je a v protikladne-orientovanom poli definície filmu chápaná temná obdoba odcudzenia komunity z okraji spoločnosti (Viac tu: http://www.9em.sk/film-biela-stuha/ ). Tak ako kritizujem gýčovitosť herectiev v komerčných trhákoch, tu mám trochu problém s príliš expresívne pripečenými, kamennými výrazmi protagonistov za každých okolností (i keď v oooooveľa menšom rozsahu ako v onej komercii). Pre príklad spomeniem obesenie sa jednej z postáv a úplne málovravnú reakciu naň, čo už odporuje skutočnej realite zato však upevňuje artový prejav a jeho okázalý účel. Pojmom, ktorý si všímam často najväčšmi je citlivosť t.j. nástrojom ľudskosti a tá je obsiahnutá len v subtílnom vnímaní sociálne slabšieho priam až otrockého života obyvateľov a ich vyššiu závislosť od otročích výplat svojich zemepánov. Názov Biela stuha má teda len akýsi emancipačno-duchovný rozmer, nestotožniteľný s tým, čo sme videli na obrazovke, alebo želali si vidieť, jej spojitosť s dejom je preto minimálna. Pravdepodobne preto, lebo na ňu niet prílišného miesta a ochoty od neskreslených postáv, t.j. ich nedostatku podriadenosti sa morálnymi hodnotami a toleranciou. Navyše, perfektne splynú scény v kostole, kde vidíme celú dedinu božích detí páchajúcich inak zlo temer na každom kroku. Vedľajší význam deja v podobe nálad pred 1.svetovou vojnou či neobjasnené násilnosti sú ďalšími bonbónikmi tohoto skvelého diela. (17.01.2015)

Moc se mi libilo klidne tempo a cernobily vizual, ale jinak to na me pusobilo spis jako cviceni nemciny, nez nejaky pusobivy filmovy zazitek. 5/10 (21.02.2015)

Demo verze : fascinující, bergmanovsky laděná variace na téma "u nás na vesnici". Chladně, precizně, na kost. Veledílo. Plná verze : Po dlouhé době dávám nejvyšší hodnocení bez mrknutí oka a sebemenších výčitek. Černo-bílé filmy sice v dnešní době zavánějí tendenční artovostí a pomáhají skrýt neschopnost kameramana - zde ale nebylo třeba nic schovávat, Bílá stuha je pracně a pečlivě vybroušený klenot. Nechme stranou celou formální stránku, která je klasicky dokonalá a v pravém slova smyslu krásná - tuto krásu navíc nechává vyniknout naprostá absence doprovodné hudby, která nezazní dokonce ani u titulků. Hlavními hrdiny jsou zde v prvé řadě herci - už dlouho jsem neviděl tolik přirozených, uvěřitelných výkonů, navíc u několika tak mladých lidí! Nejzřetelněji to lze asi vidět v případě vztahu mladého páru - společně s hrdiny se stydíte, bojíte nebo se cítíte trapně. Vše ale drží pohromadě vynikající scénář, který mne dostal do kolen ve všech svých rovinách. Jedna - představení tehdejšího modelu patriarchální rodiny seskupené kolem despotického otce. Dvě - krásně propletený a gradující příběh s příchutí detektivky. A konečně tři - celá hrst strhujících scén. Chlapec a smrt; neskutečně krutý rozhovor lékaře a jeho milenky (viz rozhovor kněz/milenka v Hostech večeře Páně); pastor a jeho "hříšný" syn ... kdyby se libovolný z těchto obrazů vyskytl v nějakém průměrném filmu, okamžitě by zvedl mé hodnocení nejméně o 20 procent. Haneke to vyhrál na celé čáře a já jen doufám, že neusne na vavřínech. Čekám na další dílo, Mistře! (11.03.2010)

Film skončí a Vy si říkáte - a kde je k... vysvětlení? Dvě hodiny života v h...u a h... z toho. ___ Význam závěru však můžete vidět i takto (poděkování prosím do pošty :) ): Pokud člověk získá dojem, že zlo lze od sebe odvrhnout, pasuje-li jej na samostatnou entitu a přesvědčí-li sám sebe, že tato v něm neexistuje, je pak "ve jménu dobra" schopen téměř čehokoli. Čím urputněji se brání vidět svou neoddělitelnou, temnou část, tím více se vzdaluje sám sobě - a odtahuje od ostatních. ___ Věříme, že bude-li pachatel zvrácených činů (pro tohoto aktů spravedlnosti) nalezen, "zlo" ustane. Chceme ho spatřit, lapit, zničit, mstít se. Označit a čistit/očistit se. Ale Haneke nemíní zlo oddělovat, personifikovat, nechce, aby se jednoduše "na někoho hodilo". Neovazuje diváka bílou stuhou (nedělá z něj "slušného člověka") a vztahuje tak příběh i na Vás. Z toho už se nevykroutíte. ___ Není zač. (16.05.2010)

Neuvěřitelně hutný filmový zážitek, který si hned tak nezopakuju,protože mě to stálo hodně psychického úsilí. Po shlédnutí filmu jsem byla úplně vyšťavená. Nejsem prostě tip náročného diváka, který při sledování bude vrnět blahem, když mu bude takový to kousek naservírován. Pořád jsem musela na film myslet, protože je tam něco, co se mi vkradlo do duše a začalo tam hryzat. (29.12.2012)

Michael Haneke je výborným autorem, který vás dovede překvapit každým svým filmem, protože každý jeho film je jiný. Je to jiný žánr, je to mnohdy i jiný styl, i když je pravda, že jeho filmy mají většinou společné pomalejší tempo. Tady vás naprosto uchvátí černobílé provedení, i když tedy film není původně jako černobílý natočen, ale do černobílé posléze upraven. (12.04.2016)

Bílá stuha odkrývá na pozadí oněch děsivých událost pokřivenou morálku a dusnou atmosféru jedné německé vesnice, která se s počtem narůstajících ohavností ještě vyhrocuje. Křečovitě puntičkářská a mnohdy až zbytečně krutá výchova dětí zaslepuje mysl vesničanů v pátrání po skutečných vinících - neschopnost si vůbec připustit či uvažovat o tom, že by s tím jejich ratolesti mohly mít něco společného... Opravdu velmi působivé drama s výbornými dětskými herci, ve kterém jsou vedle neidentifikovatelného zla výborně zobrazeny mezilidské vztahy a skrývaná nenávist (v tomto ohledu si Haneke nebere skutečně žádné servítky). P.S.: téměř úplná zaplněnost multikinového sálu mě příjemně překvapila.)) 90% (24.01.2010)