Dívka, která si hrála s ohněm

Když znáte knížku, máte výhodu, že se neztrácíte v komplikované změti postav a informací, ale nevýhodu, že se z filmu vytrácí napětí. Já jsem přihlížel, očekával a kompletoval děj a porovnával ho s knížkou. V první půlce jsem měl problém s tempem - až nění nijak závratné, tak zkrátka snímek budí dojem, že vše jde rychle po sobě, na všechno se přijde okamžitě a na nezasvěceného asi působí trochu nepravděpodobně, protože nezachycuje časovou složku - dobu, kterou různé události trvají. Taky se oproti knize vytratilo více vedlejšího děje, což je škoda, ale není to nijak násilné; ostatně už takhle je toho ve 2 hodinách zhutněno hodně - tak moc, že na úkor děje je ošizena psychologie vedlejších postav. Další hodina navíc by neškodila. Oproti jedničce kvalitativně horší, je to komplikovaná detektivka, nic víc. 75% (08.03.2011)

Nevím, jestli jsem se během několika let od zhlédnutí prvního dílu změnil já, nebo se tak zásadním způsobem proměnila kvalita tvůrčího týmu, ale zatímco Muže, kteří nenávidí ženy jsem svého času přijal s uspokojením a nelitoval lístku do kina, druhý díl u mě neobstál v žádném ohledu, dokonce ani jako výplň pozdního večera krátce před spaním. K druhému dílu jsem přitom poučen střízlivými komentáři přistupoval s nižším očekáváním. Jde o typický příklad filmu, který neumí pracovat se svým potenciálem a neumí své postavy prodat divákovi. Chybí práce s napětím, chybí atmosféra. Tak, jak Alfredson přistoupil k režii, by se snad mohl vypořádat s natáčením nějakého dílu neambiciozního televizního seriálu určeného k zaplácnutí vysílacího času. Navíc je myslím zřejmé, že ani samotná literární předloha nebude mít sílu a hodnotu prvního dílu. Za mě bohužel nedosáhne ani k průměru. Už chápu, proč v zámoří nakonec okopírovali pouze Muže, kteří nenávidí ženy; v pokračování totiž neviděli komerční potenciál. Celkový dojem: 45 %. (24.09.2017)

Oproti 1. dílu drasticky zatažená ruční brzda. Knížka možná nepostrádala napětí, ale ve filmu se z příběhu stala prakticky tuctová detektivka, ve které je divák nucen společně s novinářem Blomkvistem odhalovat Lisbethinu minulost. Pár solidních scén se najde. Například lesbická scéna, na férovku s motorkářema, zapálení stodoly a závěrečné zúčtování. 60% (10.01.2011)

Tak na původní film Muži, kteří nenávidí ženy to rozhodně nemá. Toto pokračování mě také bavilo, ale filmu chybí ta pravá atmosféra, příběh už není tak zajímavý jak původním filmu. Přesto jsem se ale bavil. Michael Nyqvist mě opět přesvědčil, že je vynikající herec. Film byl opět drsný. Hudba také opět dobrá. Ale z této švédské trilogie je to výrazně slabší, ale nebudu příliš kritický, tu 4* dám. Takže hodnotím 75% = **** (06.10.2012)

Pri sledovaní filmu som často mala dojem, že nebyť toho, že som čítala knihu len toť nedávno, bola by som úplne stratená a netušila o čom to celé je. Možno je to deformácia tým, že sa mi pri sledovaní zlievala predloha z adaptáciou - vnímala som všetky rozdiely, zmeny a skratky, ktoré ma miatli, na pozadí vedľajšej postavy alebo krátkeho flashbacku som videla všetky detaily a okrem toho som intenzívne cítila, kde filmári knihu banalizujú, pôsobia nedôveryhodne a vytvárajú diery. Pochopiteľne na to mali oveľa menej priestoru ako autor, ale ten svojou dôkladnosťou spracovania dosiahol, že jeho dielo pôsobí tak realisticky, ako len fiktívny špionážny krimi-triler môže pôsobiť. Filmu sa to nepodarilo. Po tomto sa obávam, že tretí film bude najslabší. (23.07.2012)