poster

Ghetto

  • Litva

    Vilniaus getas

Historický / Válečný

Německo / Litva, 2006, 110 min

Režie:

Audrius Juzenas

Producenti:

Audrius Juzenas
(další profese)
  • triatlet
    ****

    Kromě prostoru divadla mají hrdinové vymezený i čas. Právě divadelní stylizací se Ghetto odlišuje od jiných filmů s židovskou tematikou. Za celý příběh vypovídá závěrečná scéna, ve které se mísí lačnost, hlad, touha, víra i zmar. Padlí hrdinové mi připadali pořád jako divadelníci a čekal jsem, že se zvednou a budou se klanět tleskajícímu obecenstvu. A kromě ústřední dvojice židovské zpěvačky a německého důstojníka je stěžejní tandem břichomluvce a jeho mimky. Vzlyk mimky v samotném závěru dává přes veškerou tragédii příběhu i jakousi naději – záchrany nového života.(8.7.2009)

  • Aky
    ***

    Film má několik silných momentů, ale v celkovém kontextu je neurovnaný, buď neumělý nebo odbytý, to se mi nepovedlo rozeznat. Není uvěřitelný po historicko-dokumentaristické stránce a jako fabule právě tak. Možná, že je pro toto téma nešťastná už kombinace: německo-litevský. Dá se to vidět, neodpuzuje, ale zázraky nečekejte.(7.7.2009)

  • Nerajohn
    ***

    Film má několik velmi slibných a silných momentů - selekce třetího dítěte, dětský sbor, hádání se o počet vyselektovaných Židů i postav. Nejvíce zaujme asi dvojice minmů, kupodivu slušně zahrál i velitel ghetta. Celkový dojem je ale podle mě trošku degradován výpravou. Přijde mi trochu levná a taky hlavní postavou Gense. Jeho projev mi prostě moc neseděl.(8.7.2009)

  • backi
    ****

    Váhal som medzi troma alebo štyrmi *. V druhej časti sa film rozbehne a vtiahne do deja, divák si uvedomí, že situácia obyvateľov ghetta úplne závisela od absolútnej moci nemeckých okupantov. Táto absolútna moc (resp bezmoc židov) sprevádza film až do konca, čím viac speje film ku koncu, tým je citeľnejšia. ****(7.7.2009)

  • Faidra
    ***

    Inter arma silent musae a slavík v kleci nezpívá, na druhou stranu se pod praporem Thalie bojuje s větší nadějí než na poli Martově a slavík prý zpívá nejlíbezněji s hrotem trnu v srdci. Jakožto dle norimberských zákonů židovská míšenka prvního stupně jsem se obávala spíš o zbytky své objektivity než zklamání z kvality, ale naneštěstí se moje filmově kritické já opět změnilo v rozbitou desku, donekonečna omílající "proč je tak skvělej příběh tak zabitej zpracováním." U německé strany, vypořádávajícící se se stíny své minulosti pravidelně a se ctí, to zamrzí dvojnásob, o litevské kinematografii toho vím asi jako o obrábění kovů, ale tak jako tak mi podobné spoléhání na to, že silné téma odvede pozornost od diskutabilního odvyprávění, trochu připomíná doznání členů Beatles, že kolikrát na koncertech jen předstírali, že zpívají a mydlí do nástrojů, protože pro jekot fanynek bylo stejně houby slyšet.(17.1.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace