Piráti na vlnách

Film z lásky a pro radost... nic víc a nic míň. Curtis víceméně kašle na postavy, jejich motivace atd... místo toho předkládá vcelku nesourodou sestavu scének, které nejsou třeskutě vtipné, ani romantické, ale přesto baví natolik, aby těch 130 minut v kině uběhlo bez nutkání koukat na hodinky. Sám jsem se na ně podíval dvakrát. Poprvé v polovině, kdy jsem čekal výraznější zvrat v linii soupeření s vládním kabinetem a podruhé při přetaženém Titanic-like finále, jemuž se sice s trochou vůle daří dolovat emoce, ale ve světle Lásky nebeské jde přece jen o lehký ústupek. 7/10 s tím, že jsem se dobře bavil... ale než jít znova do kina, to radši věnuji čas parádnímu soundtracku. Beztak mám pocit, že film vznikl jen kvůli těm písničkám. (23.07.2009)

Vtipný a milý bubblegum o zlatých šedesátkách, který ale mimoděk líčí revoluční éru tak korektně a vyžehleně, že shazuje sám sebe. Curtis upadá postupem času do stereotypu a přebarvený vizuál servíruje symboly šedesátých let zcela zbavené jakékoli provokativnosti a sex appealu. Výborní herci a skvělý soundtrack nicméně udrží tuhle loď nad vodou, ačkoli nabubřelé finále nápadně zavání blamáží. [70%] (16.06.2009)

Svatý boom! Otřásající se země, která byla citelná v okruhu 10 kilometrů od našeho domu, až po vězení na Borech, docela seismologům zamotala hlavu, ale já ty kluky varoval, že rocková hudba dělá divy, obvzlášť, když je filmová. Ano, ano, značím tím, že Piráti na vlnách jsou vábivými můzami pro všechny fanoušky, kterým slovo Led Zeppelin nepřipomíná továrnu na motorky. Jsou něco jako Králové ro(c)ku, akorát s tím rozdílem, že zdejší postavičky jsou prokazatelně uchopitelnější pro diváka. Je super, když sledujete dění mimo loď. Lidé, kteří tančí za zvuků Rock radia, brečí, milují se, byli pro mě mnohdy větším zážitkem, než pohled na moderátory, kteří jsou u vytržení, když můžou pustit další pecku (Hoffman!). Jestli-že je Láska nebeská evergrínem Vánoc, pak Piráti plují do pomyslného "letního nebe" naprosto s přehledem. A fanoušci Sarah McLachlan ať si klidně rvou vlasy... (16.08.2009)

Čekala jsem, že Piráti na vlnách budou pro mou rockovou duši pošušňáním, že mě ta příjemná herecká skvadra odbourá svými vtípky, že se budu tetelit nad rockovými peckami 60. let, že mi ta rozjívená a svobodymyslná loď vpluje pod kůži, kde navždy zakotví. Nemůžu se tedy divit svému rozčarování, když se mi dostalo "jen" příjemného filmu, v němž sice láska k rock'n'rollu hraje prim, ale který mě nedokázal úplně pohltit, natož odrovnat. Převeliká škoda. (09.09.2009)

"Vlády nesnáší lidi, kteří jsou svobodní." Pravdu máš - nesnášely, nesnáší a budou nesnášet. Mně se zkrátka Piráti se svou rebelií v mezinárodních vodách dost líbili. Také jsem totiž kdysi býval totálně ponořenej do vinylu a hltal každou notu špatně dostupný rockové muziky a to kupodivu nejsem narkoman ani zločinec. Možná jsem ta často zmiňovaná spodina, ale s tím můžu žít. Žít a souložit. A mám celkem jasno v tom, jakej soundtrack mi k tomu bude v sobotu vyhrávat. (31.08.2018)