Falco

Jestli mohu srovnávat mnou nedávno viděné Walk the Line z holywoodské dílny tady s Falcem z německé produkce, tak umně mírně vítězí ta německé produkce. Oproti Walk the Line je Falco takové více surovější a bez zbytečných kudrlinek typických pro holywood. Ovšem zde ta multižánrová pestrost sahá občas i na hranici levné německé telenovely ,ale na tu světlou stranu ji zvedají všechny čistě hudební scény. Jelikož hudba Falca byla naprosto jedinečná a Manuel Rubey se úkolu zhostil dokonale. Ať už gesty nebo zpěvem. To co mají Walk The Line a Falco společného je, že za vším hledej ženu. (27.02.2011)

Myslím, že Germáni natočili pekný životopisný film o hudobnej osobnosti z Európy z 80. rokov. Tie roky sú aj pre mňa určitým obdobím nevkusu, ale Falco bol iný, síce mal taký temnejší štýl hudby, ale bola skvelá. Najmä pieseň, ktorá končí tunelovou scénou, myslím, že sa volá Out of the dark je moja najobľúbenejšia z jeho repertoáru. Avšak ukazuje aj nezvládnutie života v jeho podaní a jeho trápenie, ktoré skončilo tragicky, len ktovie, či to bola len nešťastná náhoda alebo si tak zobral život sám. Nechcem ho súdiť, jeho život o ktorom viem neschvaľujem, ale tvorba bola o inom. Čakal som trocha kratší film, ale nebol zle spracovaný, mal celkom dobrú nadväznosť jednotlivých scén. Falco bol príkladom, že sláva nie je tá pravá hodnota o ktorú by sme sa mali snažiť. Rok 2008 ako som spomínal pri iných filmoch je pre mňa rokom experimentov a tuto sa mi to čiastočne potvrdilo, už aj témou. Ako životopisný film veľmi dobre zvládnuté. (05.09.2012)

Mám ráda životopisné filmy, zvlášť hudební, kde očekávám hodně hudby. Tento film je o hudební ikoně, která se dokázala prosadit ve světě v době, kdy denně vznikal nový megahit a konkurence co do počtu by mohla několikrát obejít planetu. Znala jsem ho jako jedinečnou osobnost, teď vidím, že kupodivu největší pecky byly dvojjazyčné jako např. Wienna Calling, Rock me Amadeus, Jeanny nebo Out of the dark. Jeho rozervaný život megastar, pod šíleným tlakem médií, nemohl být jiný ani snad nemohl jinak skončit. To je prostě osud většiny hvězd, které vystoupaly vzhůru raketovou rychlostí. Manuel Rubey jej ztvárnil důstojnou formou, moc se mi líbil, připomínal mi Deppa, ale je mnohem lepší. Tvůrci si dali opravdu záležet na zajímavém chytlavém pojetí i precizním zpracování tématu. Každopádně je dílo hrdým piedestalem na pomníčku slávy nesmrtelného Falca. (18.12.2011)

Falco byl, je a bude. A na tom nikdo nic už nezmění. My, co jsem vyrůstali v 80tkách víme, jak byl důl. pro naše dětství a později i mládí. Absolutní poklona před Manuelem Rubeym, neb jsem po prvním shlédnutím nechtěl věřit, že to zpíval on. A song-Out of the Dark osobně považuji za jeho totální vrchol. Budeš nám chybět. (03.11.2018)

Sám od sebe bych na Falca do kina asi nešel, přece jenom neholduji jeho žánru, hraničící jak s rapem, tak discem. Je třeba říci, že ve filmu byli jeho písně pro mě stravitelnější, než když bych si pustil jeho greatku. Každopádně jak řekl můj kolega při odchodu z kina, Falco tam "nejdřív fetuje, pak nefetuje, pak fetuje, pak zase nefetuje, potom zpívá a strašně u toho dělá rukama, pak zase fetuje, pak chlastá, pak nechlastá a všechny ty jeho supersongy jsou na jedno kopyto". Vlastně měl pravdu - po slibném začátku film upadne do kolotoče kdy se Falco zhuláká, pohádá se se ženou a když vystřízliví, tak se jde udobřit. Naprosto odporně je to navíc prostříháno se záznamy z koncertů (který jsou ale samy o sobě dobrý). Na obhajobu Falca můžeme říci, že Manuel Rubey se do toho vložil podobně jako Foxx do Raye a Cottilardová do Edith Piaf a jeho vystoupení stojí za to. A vždycky když hrál Rock Me Amadeus, tak jsem si vzpomněl na bestiálně vtipnou parodii v Simpsnech, beroucí si na paškál jak Rock Me Amadeus, tak Planetu opic s Hestonem. Jinak film nebyl kdovíjak dobrý. (16.12.2008)