Oči války

Co Colin Farrel přestal chlastat, objevuje se v čím dál zajímavějších filmech. Zato já z těch depresí, ve kterých hraje, asi začnu chlastat místo něj. A není divu: sledovat hoďku a půl fotografa, co se tak intenzivně snaží zazdít vzpomínky na to, co zažil, že z toho ochrne do půli těla a všude s sebou tahá symbolický žlutý a modrý štítky, jako by nevěděl, který z nich chce sám sobě dát, doktora, který si spíše než operační náčiní čistí kvér, protože tím svým pacientům pomůže spíš než skalpelem, a všechny ty lidičky, kteří můžou žít na druhém konci světa, a přesto jim válka v Kurdistánu a dalších koncích světa spolehlivě rozesere životy, fakt na dobrý náladě dvakrát nepřidá. Musím přiznat, že byť je mi všech těchhle lidí líto, jako dobrovolník se asi přihlásit nepůjdu. Zato mě vedle Platónova moudra napadá ještě jedno: "Zlo může vítězit jen tehdy, když se slušní lidé dívají jinam." Jenže kdo to ksakru je, ti slušní lidé? Možná je to Mark Walsh, možná vy nebo já. Ale ať se dívám, jak se dívám, ty války pořád nějak ne a ne přestat... Možná je to tím, že žádní slušní a neslušní lidé nejsou, možná jsou to prostě jenom lidé. (30.08.2010)

Velice silné válečné drama, které mě šokovalo jednak drsným avšak realistickým pohledem na válku a na její dopad na obyčejné a mnohdy nevinné lidi, ale hlavně svým strhujícím závěrem. Bohužel chtělo to propracovanější scénář a větší dějový spád. První polovinu filmu jsem se celkem solidně bavil ale v druhé půlce začal snímek kolísat a nebýt toho šokujícího konce a jako vždy vynikajícího Colina Farrella, tak bych se asi unudil k smrti. Přesto lepší tři hvězdičky. (21.05.2010)

Sáhla jsem vedle natolik, že ani Colin Farrell s tím nic nenadělal - i když - nevím, co jsem čekala - na profesi válečného fotografa neshledávám nic obdivuhodného a každý, kdo se tímto chce živit, musí předpokládat, tudíž i jeho nejbližší, že může dopadnout stejně, jako objekty v jeho hledáčku, nu, a jízdy divokým Kurdistánem (Afganistánem, Irákem, ....) mě taky neberou. Vztahové roviny s tématy láska a přátelství bídně zpracované, takže, co tu máme dál? Posledních dvacet minut psychoterapie s flashbacky, jediný úsek hodný udržení bdělého stavu - hmmm, hodně málo. (29.05.2012)

Teď trošku vážně - víte, co je největší průser? Že povolání válečnýho fotografa vymírá. Ne z toho důvodu, že ti frajeři během svý cesty za pravdou chcípnou. To fakt ne. Důvod je ten, že ač vyfotěj sebehrůznější, děsivější a opravdu hodně citlivou fotku, tak když jí časopisy nebo noviny dají na titulní stranu spolu se zprávnou dne, titul se neprodá... Naopak, když se na hlavní straně objeví dvě nejjednodušší "věci" na jaký lze na tomhle světě narazit - Paris Hilton s Agátou Hanychovou a budou se vzájmně držet za prďky, tak hádejte co? Náklad se prodá několinásobně, co obvykle.... A to je smutný (16.03.2010)

Tento film má sice solidní filmovou poentu a koncovku, ale bídné tempo, nudné sekvence a prostě všehno to, co se odehraje v prvních 80 minutách je slabé, nestrhující, nezajímavé a nejasné. Minimálně prvních 60 minut jsem neveděl o co tam vůbec jde a za jakým účelem film směřuje. Přesto něco neurčitého ve filmu stále drželo mou pozornost. Uvažoval jsem i na 2*, ale za to "něco" dávám 3*. (21.12.2010)