Černej Dynamit

Parádna pocta sedemdesiatkovými blaxploitationom či dokonca bruceploitationom, vtipne a s patričným nadhľadom parodujúca najväčšie nedostatky a dobové klišé, typické pre tieto, dnes už mŕtve subžánre. Kým napríklad v Undisputed 2 na mňa Michael Jai White v konfrontácii s mrštným Adkinsom pôsobil trochu ťažkopádne, tu mu to sekne a predvádza skvelú one man show. (30.03.2012)

Subžánr Blaxploitation filmů byl specifickým tím, že hlavními hrdiny jeho filmů byl Afroameričané. Šlo tehdy o filmy, které se dočkávali spokojených ohlasů spíše právě v komunitě Afroameričanů, většina ostatních naopak filmy většinou odsuzovala kvůli velké míře násilí. Šlo většinou o akční kriminální filmy a do této kategorie spadá třeba snímek Dolemite, v roce 1997 poté Quentin Tarantino natočil svojí Jackie Brown jako v podstatě poctu tomuto výraznému subžánru. A poctu tomuto subžánru složil i právě Černej Dynamit. Spíše než vyloženou poctou je ovšem Černej Dynamit něco mezi poctou a parodií. Trailer na samotný film vznikl ještě před sepsáním scénáře a film byl úmyslně natočen ve formátu 16 mm, aby i v tomhle ohledu skutečně připomínal staré Blaxploitation filmy. Tahle divoká akční komedie, kdy se do děje zapojí i Richard Nixon či Abraham Lincoln je dostatečně zábavná, úmyslně vyvolává nostalgii a nebojí se též lehkých satirických bodů. Režírující Scott Sanders skutečně dokázal, že film dokáže působit jako vystřižený ze 70. let a za pochodu se ukáže, že mají tvůrci dost zajímavých nápadů. Jen se možná časem ukáže, že celovečerní délka Černýmu Dynamitovi úplně neprospívá. Celé to sice trvá pouze 80 minut a velmi snadno uteče, jako kratší 20-minutový film by to celé ovšem mohlo fungovat o poznání lépe. I díky tomu, že se časem definitivně ukáže, že scénář dle očekávání není dvakrát slavný a celé se to snaží být tak úplně střelené, že se to vlastně časem ohraje. Michael Jai White je před kamerou fajn, jako spoluscenárista ovšem mohl předvést lepší výkon. Blaxploitation filmy jako Černej Dynamit ovšem především těží ze své absurdnosti. A v té je naštěstí v Černým Dynamitovi pořád dost. Jde o ten typ braku, který se nesnaží tvářit, že brakem není a přistupuje na to, že jde vlastně o ideální film po troše alkoholu a případných omamných látkách. Ve ´´ stavu beztíže ´´ bude Černej Dynamit nejspíš vrcholný kinematografický zážitek, střízlivý divák jen přistoupí na pravidla hry, kdy může skutečně ocenit, že se snaží Černej Dynamit tvářit jako Blaxploitation film ze 70. letech. Pochopitelně to není stoprocentní, v tomhle ohledu se ovšem odvádí více než slušná práce. Podobně jako v případě Machety funguje samotná upoutávka v součtu lépe než výsledný film a právě krátkometrážní formát mohl ve finále všemu jen přispět, protože časem se to celé přeci jen tak trochu ohraje a i přes krátkou délku se to přeci jen trochu vleče. Je to neskutečně blbý, chce to ovšem být neskutečně blbý. A v případě uvědomění si pravidel hry diváka vlastně čeká celkem fajn zážitek..... (24.08.2021)

Pri tomto filme je dôležité pochopiť zámer. Považovať ho za čisté blaxploitation z polovice 70-tych rokov je chybné. Hoci Čierny Dynamit má všetky znaky subžánru ( černošskí hlavní predstavitelia s guľatými afro-účesmi, ktorí si s obľubou nadávajú do negrov, bieli gauneri alebo policajti, všadeprítomné prostitútky, drogy, bitky, funky hudba, hlášky ), je to predovšetkým pocta týmto filmom. Trochu komédia, trochu paródia, určite je to akčný nárez ako sa patrí s množstvom hlášok, rôznych bitiek a úmyselne patetických prejavov. Slušná zábava. (25.02.2010)

Objektivně je to za silné 3*, protože to neudrží tempo po celou dobu, a vše od 49. minuty (po vyčištění ulic od drog) mi přijde jako přívažek, rychlé nastavení příběhu, protože už nebylo v tu chvíli o moc co hrát. Ale jinak je to skutečně dobrá parodie, včetně všech nelogičností, schválně okatých (jsem sirotek a matce jsem přísahal, že bratra ochráním), scén, kdy se osoby samy sobě představují, kdo jsou (můj bratře - můj bratře), z čehož u vážně míněných filmů taky často rostu, nebo klasického klišé, že postavy řeknou, co by chtěly v budoucnu v životě dělat, aby následně zemřely. Jo, a scéna, jak přes řecké bohy dojdou k tomu, oč jde, je naprosto skvělá, včetně té babičky. Hodně odkazů tady pobere spíše fanoušek americké černošské popkultury, takže jsem se nijak moc nechytal až na pár drobností. Líbil se mi i ten dokonalý feeling sedmdesátek (včetně animovaných titulků). A protože mne to celou dobu bavilo a nehrálo si to na umění, ale čistou parodii, trochu nadhodnotím. (19.04.2020)

Je to tmavější než cikánský baron, má to větší kolt než Dirty Harry, má to zbrojní pas na všechny končetiny, spolehlivě to uspokojí jakýkoli počet žen najednou přítomných v náhodně vybrané posteli a jeho brilantní mozkové dedukce musí ohromit nejednoho teoretického fyzika. Co to je? No přeci Blek dajnamaaajt! Poklonit se žánru, zároveň ho zesměšnit a vyslat do boje neporazitelnou armádu jednoho muže, tak to chce mít koule - nejlépe černé barvy. A Scott Sanders je evidentně má. (01.09.2011)