Nickyho rodina

46th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2011 - CZECH FILMS 2010-2011 - České filmy 2010-2011 (Nickyho rodina / NICKY´S FAMILY / Nickyho rodina) - Nicolas Winton byl velký opravdu VELKÝ člověk, ale hodnotím film a né jeho... Mě bohužel takovéto filmy a nebo spíše takové dokumenty nic neříkají a tak ať film vypráví o VELKÝCH věcech já u něho trpěl a čekal jen na konec... - 10. 7. 2011 - letní kino - Karlovy Vary - 20% (23.08.2011)

Několik okamžiků ze začátku jsem pocítila lehký neklid, aby se tento dokumentární snímek nenesl v duchu diváckého hraní na city. Pak se příběh začal rozvíjet, kvést a sunout dopředu a já si uvědomila, že v případě skutků a odvahy Nicholase Wintona, je jakékoliv případné melodrama či patos rozhodně povoleno. Ve spoustě pasážích jsem měla co dělat, abych zadržela slzy. Nějak se mi při sledování nechtělo se poddávat emocím, tak jsem nakonec svou tvář udržela suchou, avšak oči jsem skoro měla v slzavém závoji. Je neuvěřitelné, že člověk, o jehož hrdinských činech by se možná svět nikdy nedozvěděl, inspiruje dodnes takovou spoustu lidí v odhodlání pomáhat druhým, co vše pro různé skupiny lidí a z různých oblastí dělají. Muž, jehož činy, teprve až s postupem času dokázaly ukázat svou moc. Vytvořily nová pouta, rodiny, spojily tisíce lidí. To, že o svých skutcích nikomu neřekl, snad je i skrýval, ukazuje, jak je Winton nebývale skromný a čestný člověk. On sebe sám nepovažuje za hrdinu, většina lidí ho však ano. Nejen proto, co dokázal, ale i proto, co tím pomohlo vytvořit do budoucna pro spousty lidí. Byla jsem dojata. O panu Wintonovi jsem již zhlédla dokument Síla lidskosti, ale tento film mě emocionálně zasáhl více. (17.03.2012)

Mináč zkouší prodat skoro stejný příběh už nejméně potřetí a tentokrát ne tak dobře. Záběry, které použil i v lepší Síle lidskosti, mají pořád stejnou sílu, ke konci se ale film protahuje a snaží se až moc dojmout. Hrané pasáže (dohromady mají tak 10 minut) jsou pak naprosto zbytečné, a podezírám Mináče, že je tam dal jen, aby mohla být na plakátu Issová. (25.07.2011)

Nikolas Winton je veľký človek. O záchrane stoviek detí z Československa mlčal desiatky rokov a kniha s menami a fotografiami zachránených detí zapadala prachom na povale. Nebyť jeho ženy, ktorá ju objavila a dala svetu vedieť, by sme o ňom možno nikdy nepočuli. Film ma dojal v mnohých momentoch, no asi najviac pri stretnutí so zachránenými v živom TV prenose. Človeka, ktorý je stelesnením ľudskosti, by mal poznať celý svet. Nie preto, aby bol slávny, ale aby sa neopakovali smutné vojnové časy a hlavne aby sa našlo oveľa viac podobných, obetavých ľudí, pre prípad, keby nebodaj prišli. Pri scéne, kde krája tortu s nápisom "100", sa ani nechce veriť, akého veku sa dožil. Kiežby žil večne... Pochvalu si zaslúži i režisér, ktorý vďaka filmom o pánovi Wintonovi mnohým rozšíril obzory a dal vedieť všetkým, ktorí ani netušili... 80%. (27.03.2012)

Nejnádhernější ukázka, že síla lidskosti přežívá v nás všech a je jen třeba ji probudit. Přestože se na nás denně valí veliká spousta hrůz co se kolem nás dějí a lidé si neváží svého života tak tato skutečnost co všechno udělal sir Nicholas Winton a opravdu nemusel bylo to a pořád je něco neskutečného co člověka jistým způsobem poznamená...Prolínání všech materiálů a neskutečně zakončený dokument. Díky bohu, že existují takové zázraky! (14.03.2012)