Mládeži nepřístupno

Keď neviete na čo pozerať, tak idete na google (čsfd). Hľadáte a sem tam si pozriete nejaký trailer. Do toho sa Vám vždy samozrejme naj*be otravná reklama. A presne o tomto je Movie 43. Klikanie na ukážky filmov s minimálnou nádejou na úspech. Čo sa týka mňa, pozrel by som si film Úchylná výchova a kúpil vymazlený iPod. Moju romantickú dušu potešila love story, kde si pár vydiskutoval, že na milovanú osobu sa nesere, ale kadí. Plus konečne viem, ako sa chovať počas menštruácie. Zo začiatku som sa dobre bavil, ale potom prišla chuť zrýchliť preklikávanie. Takýchto pokusov je na youtube ako kur*v v Amsterdame. (04.05.2013)

Čistokrevná bizarnost. Tak přesně nějak takto by se dal ve dvou slovech popsat snímek Movie 43, který je složen z několika šílených povídek rámovaných reklamami jdoucími až na dřeň. Kromě tohoto aspektu rovněž zaujme i velmi bohaté obsazení hereckými hvězdami, které tu se sebe zkrátka a dobře dělají úplné dementy. Občas to vyjde (Chris Pratt) a občas bohužel ne (Emma Stone), nicméně jako ucelený a neuvěřitelně ujetý povídkový "WTF" koktejl na ospalé odpoledne funguje Movie 43 překvapivě obstojně. PS: Největším tahounem celého snímku je Hugh Jackman s koulemi na bradě! No fakt! „They're not trying to take over your world, they're just trying to find a little place in your hearts. Remember, machines: they're full of kids.“ (14.07.2020)

Vyměšovací antologie pro nenáročné publikum aneb tam, kde konči obzor u koulí a kadění, najdete vyčerpaného filmařského kripla Farrellyho - vsadím se, že to byl on, kdo s osmatřicítkou v ruce a ručním granátem za pasem „přemlouval“ hollywoodské celebrity a ony si teď s odstupem času říkají, že se na to měly vysrat (vzhledem k tenké hnědé linii, co se táhne Movie 43, jsem příznačnější sloveso nenašel). Půl hvězdy za kouče T.Howarda, který pochopil, o čem je basketbal a druhá půlka pro Wolverinovy vejce, že se před kamerou moc neleskly.. (04.10.2013)

Ujetá povídková záležitost, jejíž jednotlivé pasáže měly výrazně odlišnou kvalitu. Některé příběhy balancovaly na hraně odpadu, na jiné se dalo vcelku dívat a u Domácí výuky, Vadí- nevadí, Leprechauna, Basketbalu a Beezela jsem se dost dobře bavil. Ostatně ani úvodní povídka nebyla marná, jenže Hugh Jackman prostě není Martin Hofmann; ten by tuto roli jistě povýšil, protože v Trpaslíkovi zazářil (nebo zabimbal?). Film mě tedy nešokoval (neměl čím), výrazně mi neseděl jen příběh s Chrisem Prattem a Annou Faris, a protože jsem se i dobře bavil, ponechám své hodnocení v nadprůměru. / Poučení: Při každé činnosti si urči hranice, které nepřekročíš. 3*+ (25.04.2022)

Peter Farrelly pro mě vždy znamenal typický příklad umělce, jehož filmy jsou odrazem stydlivého, něžného a romantického naturelu svého autora. Ve zdánlivě cynických, postmoderních dílech obratně ukrývá řadu postupů a principů svých modernistických vzorů jako je Ingmar Bergman nebo Federico Fellini. Zároveň rozbor těchto děl ilustruje systém kulturních a společenských kódů, o jejichž existenci se tvůrce opírá nebo se jich dovolává a tím vytváří obecný referenční rámec pro percepci děl samotných. Věřím, že vnímavý divák bohatou symboliku neutěšené skutečnosti současného světa nalezne i ve Farrellyho posledním filmu, stávajícím z několika nesouvisejících příběhů propojených zdánlivě banální a povrchní historkou. Pravdou však je, že některé často až naturalistické scény (muž přikládá koule na obličej překvapeného ženského protějšku, mladý příslušník střední třídy se chystá vyjádřit svou lásku k dívce netradičně tím, že jí nasere na kozy tak, aby se jí to líbilo, milující matka nabádá syna k výchovnému vylízání kundy, domácí mazlíček si honí čuráka nad fotografií svého majitele) dle mého názoru svou intelektuální náročností vysoce přesahují možnosti běžné cílové skupiny konzumentů. (15.10.2013)