Piráti na vlnách

Já vůbec netušil, že v šedesátých letech existovaly rádia, co hrály rock a pop 24 hodin denně. O to větší bylo pak překvapení, že nějaký takový film vůbec vznikl. Krom toho s takovým obsazením, o kterém jsem si jenom mohl snít. Z IT Crowd Jenny a Roy. Ze Soumraku mrtvých tlustej Nick Frost. DJ Paul Bulva alias Rhys Ifans a další, další, další. Parádní nálož, u který jsem se výborně bavil, hrála fantastická muzika, stará někdy i padesát let. Co na tom, kvalita přeci nestárne. To samé bych chtěl tvrdit o této komedii, která se povedla, ale vadilo mi, že si z ní trošičku, až moc zbytečně, udělali drama, který se do toho moc nehodí a ten konec byl dost přehnaný. I tak to je ale hodně dobrá komedie, která má ale svým složením až moc velké nároky, které v mém případě nedokázala splnit. (28.10.2009)

Oh, baby! Yeah! Další šleh dobré nálady a vkusně servírované pozitivity od mistra Curtise. Nejpěknější kinozážitek za jánevímjakdlouho. A čert ví, kdo či co za to může... Brilantní obsazení? Velmistr americké herecké elity Philip Seymour Hoffman v roli Vévody? Kouzelně britsky uprděný ministr Kenneth Branagh a jeho nohsled Jack Davenport? Rhys Ifans jako personifikace živočišné rockové esence, legendární DJ Gavin? Aristokratický rošťák Quentin Billa Nighyho? Řada milých, malých, ale bezezbytku skvěle obsazených rolí - ajťáci Chris O'Dowd a Katherine Parkinson, Nick Frost jako Doktor Dave a v (ne)poslední řadě Bob Silver Ralpha Browna a Mark Midnight Toma Wisdoma, aneb John Lennon and Jim Morrison reincarnated? Či snad zabijačkový soundtrack, vybroušený přesně pro nás oldies nostalgiky? Nechybí skoro žádné The. The Kinks, The Who, The Hollies, The Beach Boys, The Troggs, The Tremeloes, The Moody Blues... Když si k tomu přidáte jména jako Jimi Hendrix, Cat Stevens, David Bowie či Leonard Cohen (věřím, že ve scéně se So Long, Marianne se panu režisérovi podařilo jedno z nejvtipnějších užití soundtracku v historii filmové hudby) máte před sebou soundtrack, který vám bude šít se zadnicí od začátku úvodních titulků až do chvíle, kdy zmizí ten poslední v závěrečných. Pokud jste otráveni cukrkandlovitostí mého příspěvku, vězte, že tenhle komentář píšu dobré dva týdny po návštěvě kina a zachycuje tedy můj dojem z filmu v relativně nezkreslené podobě. Mohl-li bych si dovolit být s něčím tak úplně nespokojen, byl by to konec (Vévoda) - myslím, že trochu hořkosladké příchutě na závěr by tomuhle pamlsku neuškodilo a moc pěkně by akcentovalo onu smutnou skutečnost, že tahle éra se už zkrátka opakovat nebude. 90% (07.08.2009)

Perfektní rockový nářez! Richard Curtis se zapisuje mezi další britské režiséry, který dokážou pravé režisérské umění a z ničeho udělat něco. Ve svém debutu Láska nebeská vytřel zrak všem romantickým filmům a tentokrát to natřel všem hudebním filmům (neplést s muzikály). Hvězdné obsazení v podobě rockových DJ pobaví každého, kdo zná herce aspoň z některých předchozích rolí. Curtis se nebojí vracet role i některým hercům z předchozího filmu. Aby ne, když to s nima umí. Trošku jsem měl problémy s herci ze seriálu IT crowd, ale zvyknul jsem si. Jestli Richard Curtis bude točit jen komedie, vůbec bych se nezlobil a měl bych skvělou kolekci komedií, na které bych se mohl dívat ve smutných chvílích, aby mě rozveselily. (20.07.2009)

Dokonale obsazená komedie. Pokaždé, když se na scéně objevila nějaká známá tvář, tak jsem zaplesal:) Billem Nighym počínaje, Rhysem Ifansem konče. Ale co naplat, kdyby to bylo o lodi, která vysílá hip-hop, tak bych si to asi ani nepustil:) Jenže nekonečný přísun dokonale pasující převážně britské hudby, tomu nejde odolat. David Bowie a Rolling Stones jsou samozřejmost, Kinks nebo Who to samý, bez Small Faces by se to také neobešlo, potěšila i přítomnost Beach Boys a Jimiho, no prostě seznam je to neuvěřitelně dlouhý a hvězdný, a to pár kapel ani neznám! Velmi mě potěšil scénář, který se nezdržoval tím, že by ukazoval, jak to všechno začalo, ale po stručném titulku vrhl diváka přímo do děje, do jedne nekončící pařby. Zároveň děj přeskakoval mezi lodí a ministrem Zlatoslavem, který se ji snažil potopit, což ději dodávalo dramatickou rovinu, která by tam jinak - upřímně řečeno - ani nebyla. Protože zdánlivě vážné instituce, jako jsou otcovství a manželství, jsou brány s nehoráznym nadhledem a tak je celej film především sledem zábavnejch scének. No a bavil jsem se, to teda jo. Film se totiž snaží, seč může, jen o jediné: o nastolení dobré nálady. (05.09.2009)

Od Pirátů na vlnách jsem čekal trochu více muziky v tom smyslu, že když postavy dýdžejů v průběhu stopáže pustili nějakou rockovou pecku z šedesátek, měli dle mé představy celý song alespoň nechat odehrát za doprovodu vhodných filmových obrazů (sex, drogy a alkohol na lodi) do konce. Jistě, několikrát jsem se stylových písniček dočkal a ty rozezvučely sál na více než minutu; nemohl jsem se ale zbavit pocitu, že jsem chtěl hudby přeci jen více a hlavně kvůli ní jsem do kina šel. Jinak je totiž nový snímek Richarda Curtise "jen" zábavnou, nápaditou komedií o několika věčně ožralých, souložících, nadávajích - prostě všechno co k rock&rollu patří - polohipících na jedné "rocked" lodi. V rozpacích jsem byl také z faktu, že jakási hlavní dějová linka se ztraceným otcem byla na úkor všedního monitorování života na lodi potlačena a nahrazena desítkami ztřeštěných, milých scének. Ty ale byly na druhou stranu výborné, ať už vzpomenu epizodku se svatbou, nebo třeba ulítlou hru "kdo je větší srab". Nakonec prostě musím uznat, že jsem se královsky pobavil. Rozličné postavičky plnící si na lodi své mládenecké sny, kašlající na vládu a žijící ve věčné euforii musí v takovéto režii pobavit snad každého kdo ví, co od podobného snímku čekat... Je to pěkný film na pobavení a doplnění si historických znalostí :-), zvlášť jsem-li příznivec tohoto stylu hudby; velkolepý konec pak v několika vteřinách předčí i dramatičnost Cameronova Titanicu. (24.08.2009)