Osm a půl

Ušlechtilá nuda, povýšená hereckým výkonem Mastroianniho na vyší level. Současně velmi osobní film, rozvíjející pestrou paletu námětů (hledání štěstí v životě, tvůrčí proces a jeho krize, vztah k ženám, hledání harmonie v osobním i profesním životě...), v němž nechává režisér nahlédnout do svého výjimečného světa. Komplikovaná podívaná, která není pro každého a která leccos prozrazuje o tom, jaké to je být světoznámý režisér. UPDATE 13. 10. 2015 - Sledovat podruhé tuto artovou libovku od mého velkého oblíbence Felliniho s ještě větším oblíbencem Mastroiannim v hlavní roli pro mě bylo naprosto úchvatným zážítkem. Film jsem měl nově možnost zhlédnout v digitálně restaurované verzi a naprosto mě to dostalo - ten film vypadal, jako by ho natočili včera! Nikde jediný škrábanec, šum, absolutně nic - dokonalá obrazová kvalita, která jen umocnila požitek z celého filmu. Film jsem sledoval zdánlivě nezúčastněně (dokonce jsem se ani nesmál jeho vtipům jako zbytek kina), ale o to víc jsem si vnitřně užíval možnost být zase na chvilku v tom báječném černobílém světě, v němž mi je tak dobře, a kde znovu ožívají všechny ty krásné ženy, nádherná auta a můj nejmilejší herec vůbec. Dozajista to není film pro každého - většinu nenáročných diváků by mělo dostatečně odradit, že je to 52 let starý film v italštině, který nemá v podstatě žádný děj a který musí většina lidí prostě prozívat nudou - ale na to snad není třeba dvakrát upozorňovat. Původní 4 hvězdy zvedám na maximum, hluboce přesvědčen o uměleckých kvalitách tohoto filmového skvostu. (12.08.2012)

Po formální stránce geniální. Řečeno za pomoci největšího klišé - Fellini kamerou maluje. Kontrasty černé a bílé, krásné kostýmy a extreriéry, snová atmosféra; co vteřina filmu, to obraz, který by mohl viset v galerii. Proto vlastně ani film nestačí za 139 minut nudit - scény se zajímavě přelévají jedna do druhé za pomoci asociací bez logické návaznosti a je potěšením to sledovat. Fellini míchá realitu, představy, sny a vzpomínky na dětství a nakonec to vše vytryskne do obrovského karnevalu. Problém mám ovšem s obsahovou stránkou, která mi nepřišla zdaleka tak zajímavá. Slavný a trochu nafoukaný rejža má špatné období - mizerné vztahy se ženami a tvůrčí krize, navíc krize středního věku.. Jenže si tak trochu říkám - a co já s tím? Je poznat, že film je do značné míry autobiografický, takže mi nějak nesedí, že mi autor předkládá dílo o tom, jak strašně složitě ono dílo vznikalo. Jako bych tento komentář napsal stylem ,,Vůbec nevím, co sem mám psát o filmu, co je tak dobře známý, ale vidíte? Nakonec přece jen něco píšu. No nic, uf, už to bude skoro hotové, ale byla to fuška, to vymyslet, to vám teda řeknu." Nicméně možná to časem pochopím. Až mi bude čtyřicet a přijdou všechny ty krize, pak bude 8 1/2 zřejmě první film, po kterém sáhnu. // To jsem napsal v roce 2013 ve svých dvaadvaceti letech, a filmu dal čtyři hvězdičky. Nakonec jsem nemusel čekat ani na krizi středního věku, stačily čtyři roky a jedna projekce v kině Aero a já měním na hodnocení absolutní. Když jsem ty obrazy viděl na velkém plátně, naprosto mě to dostalo. A řekl jsem si - autorská krize je přece téma jako jakékoli jiné. No ne? (28.05.2013)

Některými surrealistickými a temnými momenty mi režisér konečně v jeho osmém mnou zhlédnutém filmu alespoň částečně vyplnil představu, kterou jsem při výslovení jména Federico Fellini měl ve chvíli, kdy jsem od něj ještě nic nespatřil. Cítil jsem z něho tajemnost, sílu a strach. Avšak velká většina z filmů, které jsem zhlédl před Osmičkou a půl mi tuto iracionální vidinu zašlapala až na úroveň nejhlubšího podvědomí, aby se v 8 a 1/2 konečně opět alespoň místy vyklubala na povrch. Abych řekl pravdu, ten film se mi v podstatě nelíbil, je hodně mimo můj vkus, ale cítím z něho dokonalost, obrovskou touhu tvůrce vykřičet do světa všechno, co ho deptá jak v pracovním tak osobním životě, pokud možno absurdním způsobem. Často jsem z toho cítil až sebeparodii. Dojem z filmu jistě umocňuje hudba, kombinovaná hity klasiky, jazzovými standardy, jakýmisi variacemi na hity klasiky (zejména mám na mysli Šavlový tanec) a snad i místy originální hudbou Nina Roty, která hlavně v závěru dokonale podtrhuje vrchol filmu a bezmocnost a depresi hlavního hrdiny a posléze zase kontrastní optimismus. 8 a 1/2 je, pokud nepočítám "oddechovější" Zkoušku orchestru, pro mě nejpřitažlivějším Felliniho filmem a to jak pro svůj zajímavý námět (ono možná stačilo v konkurenci ostatních udělat prostě nějaký), tak pro snad malé pochopení a zosobnění jeho díla, i když, samozřejmě, jaksi "nabušenější" těmi zajímavými momenty to býti mohlo...ale všude tady čtu, jak je to na druhé zhlédnutí stravitelnější, třeba by to v tomto směru pomohlo, ale neodvažuji se tvrdit, že se do toho znovu pustím dříve jak za rok. (19.06.2007)

Uffff.. Tak zase jednou film, při kterém se mi mozkové závity rozžhavily do běla.. První hodinu jsem se rozkoukával, o co že vlastně jde a dost jsem se ztrácel.. Pak přišla osvícená chvilka a najednou mi všecko začalo aspoň trošku dávat smysl a zapadat do sebe.. I tak ale zbylo velké množství míst, jejichž smysl mi zůstal naprosto skrytý a začala mě trápit nuda.. Snad to v budoucnosti "slepí" ještě o trochu víc další projekce.. Hudba, herci, kostýmy, kamera a hlavně režie skvělé, ale i tak je mi Fellini svým myšlením trošku cizí a do jeho filmů budu muset asi ještě dorůst.. (14.05.2010)

Musím se opakovat, a za nejvýstižnější, prohlásit repliku "Já vím, o čem chceš vyprávět. O zmatku v nitru člověka. Ale musíš to říct jasně, aby tomu lidi rozuměli.“ Hodinu jsem totiž zvládal tenhle artový guláš sledovat a jakš takš si ho uvnitř sebe uspořádávat. Jenže v hodině druhé jsem se přistihl, že už pouze tupě koukám a vnitřní smysl Felliniho "filmu ve filmu" je někde v háji a rozhodně ne v mé hlavě. Zajímavý a stylový film, který je snad ale téměř nemožné zvládnout myšlenkově v plném rozsahu. A musím se ještě pozastavit nad špageťáckými postsynchrony. Z těch se mi chtělo zvracet od začátku do konce a je mi velkou záhadou, že celému filmovému světu nevadí tak laciná a odflinknutá práce, kdy máte pocit, že byste to sami s vymšleným italským přízvukem nadabovali líp. 8 a 1/2? Ne, raději Synecdochu. 4/10 (30.09.2014)